Tis – Svaz pro ochranu přírody a krajiny
| Tis - Svaz pro ochranu přírody a krajiny | |
|---|---|
| Vznik | 15. listopadu 1969 |
| Členové | 16 tisíc jednotlivců a 35 kolektivních členů (1979) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tis - Svaz pro ochranu přírody a krajiny byl v letech 1969–1979 v České socialistické republice působící dobrovolnou organizicí zaměřenou na ochranu přírody. Byl samostatným svazem s pobočkami v krajích, plánem činnosti, stanovami a základními skupinami. Vznikl jako první občanská ekologická organizace v Československu.[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Již od roku 1958 existoval z iniciativy Otakara Leiského při Národním muzeu v Praze Sbor ochrany přírody, na jehož základech pak vznikl Tis - Svaz pro ochranu přírody a krajiny, oficiálně povolený Ministerstvem vnitra ČSR 15. listopadu 1969.[2]
Činnost
[editovat | editovat zdroj]Naplňování ústředního hesla Tisu Poznej a chraň mělo napomáhat Desatero ochranářských zásad.[3] Tis se kromě ekologické výchovy věnoval i krajinné ekologii. Jeho průzkumy se zaměřovaly na oblasti určené k těžbě, výstavbě přehrad a na ochranu památkových a přírodně cenných území, přičemž se řešila i zeleň v sídlištích a dopravní situace ve městech. Mezi zásadní projekty patřil výzkum v oblasti uranových dolů v Hamru na Jezeře, který pomohl zmírnit plánovanou devastaci, a úspěšné zastavení výstavby přehrady na Křivoklátsku, nyní chráněné krajinné oblasti. Organizace Tis tak plnila roli výzkumné instituce, která posuzovala dopady na krajinu, což v té době zákon nevyžadoval.[3] V rámci Tisu také Ivan Makásek založil v září 1978 časopis Nika jako zpravodaj 68. základní skupiny Taraxacum.[4]
Zánik v roce 1979
[editovat | editovat zdroj]Tis se s postupující normalizací stal nepohodlným, protože si dovolil kritizovat i rozhodnutí vlády. Ve svých stanovách možná jako jediný svaz neměl zakotvenou vedoucí úlohu KSČ. Pod vzrůstajícím tlakem ze strany komunistického aparátu byl donucen se k 31. prosinci 1979 rozpustit. Byl nahrazen novou organizací, Českým svazem ochranců přírody, který vznikl mimo Národní frontu z iniciativy Ministerstva kultury ČSR 11. září 1979.[5] Ke konci 70. let měl Tis 16 tisíc individuálních a 35 kolektivních členů.[6]
Obnovení činnosti po roce 1989
[editovat | editovat zdroj]V roce 1989 byla činnost Tisu obnovena pod jménem Hucul Club - TIS a vedení se ujali Otakar Leiský a Eliška Nováková.[7] Tajemníkem HC- TIS v současné době je Ing. Leander Leiský (nar. 1951). Hucul Club, který byl původně součásti Tisu - Svazu pro ochranu přírody a krajiny, přešel po zániku Tisu v roce 1979 pod tělovýchovnou jednotu Aster.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ ZAJONCOVÁ, Dana. TIS - Svaz pro ochranu přírody, krajiny a lidí. Dobrovolná ochrana přírody v období totality.. [s.l.]: Univerzita Pardubice Dostupné online. ISBN 978-80-7194-697-7.
- ↑ BLAHA, Tomáš; ZEMSKÝ, Marek. Mladí lidé a dobrovolnictví v oblasti péče o přírodu a kulturní dědictví České republiky [online]. Brno: Hnutí Brontosaurus, 2010 [cit. 2024-11-03]. Dostupné online.
- ↑ a b ZAJONCOVÁ, Dana. Z historie nevládní ochrany přírody. Tis - Svaz pro ochranu přírody, krajiny a lidí. www.casopisveronica.cz [online]. [cit. 2024-11-03]. Dostupné online.
- ↑ MAKÁSEK, Ivan. Moje léta s Nikou - Cesta ekologického novináře. 1. vyd. Praha: RNDr. Ivan Makásek, 2018. 475 s.
- ↑ VANĚK, Miroslav. Nedalo se tady dýchat. 1. vyd. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR v nakladatelství Maxdorf v Praze, 1996. 170 s. Dostupné online. ISBN 80-85270-62-5.
- ↑ VANĚK, Miroslav. Ostrůvky svobody: kulturní a občanské aktivity mladé generace v 80. letech v Československu.. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2002 tisk.
- ↑ TIS. www.huculclub.eu [online]. [cit. 2020-04-06]. Dostupné online.