Toleranční kostel (Strměchy)
| Evangelický kostel ve Strměchách | |
|---|---|
 | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Vysočina |
| Okres | Okres Pelhřimov |
| Obec | Pelhřimov |
| Lokalita | Strměchy |
| Souřadnice | 49°26′41,42″ s. š., 15°18′22,24″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | Českobratrská církev evangelická |
| Seniorát | horácký |
| Farnost | Strměchy |
| Současný majitel | Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Pelhřimově - Strměchách |
| Architektonický popis | |
| Výstavba | 1788 |
| Další informace | |
| Adresa | Pelhřimov, Česko |
| Kód památky | 17377/3-3295 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Toleranční kostel je evangelický kostel v Strměchách v okrese Pelhřimov. Kostel je chráněn jako kulturní památka.
Historie sboru
[editovat | editovat zdroj]Koncem roku 1781 navštívil příbuzné ve Strměchách bývalý katolický kostelník z Nové Cerekve Antonín Kubeš (po přestoupení k evangelické víře se přestěhoval do Berlína. Cestou k příbuzným se o nově vydaném tolerančním patentu náhodně dozvěděl a ve Strměchách informaci sdělil. Tajní evangelíci a občané Strměch se ihned začala hlásit k reformovanému vyznání. Nebyl jich však dostatečný počet (pět set), nemohli ustavit vlastní samostatný sbor a připojili se ke sboru v blízké Moravči, společně ustavili v roce 1782 vlastní sbor.
Prvním farářem se stal Jan Szalatnay st. (* 1758 Miskolc). Jeho působení nebylo lehké, protože neuměl česky, rychle se však česky naučil. První kázání měl 29. února 1784, střídal kázání v Moravči a Strměchách. Úřad faráře vykonával do roku 1874, kdy ho předal synovi Janu Szalatnayovi ml. (* 1793 v Moravči), který mu vypomáhal již od roku 1820. Mezitím se sbor rozrostl na 1600 členů. V roce 1867 se strměšský sbor osamostatnil a prvním farářem samostatného sboru se stal Pavel Jan Jelen.[1]
V roce 2000 byl sbor přejmenován na Pelhřimov-Strměchy, protože z Pelhřimova byla většina členů sboru a také se obec Strměchy stala městskou součástí města Pelhřimova.
Stavba modlitebny
[editovat | editovat zdroj]Ve Strměchách se bohoslužby konaly nejprve ve stodole sedláka Vaverky. Tehdejší krajský úřad v Táboře povolil postavení vlastního filiálního modlitebního domu, stavba začala v roce 1787. Obyvatel obce Strměch poskytl vlastní pozemek, vlastníci lesů dřevo, jiní lámali a vozili kámen. Současně byla vypsána sbírka na výplaty řemeslníkům a nákup dalšího potřebného materiálu a zařízení.
Modlitebna byla postavena za rok, v listopadu 1788 byla posvěcena a farář Jan Szalatnay v něm začal kázat.
V roce 1881 při stoletém výročí tolerančního patentu byl interiér kostela upraven, kolem kazatelny doplněny ze tří stran lavice.[2]
V letech 1990-1991 za působení faráře Zdeňka Souška v letech 1990-1994 byl kostel generálně opraven.[2]
Architektura
[editovat | editovat zdroj]Modlitebna je podélná budova s bosovanými nárožími a trojúhelníkovým štítem v průčelí. Původní stavba byla jednoduchá s malými okénky a měla hliněnou podlahu. Teprve po zrušení tolerančních opatření mohla být lépe vybavena (podlaha), trvale zůstala bez věže.[3] Modlitebna je velmi hodnotná evangelická sakrální architektura postavená krátce po vyhlášení tolerančního patentu. Dodnes má původní typický vzhled obdélné stavby bez věže.[4]
Hřbitov
[editovat | editovat zdroj]Současně se stavbou modlitebny byl založen hřbitov. Zůstal zcela původní i s náhrobky prvních farářů.[5]
Evangelická škola
[editovat | editovat zdroj]Evangelická škola byla založena současně se stavbou modlitebny v roce 1788 jako filiální, učit se začalo v roce 1789. Prvním učitelem byl Ignác Soukup z Valteřic z libštátského sboru. Od roku 1869 škola byla samostatná i v nové budově, k níž byl základní kámen položen 2. července 1867.[6] Škole, které bylo uděleno právo veřejnosti v roce 1887, sloužila do roku 1899.[3]
Evangelická fara
[editovat | editovat zdroj]Fara byla postavena v roce 1870. Ve 20. letech 20. století byla opravena a odvlhčena. Dnes slouží jako rekreační objekt Českobratrské církve evangelické.[7]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ SOUŠEK, Jan. Dějiny evangelického sboru ve Strměchách. Pelhřimov: Farní sbor ČCE ve Strměchách, 2003. 75 s. ISBN 80-239-0569-4. S. 5–13. Dále jen Soušek (2003).
- ↑ a b Evangelický kostel Strměchy. mistareformace.cz [online]. [cit. 2025-01-11]. Dostupné online.
- ↑ a b NEŠPOR, Zdeněk R. Encyklopedie moderních evangelických (a starokatolických) kostelů Čech, Moravy a českého Slezska. Praha: Kalich, 2009. 561 s. ISBN 978-80-7017-129-5. S. 438-439.
- ↑ Toleranční kostel [online]. Národní památkový ústav [cit. 2025-01-11]. Dostupné online.
- ↑ ČEJKOVÁ, Mahulena. Po stopách památek reformace v České republice. Praha: Českobratrská církev evangelická, 2011. 271 s. ISBN 978-80-87098-19-6. S. 229.
- ↑ Soušek (2003), s. 14–17.
- ↑ IR. Fara Strměchy. Český bratr. 2000, roč. 76, čís. 8, s. 2. ISSN 1211-6793.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ADLOF, Alois. Začátky svobodné reformované církve ve Strměchách. Praha: [s.n.], 1898. 30 s.