Ural (počítač)
| Ural | |
|---|---|
 Čelní pohled na Ural 1 | |
| Základní informace | |
| Výrobci | Výrobní závod elektronických počítačů, Penza |
| Typ | sálový počítač |
| Generace | první až druhá |
| Datum uvedení | 1956 (Ural 1) |
| Ukončení produkce | 1971 (Ural 16) |
| Specifikace | |
| Zdroj | trojfázová soustava + třífázový magnetický stabilizátor napětí |
| Procesor | Ural 1–4: elektronky: 12 000 FLOPS Ural 11–16: polovodičové součástky |
| Paměť | feritová paměť (od Ural 2) |
| Úložiště | výstupní děrná páska, magnetická pásková paměť |
| Vstupní zařízení | klávesnice, děrná páska |
| Rozměry | 90–100 m² |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ural (rusky Урал) je řada sálových počítačů (anglicky mainframe), které se vyráběly postupně v několika modelech v bývalém Sovětském svazu mezi roky 1956 až 1971. Ve skutečnosti jde o dvě různé řady počítačů, které se výrazně lišily konstrukcí a součástkovou základnou, což je patrné také v jejich číslování. Modely Ural 1 až 4 používaly ještě elektronky, zatímco novější Ural 11, 14 a 16 používaly polovodičové součástky. Hlavním konstruktérem byl Баши́р Исканда́рович Раме́ев (1918–1994).
Přehled modelů
[editovat | editovat zdroj]Celkem se vyrábělo nejméně sedm různých modelů.[1]
Počítače založená na elektronkách
[editovat | editovat zdroj]- Ural 1 – 1956
- Ural 2 – 1959
- Ural 3 – 1964
- Ural 4 – 1962
Používající polovodičové součástky
[editovat | editovat zdroj]- Ural 11 – 1965
- Ural 14 – 1965
- Ural 16 – 1969 (do 1971)
Historie
[editovat | editovat zdroj]Počítač Ural byl vyvinut ve Výrobním závodě elektronických počítačů ve městě Penza, Povolží, bývalý Sovětský svaz a vyráběly se zde od roku 1956. Počítače Ural byly v 60. letech 20. století široce používány, především v socialistických zemích, i když byly vyvezeny také do zemí západní Evropy a Latinské Ameriky. Rovněž Indický statistický úřad v Kalkatě zakoupil Ural 1 v roce 1958.[2]
Když Univerzita v Tartu (nejstarší univerzita v Estonsku, tehdy součást Sovětského svazu) dostala v roce 1965 nový počítač, byl její starý Ural 1 přesunut na střední školu s přírodovědným zaměřením (Nõo Reaalgümnaasium), čímž se tato škola stala jednou z prvních sovětských středních škol, které začaly využívat počítač.[3]
Zajímavostí je také to, že podle názvu počítače Ural, přepsaného z azbuky do latinky, vzniklo rovněž slovo „raal“, první slovo v estonštině znamenající obecné označení pro „počítač“. Tento výraz se pak v estonštině běžně používal až do 90. let 20. století, kdy byl nahrazeno slovem „arvuti“.[4]
Počítače Ural používala také škola č. 444 v Moskvě, která v Rusku začala od roku 1960 vychovávat programátory a v roce 1965 nechala provozovat počítač Ural přímo studenty.[4]
Základní parametry
[editovat | editovat zdroj]Modely Ural 1 až Ural 4 byly založeny na elektronkách a jejich hardware byl schopen provést 12 000 operací v pohyblivé řádové čárce za sekundu (12 000 FLOPS). Délka slova byla 40 bitů a slovo mohlo obsahovat buď jedno číslo nebo dvě instrukce. Počínaje modelem Ural 2 (tedy od roku 1959) se jako operační paměť počítače používala tehdy moderní tzv. feritová paměť.[5]
Počítače Ural byly univerzální a používaly se ve výzkumných ústavech, ve školách, ve výpočetních střediscích, v továrnách ap. Zařízení zabíralo přibližně 90 až 100 metrů čtverečních plochy (též podle konkrétní konfigurace). Počítač pro svůj provoz vyžadoval napájení z trojfázové soustavy a měl třífázový magnetický stabilizátor napětí o výkonu 30 kVA.
Hlavními částmi systému byly: klávesnice, řídicí-čtecí jednotka, vstupní děrná páska, výstupní děrná páska, tiskárna, magnetická pásková paměť, operační paměť (feritová paměť), ALU (aritmeticko-logická jednotka), CPU (centrální procesorová jednotka) a zdroj napájení.
Počítač Ural ve filmu
[editovat | editovat zdroj]Jako zajímavost lze uvést, že model Ural 2 se objevuje v krimi komedii Poklad byzantského kupce z roku 1966, filmové adaptaci stejnojmenného románu Václava Erbena, s hlavní postavou kapitánem Exnerem. Ve filmu byl využit pro výpočty shody antropologických rysů, k určení kdo je skutečným otcem Miroslava Martince, který byl synem zavražděné Holubové. Je to jeden z prvních československých hraných filmů, ve kterém se nějaký skutečný počítač objevuje, protože v celém Československu jich tehdy bylo minimum.[6]
Stojí za to též zmínit, že skutečný archeolog Bohumil Soudský (podle kterého Václav Erben vytvořil dr. Soudka, jednu z hlavních postav), používal počítač ke klasifikaci obrovského množství nálezů z velkoplošného výzkumu. Vůbec poprvé v dějinách archeologie tak bylo při dokumentaci výzkumu i jeho následné interpretaci užito matematických výpočetních metod.[7]
Charles Simonyi
[editovat | editovat zdroj]Charles Simonyi, americký softwarový architekt a miliardář maďarského původu, se v roce 2007 na palubě lodi Sojuz TMA-10 dostal jako tzv. vesmírný turista a druhý Maďar do vesmíru, a poté na palubu mezinárodní vesmírné stanice ISS. S sebou si mimo jiné vzal staré děrné pásky z počítače Ural 2, jako připomínku toho, že na tomto počítači začínal programovat během svých studií na střední škole v Budapešti.[8]
Fotogalerie
[editovat | editovat zdroj]-
Ural 1: řídící pult -
Ural 1: detail řídícího pultu -
Čtečka děrných pásek -
Hlavní spínače / vypínače napájení
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ PROYDAKOV, Eduard. Ural Family of Computers [online]. [cit. 2018-01-26]. Dostupné online.
- ↑ JOHNSON, Roger; MURRELL, Kevin. The HEC computer. [s.l.]: The National Museum of Computing, 2017. ISBN 9780956795632. S. 16.
- ↑ Archivovaná kopie. nrg.tartu.ee [online]. [cit. 2024-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-20.
- ↑ a b PARAKHINA, Olga; POLAK, Yuri. Evolution for Forty Years. [s.l.]: Springer, 2011-09-06. Dostupné online. ISBN 9783642228155. S. 259.
- ↑ PROYDAKOV, Eduard. Electronic Digital Computer URAL-2 (Урал-2) [online]. [cit. 2018-01-26]. Dostupné online.
- ↑ Poklad byzantského kupce: zajímavosti [online]. csfd.cz [cit. 2024-09-15]. Dostupné online.
- ↑ Bohumil Soudský životopis [online]. Databázeknih.cz [cit. 2024-09-15]. Dostupné online.
- ↑ Space tourist Simonyi's station souvenirs [online]. CollectSpace, 2007-04-09 [cit. 2024-09-21]. Dostupné online. (angličtina)
Souvisejí články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ural na Wikimedia Commons - EMURAL Open source emulator of the Ural-1 computer with GUI
