Kopřiva

Kopřiva
	Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	růžotvaré (Rosales);
Čeleď	kopřivovité (Urticaceae);
Rod	kopřiva (Urtica); L., 1753
Druhy v ČR
	kopřiva dvoudomá (U. dioica); kopřiva žahavka (U. urens); kopřiva lužní (U. kioviensis); další (viz text)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kopřiva (Urtica) je rod rostlin z čeledi kopřivovitých (Urticaceae). Mají žahavé chlupy, palisty a vstřícné listy s pilovitými, vzácně celokrajnými, okraji. Při dotyku se trichomy zabodnou do kůže a při následném pohybu způsobí její malé a nepatrné protrhnutí, což vede k bolesti a svědění.^[1] Nejznámějším druhem tohoto rodu je kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), původem z Evropy, Asie a Severní Ameriky.

Druhy kopřiv

Rod obsahuje mnoho druhů. Velké množství druhových jmen počítaných k němu ve starší literatuře se však nyní považuje za synonyma kopřivy dvoudomé. Některá z těchto jmen přežívají jako jména poddruhů.

V České republice se vyskytují tři druhy rodu kopřiva: kopřiva dvoudomá (hojná po celé ČR s výjimkou nejvyšších poloh Krkonoš, Jeseníků a Králického Sněžníku), kopřiva žahavka (běžná v teplejších krajích, jinde vzácná) a kopřiva lužní (vzácně na jižní Moravě, byla považována za vyhynulou). Z nepůvodních druhů se u nás mohou vyskytnout zplanělé středomořské kopřivy kopřiva Dodartova a kopřiva kulkonosná.

Urtica angustifolia – Čína, Japonsko, Korea
Urtica cannabina – záp. Asie od Sibiře po Írán
Urtica dioica L. – kopřiva dvoudomá - Evropa, Asie, Sev. Amerika
Urtica dodartii L. – kopřiva Dodartova
Urtica ferox – Nový Zéland
Urtica hyperborea – Himálaj od Pákistánu po Bhútán, Mongolsko a Tibet, vysoké nadmořské výšky.
Urtica incisa – Austrálie
Urtica kioviensis Rogow. – kopřiva lužní
Urtica laetivirens – Japonsko, Mandžusko
Urtica parviflora – Himálaj (nižší nadmořské výšky)
Urtica pilulifera L. – kopřiva kulkonosná - Evropa
Urtica platyphylla – Čína, Japonsko
Urtica thunbergiana – Japonsko
Urtica urens L. – kopřiva žahavka - Evropa, Sev. Amerika

Léčivé účinky

Kopřiva se používá při nemocech kloubů, při krvácení z dásní, chudokrevnosti (anémie). Dá se také používat v kuchyni jako špenát. Kopřiva neobsahuje kyselinu šťavelovou, pro kterou je špenát při některých onemocněních a poruchách nevhodný. Nejvhodnější pro využití v kuchyni jsou mladé rostliny sbírané brzy na jaře. Dále se Kopřiva dvoudomá může používat při onemocnění bronchitidou, cukrovkou, akné, nežitech a vyrážce. Kopřiva dvoudomá též podporuje tvorbu mateřského mléka.

Využívány jsou hlavně listy, nicméně uplatnění nachází i nať či oddenek, ve kterých jsou obsaženy flavonoidy, fenolkarbonové kyseliny, a velké množství minerálních látek. Ideální období jejich sběru představuje jaro do konce května.^[2]

Využití kopřivy v agroprůmyslovém komplexu

Rod kopřiva nachází v průmyslu několikeré využití. Jako např. několikaletá kultura ke zpracování v krmivářství, v produkci biomasy, v textilním průmyslu, v potravinářství, v kuchyni, ve farmacii a kosmetice. Informace pro laickou i odbornou veřejnost propojuje a zveřejňuje na svých kanálech v několika jazycích neformální hub, který byl založen v České republice ^[3]^[4].

Odkazy

Reference

↑ Kubát et al. (2002): Klíč ke květeně České republiky, Academia, Praha
↑ HERBACEA. Kopřiva dvoudomá a léčebné účinky. Bylinkovo.cz. 2016-06-02. Dostupné online [cit. 2016-11-04].
↑ Nettlenet. nettlenet.webnode.cz [online]. [cit. 2019-12-07]. Dostupné online.
↑ NNI. psiinstitute.org [online]. [cit. 2019-12-07]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu kopřiva na Wikimedia Commons
Téma Kopřiva ve Wikicitátech
Slovníkové heslo kopřiva ve Wikislovníku

[1] Kubát et al. (2002): Klíč ke květeně České republiky, Academia, Praha

[2] HERBACEA. Kopřiva dvoudomá a léčebné účinky. Bylinkovo.cz. 2016-06-02. Dostupné online [cit. 2016-11-04].

[3] Nettlenet. nettlenet.webnode.cz [online]. [cit. 2019-12-07]. Dostupné online.

[4] NNI. psiinstitute.org [online]. [cit. 2019-12-07]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]