Přeskočit na obsah

Tomáš Kraus (právník)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
JUDr. Tomáš Kraus
Tomáš Kraus (14. září 2023)
Tomáš Kraus (14. září 2023)
Rodné jménoTomáš Kraus
Narození19. března 1954 (70 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko
EtnikumČech
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníprávník
Nábož. vyznáníjudaismus
ChoťZuzana Krausová
DětiDavid, Noemi, Daniel
RodičeFrantišek R. Kraus
PříbuzníRonald Kraus (sourozenec)
Funkcetajemník (Federace židovských obcí v České republice; od 1991)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tomáš Kraus (* 19. března 1954 Praha) je ředitel Institutu Terezínské iniciativy a zástupcem Amerického židovského výboru (American Jewish Committe) pro ČR. V letech 1991–2022 byl tajemníkem Federace židovských obcí v ČR. V této funkci vybudoval novou infrastrukturu celé organizace. Zabýval se otázkami restitucí židovského majetku a odškodnění obětí holocaustu, a to jak na vnitropolitické,[1] tak na mezinárodní úrovni. Po pádu komunistického režimu se významnou měrou podílel na revitalizaci české židovské komunity a jejího odkazu jako jedna z jejích předních osobností.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1954 v Praze rodičům přeživším holokaust.[2] Od mládí se angažuje v pražské židovské obci. Jeho otcem byl český novinář, spisovatel a člen protinacistického odboje František R. Kraus.

V době středoškolského studia se Kraus věnoval práci v kulturním životě Prahy, působil zejména v Jazzové sekci Svazu hudebníků. Zajišťoval produkci hudebních festivalů (kupříkladu Pražských jazzových dnů) a přispíval články a recenzemi do Jazz Bulletinu a dalších časopisů (kupříkladu kniha o Johnu Lennonovi[3]). V letech 1975–1979 studoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze.

Po promoci pracoval v zahraničním oddělení podniku Supraphon, od roku 1984 jako vedoucí oddělení Music Video. V roce 1985 přešel do společnosti ART CENTRUM, kde nejprve spolupracoval na projektu EXPO 86. Později působil jako asistent generálního ředitele, a nakonec coby vedoucí obchodního oddělení zabývajícího se audiovizuálními prezentacemi, reklamou, výstavami a architekturou.

V rámci tzv. Akce Pavouk, což byl krycí název pro sledování židovského obyvatelstva v ČSSR složkami StB v období normalizace a jejímž cílem bylo omezení židovského náboženského a kulturního života za pomoci policejní šikany, zastrašování a represe,[4] se od roku 1977 ve složkách objevuje i Kraus, jehož StB dlouhodobě sledovala a nakonec evidovala v archivu bezpečnostních složek jakožto agenta pod krycím jménem Němec. V listopadu 1988 však byla „spolupráce“ díky jeho pasívní rezistenci ukončena a jeho svazek byl archivován.[5]

V letech 1991–2022 vykonával funkci tajemníka Federace židovských obcí, kde se významně zasadil o navrácení konfiskovaného židovského majetku v období nacismu i komunismu.[6][7][8]

Je emeritním viceprezidentem Světového a Evropského židovského kongresu. Založil Centrum pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí II. světové války, kde je předsedou správní rady, Aktivně se podílel také na vzniku Česko-německé deklarace a je zakladatelem a dlouholetým členem Diskusního fóra Česko-německého fondu budoucnosti.

Vyučoval židovská studia a historii holocaustu v českých pobočkách New York University, Western Michigan University a dalších.

Byl a je mimo jiné:

  • zakladatelem Společnost židovské kultury (1991)
  • iniciátor a spoluautor znění zákona 212/2000 Sb. o zmírnění některých majetkových křivd způsobených holocaustem
  • iniciátor vzniku Nadačního fondu obětem holocaustu NFOH – Nadační fond obětem holocaustu. NFOH [online]. 2024-10-01 [cit. 2024-10-03]. Dostupné online. </ref>
  • Iniciátor konference Holocaust Era Assets v rámci předsednictví ČR Rady EU v roce 2009FORUM2000.CZ. Holocaust Era Assets. Forum 2000 [online]. [cit. 2024-10-03]. Dostupné online. (anglicky) </ref>
  • Iniciátor a spoluautor Terezínské deklarace
  • Spoluautor původního návrhu Definice antisemitismu (2005)[9]
  • zakladatelem Evropského institutu odkazu šoa (působící do r. 2017)
  • organizátor projektu Winton Train
  • zakladatel společnosti Památník rozloučení
  • spoluzakladatelem České rady pro oběti nacismu (působící do 2009)
  • Společnost křesťanů a židů (v několika volebních obdobích předseda a místopředseda)
  • zakladatel projektu Památník ticha[10]
  • předseda Garanční rady Památníku ticha, předseda Dozorčí rady Památníku Šoa (Bubny)
  • člen Mezinárodní rady Státního muzea Auschwitz v Polsku
  • zakladatel a dlouholetý prezident B'nai B'rith Renaissance
  • zakladatel Defiant Requiem Foundation[11]
  • zakladatel Institutu terezínských skladatelů[12]
  • zakladatel a iniciátor festivalu Věčná naděje[13]
  • spoluzakladatel projektu Arks Foundation (záchrana textilní továrny rodiny Löw-Beerů, známá z příběhu Oskara Schindlera)[14]
  • iniciátor projektu Musica Non Grata (Státní opera)[15]
  • Společnost Franze Kafky, viceprezident

Je zároveň publicistou, přispíval články a recenzemi do hudebních časopisů, je kmenovým autorem měsíčníku Federace židovských obcí Roš Chodeš a je pravidelným hostem publicistických pořadů Českého rozhlasu a dalších rozhlasových a televizních stanic. Pravidelně se vyjadřuje do médií v otázkách židovské identity, antisemitismu či Izraele.

Jeho starším bratrem byl český textař a producent Ronald Kraus a vzdáleným příbuzným Moric Kraus.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ KRAUS, Tomáš. The issue of restitution in the Czech Republic [online]. Středoevropská univerzita [cit. 2009-07-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-24. (anglicky) 
  2. ↑ tomáš kraus | Centropa. www.centropa.org [online]. [cit. 2024-01-17]. Dostupné online. 
  3. ↑ KRAUS, Tomáš a ŠONKA, Lubor. John Ono Lennon. [Praha]: Jazzová sekce SH, 1981. 56 stran, obrazová příloha Jazz Petit; číslo 6.
  4. ↑ 1/40 Akce Pavouk - Tajné akce StB | Česká televize. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  5. ↑ Jmenné evidence – Archiv bezpečnostních složek. www.abscr.cz [online]. [cit. 2021-01-14]. Dostupné online. 
  6. ↑ Jak se vrací arizovaný majetek | Holocaust. www.holocaust.cz [online]. [cit. 2024-01-17]. Dostupné online. 
  7. ↑ Přepis: Jak to vidí Tomáš Kraus – 21. března 2019. Dvojka [online]. 2019-03-21 [cit. 2024-01-17]. Dostupné online. 
  8. ↑ "Nejde o majetek, ale morálku." Židé vnímají restituce jako kompromis. TÝDEN.cz [online]. 2012-07-14 [cit. 2024-01-17]. Dostupné online. 
  9. ↑ Pracovní definice antisemitismu | Federace židovských obcí v ČR [online]. [cit. 2024-10-03]. Dostupné online. 
  10. ↑ Památník ticha – Nádraží Bubny je místem, jež má nabídnout moderní vzdělávání a veřejný dialog o minulosti v paralelách událostí, kterým nelze pasivně přihlížet. [online]. [cit. 2024-10-03]. Dostupné online. 
  11. ↑ Defiant Requiem [online]. [cit. 2024-10-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ HTTPS://WWW.PURKERT.CZ, Jan Purkert ||. Institute / Institut terezínských skladatelů. The Terezin Composers Institute [online]. [cit. 2024-10-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ S.R.O, Adalo Solutions; S.R.O, Tomáš Lešňovský, Adao Solutions. Úvod - Věčná naděje [online]. 2020-07-22 [cit. 2024-10-03]. Dostupné online. 
  14. ↑ Saving Schindler's Ark. Saving Schindler's Ark [online]. [cit. 2024-10-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Musica non grata. www.musicanongrata.cz [online]. [cit. 2024-10-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tomáš_Kraus_(právník)&oldid=24332983“