Tismice (hradiště)
| Tismice | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Výstavba | 8. století |
| Zánik | 9. století |
| Poloha | |
| Adresa | Tismice,  Česko |
| Souřadnice | 50°3′10,23″ s. š., 14°49′4,27″ v. d. |
  Tismice | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 30221/2-907 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tismice jsou raně středověké hradiště u stejnojmenné vesnice v okrese Kolín. Existovalo ve starší době hradištní v osmém století a nejpozději na počátku devátého století zaniklo požárem. Stopy opevnění byly zničeny zemědělskou činností, ale příkopy a dřevohlinité hradby byly doloženy archeologickým výzkumem. Hradiště je od roku 1965 chráněno jako kulturní památka.[1]
V letech 2013–2018 bylo intenzivně prozkoumáno archeologickým a geofyzikálním průzkumem, upřesněna jeho velikost na 20–22 hektarů.[2]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Tismické hradiště bylo Slovany osídleno v osmém až devátém století ve starší až střední době hradištní. Zaniklo nejpozději na počátku devátého století a patří ke skupině nejstarších slovanských hradišť v Čechách.[3] V počáteční fázi se na místě hradiště mohlo nacházet jen neopevněné sídliště, které bylo později obehnáno dřevohlinitou hradbou.[4] Rozloha hradiště byla 20–22 hektarů.[2]
Zánik hradiště způsobil požár založený snad při válečných událostech, které vedly k ovládnutí východní části středních Čech českými knížaty.[5] Malé množství pravěké keramiky dokládá také osídlení místa už v eneolitu.[6]
První archeologický výzkum hradiště vedl v šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století Jaroslav Kudrnáč. Další výzkum provedli Radek Tvrdík a Zdeněk Mazač v roce 1997.[4] V letech 2013–2018 prováděli archeologický a geofyzikální průzkum Naďa Profantová, Roman Křivánek, Marek Fikrle a Jan Zavřel.[2]
Stavební podoba
[editovat | editovat zdroj]Hradiště se nachází na rozlehlém návrší s nadmořskou výškou 292 metrů jižně od vesnice v poloze zvané Na Hradištích nebo Na Hradišťatech. Severní a západní stranu chrání strmé svahy, zatímco směrem k jihu terén pozvolna stoupá a na východě se mírně svažuje. Západní stranu obtéká potok Bušinec.[7] Zemědělská činnost na lokalitě zničila viditelné stopy opevnění, a bez rozsáhlého výzkumu proto není možné stanovit rozlohu hradiště. Ta mohla dosahovat až 25 hektarů, ale je také možné, že opevnění chránilo jen severní výběžek kopce, a potom by chráněná plocha měřila pouze šest hektarů.[4]
Opevnění doložil a prozkoumal Jaroslav Kudrnáč na severní straně hradiště, kde se původní hradba zřítila z prudkého svahu. Pravděpodobně ji tvořila dřevěná konstrukce zpevněná hlinitým násypem.[6] Absence kůlových jam na čelní straně hradby je vysvětlována zřícením nejen hradby, ale i části svahu, na kterém byla postavená. Kůlové jámy nebyly zachyceny ani na vnitřní straně. Buď se nacházely příliš daleko od sebe, a proto je archeologická sonda neodkryla, nebo zadní stěnu tvořila konstrukce bez kůlů.[8]
Díky letecké archeologii byly doloženy stopy tří obloukovitých linií opevnění. Střední tvořil příkop a obě krajní linie mohou být pozůstatkem jak dvojitého příkopu, tak příkopu s valem. Členily vnitřní plochu hradiště a zesilovaly opevnění akropole.[4] Dokladem pro větší rozlohu hradiště (až 25 hektarů) je odkrytí vnějšího příkopu na jižní straně.[9] Probíhal ve směru od severovýchodu k jihozápadu a měl zahrocené dno ve hloubce 230 centimetrů pod povrchem. Za příkopem bývala dřevohlinitá hradba, která se do něj po požáru zřítila.[10]
V severní části byla poblíž valu odkryta také 140 centimetrů hluboká jáma sudovitého tvaru a šířkou horního okraji 120 centimetrů. Sloužila ke skladování obilí a na jejím dně byla nalezena zuhelnatělá zrna nejspíše prosa. Jižně od jámy stávala zahloubená chata.[11] Z dalších sídelních objektů byla prozkoumána čtvercová polozemnice se stranou dlouhou 2,7 metru a ohništěm v jižním rohu.[3]
Archeologické sondy z roku 2013 přinesly množství nálezů a povýšily pozici hradiště na nadregionální a produkcí významné výrobní centrum hrnčířské, kovolitecké a kovotepecké výroby. Z kovoliteckých prací vynikají kování a přezky z postříbřeného nebo pozlaceného bronzu, stylově tyto výrobky navazují na vzory avarské.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-02-16]. Identifikátor záznamu 141650 : Hradiště Tismice. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d PROFANTOVÁ, Naďa; KŘIVÁNEK, Roman; FIKRLE, Marek; ZAVŘEL, Jan. Tismice jako produkční a nadregionální centrum Čech 8. a 9. století. S. 193. Památky archeologické [online]. 2020 [cit. 2024-05-16]. Roč. 111, s. 193. Dostupné online. ISSN 2570-9496. DOI 10.35686/PA2020.5.
- ↑ a b BUBENÍK, Josef. Poznámky o nejstarších hradištích raného středověku v Čechách. Archeologické rozhledy. 2000, roč. LI, čís. 4, s. 642–643. Dostupné online.
- ↑ a b c d ČTVERÁK, Vladimír; LUTOVSKÝ, Michal; SLABINA, Miloslav; SMEJTEK, Lubor. Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri, 2003. 432 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Tismice, s. 315–317.
- ↑ KUDRNÁČ, Jaroslav. Slovanské hradiště v Tismicích u Českého Brodu. Archeologické rozhledy. 1961, roč. XIII, s. 519. Dále jen Kudrnáč (1961). Dostupné online.
- ↑ a b Kudrnáč (1961), s. 510
- ↑ Kudrnáč (1961), s. 492
- ↑ Kudrnáč (1961), s. 512
- ↑ KUDRNÁČ, Jaroslav. Záchranný výzkum na slovanském hradišti v Tismicích. Archeologické rozhledy. 1977, roč. XXIX, s. 266. Dále jen Kudrnáč (1977). Dostupné online.
- ↑ Kudrnáč (1977), s. 261.
- ↑ Kudrnáč (1961), s. 512
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KUDRNÁČ, Jaroslav. Slovanské hradiště v Tismicích u Českého Brodu. Archeologické rozhledy. 1961, roč. XIII, s. 492–519. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tismice na Wikimedia Commons - Za tajemstvím tismického zlatníka [online]. Archeologický ústav AV ČR, Praha, 2024-12-19 [cit. 2024-12-27]. Video s komentářem Nadi Profantové. Dostupné online.
