Václav Křístek (jazykovědec)
| Prof. PhDr. Václav Křístek, CSc. | |
|---|---|
| Narození | 30. srpna 1918 Ostrava nebo Slezská Ostrava |
| Úmrtí | 9. září 1979 (ve věku 61 let) Praha |
| Alma mater | Filozofická fakulta Masarykovy univerzity |
| Povolání | vysokoškolský pedagog, diplomat |
| Ocenění | vyznamenání Za zásluhy o výstavbu (1968) Medaile Jana Amose Komenského (1977) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Václav Křístek (30. srpna 1918 Slezská Ostrava – 9. září 1979 Praha) byl český jazykovědec, univerzitní profesor, vedoucí katedry českého a slovenského jazyka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Zastával též politické funkce, několik let byl náměstkem ministra školství a poté československým velvyslancem v Číně.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se 30. srpna 1918 v ostravské hornické rodině. V letech 1929—1937 studoval na klasickém gymnáziu v Ostravě a poté na filozofické fakultě v Brně obor čeština — němčina. Studium na fakultě bylo přerušeno uzavřením českých vysokých škol za okupace a Křístek ho mohl dokončit až po válce (1946). V roce 1949 vyslán ministerstvem školství jako lektor češtiny na univerzitu do Poznaně v Polsku. Poté odešel do Olomouce na Palackého univerzitu, kde se v roce 1951 habilitoval a jako docent působil nejprve na pedagogické a později na filozofické fakultě.[1]
Jako uvědomělý člen KSČ neodmítal ani náročné úkoly politické.[2] Za svého působení v Olomouci byl členem krajského výboru KSČ i členem krajského národního výboru. V roce 1958 byl povolán do funkce prvního náměstka ministra školství a kultury. Od roku 1960 byl ustanoven profesorem Univerzity Karlovy v Praze, ale skutečně působit zde začal až v roce 1968, protože ve funkci na ministerstvu školství setrval až do roku 1963 a poté byl přes čtyři roky velvyslancem v Čínské lidové republice.[1]
Po návratu z tohoto působení se soustředil na činnost odbornou a organizačně řídící na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.[3] Od roku 1971 byl vedoucím katedry českého a slovenského jazyka FF UK a v letech 1971—1976 zastával též funkci proděkana filozofické fakulty.[1] Kromě toho byl členem jazykovědného kolegia Československé akademie věd a předsedou pravopisné komise ČSAV.[2]
V roce 1968 dostal vyznamenání Za zásluhy o výstavbu,[4] v roce 1977 mu byla za jeho pedagogickou činnost udělena Medaile Jana Amose Komenského[5] a o rok později obdržel stříbrnou plaketu Josefa Dobrovského.[1][3]
Zemřel dne 9. září 1979, krátce po dovršení 61 let.[2]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Václav Křístek byl marxisticky orientovaný lingvista. Velký vliv na jeho vědecké zaměření měli jeho učitelé na brněnské filozofické fakultě, především Bohuslav Havránek a František Trávníček.[6] Vliv metody a zájmů F. Trávníčka je patrný již v Křístkových studiích o jazyce K. M. Čapka-Choda, o jazyce Julia Fučíka a o jazyce českého revolučního tisku.
Nejdůležitějším a nejpřínosnějším úsekem Křístkova díla jsou jeho práce o hornické mluvě na Ostravsku, zvláště jeho knižní monografie Ostravská hornická mluva (1956). Předpokladem úspěchu byla mu zde konkrétní znalost pracovních podmínek v ostravském hornictví, dokonalé ovládání nářečí, na jehož základě se formuje ostravská hornická mluva, a také důvěrná znalost společenského prostředí a hornického pohledu na svět.[2] Nelze však pominout ani vliv dialektologa Adolfa Kellnera, dalšího Křístkova učitele, kterého se v uvedené monografii často dovolával.[3]
Na počátku sedmdesátých let se Křístek ve svých článcích soustřeďoval především na otázky odborného a publicistického stylu, psal například o funkčním rozpětí odborného stylu, o jazykové stránce novinových titulků a podobně.[6] V souvislosti s dvoustým výročím narození Josefa Jungmanna (1973) publikoval několik prací, v nichž rozebral z různých aspektů otázku podílu Jungmannovy jazykovědné práce na rozvoji jazyka jako nástroje dorozumění a myšlení a vysoce zhodnotil zakladatelský význam Jungmannovy osobnosti.[1]
Rozsáhlá byl Křístkova redakční činnost. Byl členem redakce Slovníku spisovného jazyka českého, vedoucím redaktorem Staročeského slovníku zpracovávaného v Ústavu pro jazyk český, hlavním redaktorem periodického Sborníku Vysoké školy pedagogické v Olomouci, podílel se redakčně na periodických sbornících vydávaných filozofickou fakultou UK, po jistou dobu byl členem redakce časopisu Český jazyk a Slezského sborníku. Od roku 1971 byl i členem redakční rady časopisu Naše řeč.[1] Jako vysokoškolský učitel se podílel na vypracování vysokoškolských příruček, mimo jiné napsal „Dodatek o staročeských pravopisných systémech" do Malého staročeského slovníku (Praha 1978).[6] Byl také vedoucím pracovní skupiny připravující nové učebnice českého jazyka pro základní školy.[3]
Bibliografie
[editovat | editovat zdroj]Knižní publikace
[editovat | editovat zdroj]- Moravskoslovenská nářečí (1954, spoluautor: Jaromír Bělič);
- Ostravská hornická mluva (1956);
- Josef Jungmann dnešku: 1773-1973 (1973, spoluautor: Alois Jedlička);
dále řada kolektivních publikací s autorskou spoluúčastí V. Křístka.
Online dostupné články v časopisu Slovo a slovesnost
[editovat | editovat zdroj]- O některých rozsahových novotách K. M. Čapka-Choda (1950)
- K otázce funkčního rozpětí odborného stylu (1972)
- Poznámky k problematice argotu a slangů (1973)
- Josef Jungmann 1773—1973 (1973)
- Kritéria periodizace českého jazykového vývoje (1976)
Online dostupné články v časopisu Naše řeč
[editovat | editovat zdroj]- K mluvě ostravských horníků (1950)
- Pracovní proces a vývoj jazyka (1951)
- Suchar, sucharský, sucharství… (1954)
- Havířské metafory (1955)
- K sedmdesátinám akademika Františka Trávníčka (1956)
- Poznámky k sportovním názvům cizího původu (1971)
- K jazykové stránce revolučního tisku za první republiky (1971)
- Prostavět milión? (1972)
- Máme na to? (1972)
- K jednomu zvláštnímu případu záměny slovesných kategorií (1972)
- Jungmannovy názory na jazyk a jeho poslání v životě společnosti (Z pokrokových tradic naší jazykovědy) (1973)
- Současné novinové titulky (1973)
- K některým novějším posunům ve významu přejatých slov (1974)
- Socialistické období ve vývoji českého jazyka (1975)
- Současný stav a výhledy českého pravopisu (1977, spolu se Zdeňkou Hruškovou)
- Některé aktuální otázky teorie spisovného jazyka (1978, spolu s Jaroslavem Kuchařem)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f HRBÁČEK, Josef. K šedesátinám Václava Křístka. Naše řeč. 1978, roč. 61, čís. 5, s. 251–254. Dostupné online.
- ↑ a b c d KOMÁREK, Miroslav. Za Václavem Křístkem. Slovo a slovesnost. 1980, roč. 41, čís. 1, s. 78. Dostupné online.
- ↑ a b c d JEDLIČKA, Alois. Václav Křístek šedesátiletý. Slovo a slovesnost. 1979, roč. 40, čís. 1, s. 70–72. Dostupné online.
- ↑ Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu - seznam nositelů [online]. Archiv Kanceláře prezidenta republiky [cit. 2021-07-08]. Vyznamenání mu bylo uděleno 5. 7. 1968, číslo matriky 11216. Dostupné online.
- ↑ Medaile Jana Amose Komenského – seznam nositelů [online]. Archiv Kanceláře prezidenta republiky [cit. 2021-07-08]. Medaile mu byla udělena 24. 3. 1977, číslo matriky 100. Dostupné online.
- ↑ a b c JEDLIČKA, Alois. Za profesorem Václavem Křístkem. Naše řeč. 1980, roč. 63, čís. 2, s. 86–88. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- VEČERKA, Radoslav. Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 341 s. ISBN 978-80-210-6265-8. Heslo „Václav Křístek".
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Křístek (jazykovědec)
- Čeští lingvisté
- Čeští bohemisté
- Absolventi Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
- Čeští profesoři
- Pedagogové na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého
- Pedagogové na Filozofické fakultě Univerzity Palackého
- Pedagogové na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy
- Diplomaté Československa
- Velvyslanci Československa v Číně
- Nositelé vyznamenání Za zásluhy o výstavbu
- Členové KSČ
- Narození v roce 1918
- Narození 30. srpna
- Narození v Ostravě
- Úmrtí v roce 1979
- Úmrtí 9. září
- Úmrtí v Praze