Točník – Kapucín
 Točník – Kapucín | |
|---|---|
| IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu) | |
 Pod Trempskými skalami | |
| Základní informace | |
| Vyhlášení | 5. června 2024 |
| Vyhlásil | Krajský úřad Ústeckého kraje |
| Nadm. výška | 520–743 m n. m. |
| Rozloha | 260,04 ha[1] |
| Správa | Krajský úřad Ústeckého kraje |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| Okres | Most |
| Umístění | Černice, Mikulovice |
| Souřadnice | 50°34′50,64″ s. š., 13°31′10,71″ v. d. |
  Točník – Kapucín | |
| Další informace | |
| Kód | 6267 |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Točník – Kapucín je přírodní rezervace ve správních územích obcí Horní Jiřetín a Nová Ves v Horách v okrese Most v Ústeckém kraji. Nachází se v Krušných horách na úbočích a vrcholových partiích vrchů Kapucín a Točník. Vyhlášena byla k ochraně přírodě blízkých porostů bučin s výskytem vzácných druhů obratlovců a hmyzu.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Krušnohorské lesy byly intenzivně těženy od dvanáctého století. Během novověku došlo rozšířením borovice, modřínu a jedle ke změně druhové skladby na úkor původních listnatých dřevin. V osmdesátých letech dvacátého století byla většina porostů zatížena imisemi, v jejichž důsledku odumřely jedle bělokoré a velké plochy smrkových porostů. Nahradily je zejména výsadby smrku pichlavého, modřínu opadavého a v menší míře břízy bělokoré a jeřábu ptačího. Porosty náhradních dřevin rostou zejména ve vrcholových partiích Točníku a Kapucínu. Na svazích se relativně dobře zachovaly bukové porosty, z nichž některé jsou starší více než 200 let.[2]
Chráněné území vyhlásil Krajský úřad Ústeckého kraje kraje v kategorii přírodní rezervace s účinností od 5. června 2024.[3]
Přírodní poměry
[editovat | editovat zdroj]
Přírodní rezervace s rozlohou 260,04 hektarů leží v Krušných horách v katastrálních územích Černice u Horního Jiřetína a Mikulovice v Krušných horách. Nachází se v nadmořské výšce 520–743 metrů. Část s rozlohou 0,35 hektaru je součástí evropsky významné lokality Východní Krušnohoří.[3]
Abiotické poměry
[editovat | editovat zdroj]Geologické podloží tvoří horniny krušnohorsko-smrčinského krystalinika, zejména ruly, které místy vystupují na povrch a vytváří četné skalní útvary.[4] Na vrcholu Kapucínu se nachází výchoz hrubozrnné plástevnaté muskovit-biotitické ortoruly s hrubozrnnou okatou muskovit-biotitickou ortorulou v podloží. V plástevnaté ortorule jsou patrné vrásy s decimetrovými až metrovými amplitudami.[5]
V geomorfologickém členění Česka přírodní rezervace leží v Krušných horách, v jejich podcelku Loučenská hornatina a okrsku Novoveská hornatina. Z půdních typů převládají kryptopodzoly a kambizemě dystrické. Území letí v povodí Bíliny a vodu z něj území odvádějí Černický a Jiřetínský potok.[4] V rámci Quittovy klasifikace podnebí se přírodní památka nachází na rozhraní mírně teplé oblasti MT4 a chladných oblastí CH6 a CH7.[3] Teplejší jsou k východu orientovaná úbočí, k chladnějším oblastem patří závěry údolí potoků.[6]
Flóra
[editovat | editovat zdroj]
V listnatých porostech převládá buk lesní (Fagus sylvatica) s příměsí dalších listnáčů, především jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior), javoru klenu (Acer pseudoplatanus), habru obecného (Carpinus betulus) a dubu zimního (Quercus petraea). Pro převládající acidofilní bučiny je typické málo vyvinuté keřové a bylinné patro, které místy zcela chybí.[7]
Fauna
[editovat | editovat zdroj]Ve starých stromech s dutinami byli v rezervaci nalezeni zástupci kriticky ohrožených druhů kovaříka Crepidophorus mutilatus a kovaříka fialového (Limoniscus violaceus). Kromě nich na území žije silně ohrožený kovařík rezavý (Elater ferrugineus) a zranitelný kovařík Ischnodes sanguinicollis. Trouchnivějící dutiny ve starých stojících stromech osidluje páchník hnědý (Osmoderma barnabita).[8]
Kromě hmyzu bylo v rezervaci zaznamenáno několik chráněných druhů obratlovců. Patří k nim veverka obecná (Sciurus vulgaris) a několik druhů ptáků: jestřáb lesní (Accipiter gentilis), holub doupňák (Columba oenas), krkavec velký (Corvus corax), lejsek malý (Ficedula parva), lejsek šedý (Muscicapa striata) a žluna šedá (Picus canus).[8]
Ochrana přírody
[editovat | editovat zdroj]Předmětem ochrany jsou suťové lesy (1 % rozlohy), květnaté bučiny (1 % rozlohy) a acidofilní bučiny (55 % rozlohy).[7] Přirozenou i umělou obnovu lesních porostů limitují vysoké stavy zvěře (jelen, srnec, daněk, muflon a prase divoké). V rámci honitby Jedlák je v rezervaci několik krmelišť, v jejichž okolí se rozšiřuje ruderální vegetace, např. kopřiva dvoudomá (Urtica dioica).[2] Součástí předmětu ochrany je několik druhů kovaříků, páchník hnědý, holub doupňák, žluna šedá a lejsek malý.[9] Cílem ochrany je zachování biotopů suťových lesů a květnatých bučin. V acidofilních bučinách by mělo dojít ke zvýšení objemu mrtvého a umírajícího dřeva, a tím k zachování podmínek pro výskyt na něj vázaných druhů hmyzu.[10]
Přístup
[editovat | editovat zdroj]Chráněným územím nevede žádná turisticky značená trasa. Podél jeho východní hranice vede zpevněná cesta, u níž je na území rezervace zřízeno paraglidingové startovací místo.[2]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Digitální registr Ústředního seznamu ochrany přírody. Dostupné online. [cit. 2024-08-11].
- ↑ a b c MARHOUL, Pavel; ČERMÁK, Martin. Plán péče o přírodní rezervaci Točník – Kapucín na období 2024–2033 [PDF online]. Agentura ochrany přírody a krajiny, 2024-08-29 [cit. 2024-10-19]. S. 13–14. Dále jen Plán péče (2024–2033). Dostupné online.
- ↑ a b c Točník – Kapucín [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2024-10-19]. Dostupné online.
- ↑ a b Plán péče (2024–2033), s. 11.
- ↑ Kapucín [online]. Česká geologická služba, 1998, rev. 2009-10-07 [cit. 2024-10-21]. Dostupné online.
- ↑ Přírodní poměry. Geomorfologie, klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2024-10-19]. Dostupné online.
- ↑ a b Plán péče (2024–2033), s. 8.
- ↑ a b Plán péče (2024–2033), s. 12.
- ↑ Plán péče (2024–2033), s. 9.
- ↑ Plán péče (2024–2033), s. 10.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Točník – Kapucín na Wikimedia Commons
