Umihana Čuvidina
| Umihana Čuvidina | |
|---|---|
 | |
| Narození | asi 1794 Sarajevo |
| Úmrtí | asi 1870 Sarajevo |
| Povolání | básnířka |
| Národnost | bosňácká |
| Stát |  Osmanská říše |
| Literární hnutí | romantismus |
| Vlivy | lidová píseň |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Umihana Čuvidina, někdy chybně Čujdina[1] (asi 1794, Sarajevo – asi 1870, tamtéž) byla první bosenská básnířka.[2]
Život
[editovat | editovat zdroj]O jejím životě toho není příliš známo, protože nesplnila žádný z tehdejších povinných požadavků pro zapsání do úředních listin. Proto jsou údaje o jejím narození a úmrtí nejasné. Narodila se v Sarajevu kolem roku 1794 v době, kdy byla Bosna součástí Osmanské říše. Pocházela z rodiny bosňáckých restauratérů a mládí prožila v sarajevské čtvrti Hrid ležící na levém břehu řeky Miljacka.[3] Roku 1813 se zasnoubila s mladým mužem jménem Mujo Čamdži, který pak padl jako voják armády Derendeliho Ali-pašy v blízkosti malého města Loznica nedaleko řeky Driny, během bojů souvisejících s tureckým obsazováním srbských území po prohraném prvním srbském povstání. Čuvidina byla smrtí svého snoubence silně citově zasažena. Rozhodla se, že se nikdy nevdá, a začala psát básně a písně o svém snoubenci a jeho spolubojovnících.[4]
Zemřela kolem roku 1870 v Sarajevu a byla pohřbena podle muslimského zvyku na neznámém místě „pod hájem na skále“.[4]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Čuvidina svým dílem výrazně přispěla k rozvoji sevdalinky, tradičního žánru bosňácké lidové hudby.[5] Pocházela z prostředí, ve kterém byla lidová píseň ceněna a respektována, a autorka v této tradici pokračovala. Většina jejích písní zlidověla, protože se z hlediska svých stylistických vlastností nelišila od lidové epicko-lyrické tvorby. Tvořila však v období evropského romantismu a zdrojem jejích básní již není sdílená zkušenost a sounáležitost s kolektivem, který v lidové poezii převládá, ale individuální zkušenosti a pocity.[6]
Podle literárních historiků je možno za její básně bezpečně považovat pouze tři, vytvořené pravděpodobně v letech 1813 až 1820:[4]
- Sarajlije iđu na vojsku protiv Srbije (Sarajevané jdou do války proti Srbsku). Jde o jedinou autorčinu báseň dochovanou v původní podobě, tj. napsanou arabicí (arabským písmem, upraveným pro slovanskou abecedu),[7] což je typické pro tzv. aljamiado literaturu.[8]
- Čamdži Mujo i lijepa Uma (Čamdži Mujo a krásná Uma), v básni autorka popisuje smrt svého snoubence a svůj žal.[9]
- Žal za Čamdži Mujom (Touha po Čamdži Mujovi).[9]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Čuvidina, Umihana - Kitabhana.net
- ↑ Slovník balkánských spisovatelů, Praha: Libri 2001, S. 21.
- ↑ Priče bosanskim ženama: Umihana Čuvidina
- ↑ a b c Umihana Čuvidina - Biografije javnih osoba iz BiH
- ↑ Sevdalinka, naučni esej
- ↑ HAWKESWORTH, Celia. Voices in the Shadows: Women and Verbal Art in Serbia and Bosnia. Budapest: Central European University Press 1999. S. 250-251.
- ↑ Umihana Čuvidina - Poezia i pjesne Bosne i Hercegovine. www.camo.ch [online]. [cit. 2019-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-18.
- ↑ Malá ilustrovaná encyklopedie A-Ž, Praha: Encyklopedický dům 1999, S. 64.
- ↑ a b Čamdži Mujo i lijepa Uma - Hamdočamo
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Umihana Čuvidina na Wikimedia Commons - Umihana Čuvidina: Sarajka koja je do smrti voljela Čamdži Muju
- Osnovna škola "Umihana Čuvidina" Sarajevo
