Umění básnické
| Umění básnické | |
|---|---|
 Titulní strana | |
| Autor | Nicolas Boileau-Despréaux |
| Původní název | L'Art poétique |
| Překladatel | Bohuslav Tablic |
| Země | Francie |
| Jazyk | francouzština |
| Žánr | didaktická báseň |
| Datum vydání | 1674 |
| Česky vydáno | 1832 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Umění básnické (1674, L'Art poétique) je didaktická báseň o čtyřech zpěvech, v níž její autor, francouzský básník a literární teoretik Nicolas Boileau-Despréaux, kodifikoval poetiku klasicismu. Zároveň jí využil k polemickým výpadům proti literární praxi těch, které kritizoval již ve svých Satirách.[1] Báseň založil na Aristotelově Poetice, Horatiově díle De arte poetica (O umění básnickém) a na obdobných teoretických spisech svých současníků (např. abbého d'Aubignace nebo Guillauma Colleteta).[2]
Báseň ovlivnila české obrozence. Josef Jungmann se jí dovolává ve své Slovesnosti a do češtiny jí přeložil roku 1832 představitel první české novobásnické školy Bohuslav Tablic.[2]
Obsah básně
[editovat | editovat zdroj]První zpěv
[editovat | editovat zdroj]V prvním zpěvu básně Boileau definuje všeobecné zásady umělecké tvorby bez ohledu na použitý žánr a vypočítává vlastnosti, které musí mít básník, mezi které řadí i sebekritičnost. Zdůrazňuje, že předpokladem básnické tvorby je přirozené nadání a schopnost inspirace, pro jejich přebujelost varuje před burleskou a emfází (přehnanou změnou v realizaci řeči vznikající z emotivních pohnutek), které se rozšířily koncem baroka v polovině 17. století. Krása se musí řídit trojjediným příkazem rozumu, přírody a pravdy. Přírodu je nutno následovat v její neměnnosti a všeobecné platnosti, aby autor neupadl do zachycování nahodilého a podivného. Rovněž formu považuje za velice důležitou, protože nejde o nahodilou ani o libovolnou součást díla. Nabádá básníky, aby se soustředili na co nejlepší rýmy, ale také připomíná, že ten, kdo umí jen rýmovat nebude nikdy géniem. V tomto zpěvu také Boileau podává stručný, ale značně subjektivní přehled francouzské literatury od Villona po Malherba.[3]
Druhý zpěv
[editovat | editovat zdroj]Druhý zpěv se věnuje malým literárním žánrům, jako je óda (ta opěvuje „krásný chaos“), ekloga, idyla (ta má být „prostá, naivní, jemná a lahodící uchu“, ale „bez hrubých slov venkovanů“), elegie (má mít „trochu vyšší tón a dlouhý černý šat“), epigram, rondel, balada (ta je podle Boileaua hlavně „hrou rýmů“), madrigal, satirická poezie a sonet, o kterém Boileau píše, že se přes svou stručnost vyrovná velké básni.[1][3][4]
Třetí zpěv
[editovat | editovat zdroj]Třetí zpěv pojednává o velkých žánrech, tragédii, komedii a eposu, které se mají podle Boileaua řídit antickými vzory a pravidem tří jednot: Ale my, kterým um pravidla stále pěje, chceme, ať důvtipně snují se všechny děje a ať jen na jednom místě a v jednom dni jeden čin divadlo napětím naplní.[4] Dovolává se Racina a Molièra a zdůrazňuje přirozenost a pravdivost uměleckého díla. Připouští ale, že pravda může někdy působit nepravděpodobně, a proto požaduje pravděpodobnost založenou na shodě uměleckého díla s představami a city čtenáře. Kritizuje zde také středověké francouzské divadlo a odmítavě se staví k uvádění náboženských látek do moderních her.[1][2]
Čtvrtý zpěv
[editovat | editovat zdroj]Ve čtvrtém zpěvu dává Boileau básníkům rady. Mají být ušlechtilými a čestnými lidmi, protože verš prý vždy prozradí nízkost autora. Mají usilovně a odpovědně pracovat a nevyhledávat zisk, básníkovou odměnou má být především sláva. Kromě toho si má básník vybrat osvíceného literárního poradcem který jej poučí, kdy může překročit hranici umění.[3]
Česká vydání
[editovat | editovat zdroj]- Nicolas Boileau: Umění básnířské, Překlad Bohuslav Tablic. Budín: Královská universická tiskárna 1832,
- Nicolas Boileau: Umění básnické. Překlad Aleš Pohorský. In: SGALLOVÁ, Květa, ed. a KROUPA, Jiří K., ed. O umění básnickém a dramatickém: (antologie). 1. vydání. Praha: KLP - Koniasch Latin Press 1997. S. 184-216.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c NOVÁK, Otakar, a kol. Slovník francouzských spisovatelů. 1. vyd. Praha: Odeon, 1966. 728 s. cnb000204480. S. 118.
- ↑ a b c FRYČER, Jaroslav, a kol. Slovník francouzsky píšících spisovatelů. 1. vyd. Praha: Libri, 2002. 760 s. ISBN 80-7277-130-2. S. 145–146.
- ↑ a b c ŠRÁMEK, Jiří. Panorama francouzské literatury od počátku po současnost I., Host, Praha 2012, ISBN 978-80-7294-565-8, S. 156-157.
- ↑ a b SÁRKÖZI, Radek. Nicolas Boileau a jeho Umění básnické [online]. Česká literatura na internetu [cit. 2021-09-14]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Umění básnické na Wikimedia Commons 
Dílo Boileau - Œuvres poétiques/L’Art poétique ve Wikizdrojích (francouzsky)- (francouzsky) L'Art poétique, de Nicolas Boileau - Poésie française
- (česky) Překlad Bohuslava Tablice - Knihy Google
