Umělohmotný třípokoj
Umělohmotný třípokoj je novela české spisovatelky Petry Hůlové. Kniha byla vydána roku 2006 v nakladatelství Torst a o rok později získala Cenu Jiřího Ortena[1]. Jedná se o autorčinu čtvrtou knihu.
Novela byla zdramatizována v režii Viktorie Čermákové pod názvem Česká pornografie[2]. Hraje se v kulturním prostoru La Fabrika v Holešovicích.[3]
Název knihy je odvozen od místa, kde hlavní hrdinka vykonává svou práci – v bytě o třech pokojích, kde je všechno z umělé hmoty.
| Umělohmotný třípokoj | |
|---|---|
 | |
| Autor | Petra Hůlová |
| Obálku navrhl | David Balihar |
| Země | Česká republika |
| Jazyk | čeština |
| Literární druh | próza |
| Žánr | novela |
| Ocenění | Cena Jiřího Ortena |
| Vydavatel | Torst |
| Datum vydání | 2006 |
| Počet stran | 152 |
| ISBN | 80-7215-287-4 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Děj
[editovat | editovat zdroj]Zpověď prostitutky je bez pevné dějové struktury, negraduje a chybí v ní zápletka.[4] Jedná se převážně o vyprávění o klientech, které se pomocí různých asociací přesouvá k dalším tématům. K původním myšlenkám se autorka už nevrací, a zůstávají tak otevřeny.
Hlavní hrdinka zprostředkovává svůj život skrze vlastní fiktivní televizní seriál, což se odráží i v názvech kapitol.
Celou knihu propojují ústřední motivy – a to motiv sexu (spojený s její prací a jejími zákazníky) a motiv kabelky (tuto kabelku nosí ženy v menopauzálním věku; kabelka je velká, aby se do ní vešly čisté blůzy, protože tyto ženy si je musí často měnit z důvodu nadměrného pocení).
Kniha je členěna do 14 kapitol[5], které se jmenují:
- Televizní díl první: Ženy s kabelami
- Kukačka
- Firemní oběd
- Televizní díl druhý: Tloušťka starých dam
- V archivu
- Televizní díl třetí: Kalorie
- Televizní díl čtvrtý: Vesnické cyklistky
- V kabinetu biologie
- Televizní díl pátý: Kdo zpackal digisvět?
- Televizní díl šestý, který diváci neuvidí
- Děvčátko a televizní díl sedmý: o ženském trápíčkování
- Ve skupině
- Televizní díl osmý: čtení myšlenek a televizní díl devátý: černošky, thajko-korejky a kdovíco
- V soláriu?
Hlavní postava
[editovat | editovat zdroj]Hlavní hrdinkou je žena, která není blíže specifikována – není jasný její věk, jméno ani bydliště. Jediné, co je v knize zmíněno, je její povolání – prostitutka, kterou provozuje ve svém bytě (v takzvaném umělohmotném třípokoji) a její oblíbená činnost – nakupování[6].
Na své povolání si nestěžuje – nevadí jí. V knize není uvedeno nic o její minulosti, rodině ani přátelích. Postava se nevyvíjí (stejně jako děj), nicméně je velmi přemýšlivá a s vytříbeným slovníkem.
Její všímavost je vidět při popisech jejích klientů, jimž je věnována velká část knihy. Kromě nich si představuje i jejich životy a partnerky. Často partnerky těchto mužů kritizuje, protože předpokládá, že se o sebe nestarají.
Žena odsuzuje sexuální zneužívání dětí a dětskou prostituci. Bojuje proti tomu tím, že o sebe pečuje a snaží se působit mladistvě, aby přitahovala i muže, kteří touží po dětech.
K moderní době zaujímá negativní postoj. Odsuzuje její automatizaci a odosobněnost.
Jazyk
[editovat | editovat zdroj]V knize je užita převážně obecná čeština. Často dochází ke kontrastnímu užití jazykových rovin – explicitní výrazy vedle vznešených (kurví klienti, člověčenské kurvy, rozohnit se).
Autorka užívá velmi specifické jazykové složeniny a novotvary[7] např.: digisvět (moderní svět zaměřený na digitální technologie), digivěci, strýčkopapínek (muž, který požaduje sexuální styk s nezletilou dívkou) a další.
Dále využívá obrazná pojmenování různých slov – především pohlavních orgánů (např.: rašple – mužský pohlavní orgán, zandavák – ženský pohlavní orgán). Tato slova jsou použita v opačném gramatickém rodě: rašple (gramatický rod ženský, označuje mužský pohlavní orgán), zandavák (gramatický rod mužský, označuje ženský pohlavní orgán).
V díle se nachází autorčina vymyšlená slova (mrdna, člověčenské atd.), ale také zdrobněliny (lampička, prádýlko, témátko, trablíky) a vulgarismy[8].
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ VANĚK, Petr. Cena Jiřího Ortena (2007) [online]. 2007-11-05 [cit. 2022-03-12]. Dostupné online.
- ↑ ČECHLOVSKÁ, Magdalena. V české pornografii má navrch lascivnost: dramatizace novely Petry Hůlové [online]. Portál české literatury, 2007-10-17 [cit. 2022-03-12]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ SVOBODA, Jiří. Česká pornografie na scéně. ČT24 - Česká televize (ceskatelevize.cz). 12.10.2007 [cit. 2022-03-09]. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/kultura/1460181-ceska-pornografie-na-scene
- ↑ ČESÁLKOVÁ, Lucie. 152 stran jedné myšlenky. Literární noviny. 2007-01-15, roč. 18, čís. 3, s. 11.
- ↑ HŮLOVÁ, Petra. Umělohmotný třípokoj. s. 5. Dostupné z: https://web2.mlp.cz/koweb/00/04/35/98/61/umelohmotny_tripokoj.pdf
- ↑ KOŘÍNEK, Petr. Petra Hůlová je shocking! [online]. 2007-03-22 [cit. 2022-03-12]. Dostupné online.
- ↑ FUCIMANOVÁ, Milena. Kdo zpackal digisvět?. Host. 2007, roč. 23, čís. 6, s. 67.
- ↑ HRADILOVÁ, Darina. Zhřešit myšlenkou, zhřešit slovem...: k užívání vulgarismů v současných českých literárních textech.. Documenta Slavica. 2019, roč. 3, čís. 3, s. 67–80.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Digitalizované vydání díla Umělohmotný třípokoj v digitální knihovně Městské knihovny v Praze [1]
- Kniha: Petra Hůlová - Umělohmotný třípokoj, Torst, 2006, ISBN 80-7215-287-4