Václav Šulc
| Václav Šulc | |
|---|---|
.jpg) Václav Šulc | |
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1883 – 1907 | |
| Poslanec Českého zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1884 – 1908 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Český klub staročeši Str. konz. velkostatku |
| Narození | 6. srpna 1837 Poučník  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 9. prosince 1926 (ve věku 89 let) Praha  Československo |
| Profese | bankéř a politik |
| Commons | Václav Šulc |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Václav Šulc, uváděn i jako Vácslav Šulc[1] (6. srpna 1837 Poučník[2][3][4] – 9. prosince 1926 Praha[5]), byl český statkář a politik, za Rakouska-Uherska na konci 19. a počátku 20. století poslanec Říšské rady.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Vychodil školu v Praze a vystudoval na vyšší hospodářské škole v Mosonmagyaróváru.[1][3] Byl aktivní politicky. Na Hořovicku působil jako okresní starosta.[5] Patřil mezi odborníky na samosprávné otázky.[5]
V doplňovacích zemských volbách 20. září 1884 byl zvolen do Českého zemského sněmu v kurii velkostatkářské (nesvěřenecké velkostatky). Uvádí se tehdy jako statkář v Želkovicích.[6] Uspěl i v řádných zemských volbách v roce 1889. Byl členem Strany konzervativního velkostatku.[1] Mandát na sněmu obhájil i ve volbách v roce 1895[1] a volbách v roce 1901.[7]
V 80. letech se zapojil i do celostátní politiky. V doplňovacích volbách roku 1883 (poté co rezignoval poslanec Ludvík Vorel) získal mandát na Říšské radě za kurii venkovských obcí, obvod Příbram, Hořovice atd. Slib složil 4. prosince 1883.[8] Byl poslancem za staročeskou stranu a až do roku 1891 byl ve vídeňském parlamentu členem Českého klubu za staročechy.[3] Mandát obhájil v řádných volbách do Říšské rady roku 1885, za kurii venkovských obcí, obvod Příbram, Rokycany atd. Zvolen byl i ve volbách do Říšské rady roku 1891, tentokrát jíž za velkostatkářskou kurii. Za ni obhájil mandát i ve volbách do Říšské rady roku 1897 a volbách do Říšské rady roku 1901.[8] K roku 1907 se profesně uvádí jako statkář.[9]
V parlamentu zasedal sice za velkostatkářskou kurii, ale patřil mezi její občanské, nikoliv šlechtické členy (takzvaná Národní strana občanská).[3] Podporoval český národní program a ovlivňoval v tomto duchu leckdy své aristokratické kolegy.[10] Po volbách v roce 1885 se na Říšské radě připojil k Českému klubu (jednotné parlamentní zastoupení, do kterého se sdružili staročeši, mladočeši, česká konzervativní šlechta a moravští národní poslanci).[11]
Po dobu 25 let působil jako ředitel Zemské banky, pak až do roku 1924 jako náměstek ředitele Zemské banky.[5]
Do vysokého věku se těšil dobrému zdraví a zůstával ve veřejném životě.[10] Zemřel v prosinci 1926.[5][3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Šulc na Wikimedia Commons
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. Dostupné online.
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Budňany-Karlštejn
- ↑ a b c d e Za druhem Riegrovým. Národní politika. Prosinec 1926, roč. 44, čís. 342, s. 5. Dostupné online.
- ↑ V Almanachu sněmu království Českého 1895–1901 uváděno chybně datum narození 6. srpna 1857. V nekrologu v Národní politice ovšem uváděn rok narození 1837 (http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=7752801) a v nekrologu v Národních listech uváděno, že zesnulý ještě krátce před smrtí mluvil o tom, že napřesrok by mu bývalo 90 let (http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=4655693).
- ↑ a b c d e Dlouholetý náměstek.... Národní listy. Prosinec 1926, roč. 66, čís. 338, s. 2. Dostupné online.
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1883skc/2/stenprot/012schuz/s012001.htm
- ↑ Seskupení poslanců sněmu král. českého. Národní listy. Říjen 1901, roč. 41, čís. 289, s. 2. Dostupné online.
- ↑ a b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0017&page=3011&size=45
- ↑ a b Poslední. Národní listy. Prosinec 1926, roč. 66, čís. 340, s. 3. Dostupné online.
- ↑ Našinec, 14. 6. 1885, s. 1-2.