Tipsy Junior
| Tipsy Junior | |
|---|---|
 Tipsy Junior (G-AMVP) | |
| Určení | sportovní letoun |
| Výrobce | Avions Fairey SA |
| Šéfkonstruktér | Ernest Tips |
| První let | 30. červen 1947 |
| Zařazeno | 1947 |
| Uživatel | Belgie Spojené království |
| Výroba | 1947–1948, 1958 |
| Vyrobeno kusů | 3 |
| Cena za kus | 80 000 FRF |
| Vyvinuto z typu | Tipsy Belfair |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tipsy Junior, známý také jako Avions Fairey Junior, byl lehký jednomístný letoun postavený po druhé světové válce v druhé polovině 40. let v Belgii společností Avions Fairey SA, což byla dceřiná firma britské společnosti Fairey Aviation Co. Ltd.[1]
Vznik a vývoj
[editovat | editovat zdroj]Junior byl jedním z řady lehkých letadel navržených a pojmenovaných po Ernestu Oscaru Tipsovi z belgické společnosti Avions Fairey SA. Přestože tato společnost byla původně založena (1931) za účelem výroby britských letadel Fairey Aviation Company v Belgii, ve skutečnosti tomu bylo naopak. Většina letounů vyráběných v Belgii byla původní konstrukce E.O. Tipse. K Ernestu Tipsovi se po válce připojili i jeho dva synové a každý večer pracovali na nových projektech. V roce 1946 navrhli letoun Tipsy Junior, malý jednomístný jednoplošník.[2]
Letoun byl zalétán 30. června 1947 z Gosselies v Belgii[3] a veřejnosti byl představen na mezinárodní letecké výstavě v Bruselu, kterou uspořádal belgický Královský aeroklub v červenci 1947. Bylo to nejmenší a nejlevnější letadlo výstavy. Podle dnešních hledisek se jednalo o ultralehké letadlo (ultralight).[4]
Celkem byly vyrobeny 3 letouny (výr. č. J.110–J.112), které byly imatrikulovány v Belgii (OO-TIT, OO-ULA a OO-TIX), přičemž letoun OO-ULA byl později přeregistrován do Spojeného království, kde létal s imatrikulací G-AMVP. První letoun byl vyroben v roce 1947 (OO-TIT), další v roce 1948 (OO-ULA/G-AMVP) a poslední v roce 1958 (OO-TIX).[5] Nejdéle byl v provozu první vyrobený letoun OO-TIT, který byl vymazán z leteckého rejstříku v březnu 1972.[5]
Popis letounu
[editovat | editovat zdroj]Letoun byl uváděn jako stroj stavebnicové konstrukce s možností osadit jej různými motory o výkonu od 40 do 65 k (29–48 kW).[4] Původně byl uvažován motor Aeronca JAP J-99 o výkonu 36 k/27 kW, ale na zmíněné bruselské výstavě byl osazen motorem Walter Mikron II. Letadlo přes možnost instalovat různé motory bylo poháněno téměř výhradně invertním vzduchem chlazeným čtyřválcovým řadovým motorem Walter Mikron II s výjimkou krátkého nasazení motoru Aeronca JAP J-99 na letoun s imatrikulací OO-ULA, ale i tam byl tento motor v roce 1952 vyměněn za Walter Mikron II.
Dolnokřídlý jednoplošník měl samonosnou konstrukci převážně ze dřeva. Jednodílné, obdélníkové křídlo bylo pevně spojeno s trupem. Potah byl vyroben z překližky a plátna. Klasický pevný podvozek byl ostruhového typu. Hlavní kola mohla být zakrytá. Kokpit pilota byl otevřený a byl chráněn pouze malým štítem,[6] i když i zde byla možnost instalace bublinového krytu (na přání). Brzdy kol byly ovládány pedály umístěných v blízkosti pedálů ovládajícím kormidlo. Bezprostředně před kokpitem se nacházela palivová nádrž s kapacitou 50 l (11 galonů) benzínu.[7]
Letoun se vyznačoval dobrými letovými vlastnosti, způsobilostí pro úplnou akrobacii[8] a velmi malými požadavky na délku vzletové a přistávací dráhy (STOL). Obě hodnoty byly jen 60 m. Také jeho cena byla přiměřeně nízká. Letoun byl nabízen v ceně od 80 000 francouzských franků (FRF), přičemž samotný drak stál jen 40 000 FRF. [4]
.jpg)
Použití
[editovat | editovat zdroj]První Junior, zanesený do leteckého rejstříku jako OO-TIT, letěl poprvé 30. června 1947 z Gosselies (Charleroi) v Belgii.[3] Tento letoun byl v provozu čtvrt století, protože byl vymazán z leteckého rejstříku až v březnu 1972.[5] Nejpozději vyrobený Junior (OO-TIX, 1958) létal nejkratší dobu. Z leteckého rejstříku byl vymazán 13. září 1961.[9]
Letoun s imatrikulací OO-ULA z roku 1948 byl v roce 1953 převeden do Spojeného království (G-AMVP), aby tam předváděcími lety získal zájem potencionálních kupců. V roce 1957 byl letoun s imatrikulací G-AMVP použit v reklamně-předváděcí akci, když zkušební pilot Peter Twiss ze společnosti Fairey Aviation Company[10] přistál na letadlové lodi HMS "Ark Royal" Britského královského námořnictva (Royal Navy).[2] Tyto aktivity nepřinesly pozitivní, komerční výsledky. Později byl letoun prodán privátnímu letci a byl na krátký čas vybaven i průhledným krytem kokpitu (instalace 1973). Po vynuceném přistání v roce 1993 a po dlouhém skladování znovu létal koncem roku 2006. Během svého aktivního "života" několikrát změnil kamufláž. Původně létal v modro-bílé kombinaci (vrchní část trupu modrá), počátkem 70. let zůstala modrá pouze část před kokpitem (vč. krytu motoru), aby v polovině 80. let byl překamuflován na "bojové" zeleno-okrové zbarvení. Ani u toho nezůstal. Počátkem nového tisíciletí přešel na ocelovo-šedé vybarvení.[11]
Dochované exempláře
[editovat | editovat zdroj]Poslední létající, privátní Tipsy Junior s imatrikulací G-AMVP havaroval 15. září 2008 na letišti v Sandownu (ICAO: EGHN) na britském ostrově Wight (Isle of Wight). Při nehodě byla poškozena: vrtule, kryt motoru a spodní část křídla. K nehodě došlo při prudkém přistání, kdy se letoun postavil na "nos". Letadlo se odrazilo při přistání od země, letoun se překlopil a následně se vrtule zařízla do země. Nezraněný 82letý pilot se sám uvolnil z bezpečnostních pásů a vystoupil z kokpitu.[12] Letoun po tomto tvrdém přistání byl téměř na odpis. Po déle trvající opravě byl počátkem roku 2018 opět zprovozněn v posledním ocelo-šedé "kamufláži" a je nyní plně funkční.[13]
Specifikace
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Technické údaje
[editovat | editovat zdroj]- Posádka: 1
- Rozpětí: 6,90 m
- Délka: 5,45 m
- Výška: 1,48 m
- Nosná plocha: 10,50 m2
- Plošné zatížení: 28,6 kg/m2
- Hmotnost prázdného letounu: 183 kg
- Vzletová hmotnost: 300 kg
- Pohonná jednotka: 1× řadový vzduchem chlazený invertní čtyřválcový motor Walter Mikron II
- Výkon pohonné jednotky:
- maximální, vzletový: 45,6 kW/ 62 k při 2800 ot/min
- nominální, jmenovitý: 44,1 kW/60 k při 2600 ot/min
- Vrtule: dvoulistá dřevěná s pevnými listy
- Spotřeba paliva:6,7 l/100 km
Výkony
[editovat | editovat zdroj]- Maximální rychlost: 200 km/h
- Cestovní rychlost: 180 km/h
- Nejmenší rychlost: 65 km/h
- Dostup: 6 600 m
- Dolet: 600 km
- Stoupavost: 6,2 m/s (367 m/min)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Avions Fairey Junior na anglické Wikipedii.
- ↑ TAYLOR, H.O. (1974). Fairey Aircraft since 1915. London: Putnam Publishing. ISBN 0-370-00065-X
- ↑ a b BRACKX, Daniel. Avions Fairey Gosselies & Sonaca (anglicky) [online]. belgian-wings.be, 2013-04-02 [cit. 2020-01-28]. Dostupné online.
- ↑ a b Tipsy Junior. Flight. Roč. 1947. Dostupné online.
- ↑ a b c d SCHMID, I. ing. Mezinárodní letecká výstava v Bruselu. Letectví. Září 1947, roč. 23. (1947), čís. 6, s. 163–170. Dostupné online.
- ↑ a b c Aircraft by Model TIPSY JUNIOR [online]. airport-data.com [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
- ↑ a b JACKSON, A.J. (1960). British Civil Aircraft 1919-59 vol 2. London: Putnam Publishing.
- ↑ RIDING, E.J. The Tipsy Junior. Aeromodeller. March 1949, roč. 1949, s. 207–208. Dostupné online.
- ↑ SABO, Ivan. Fairey Tipsy Junior poháňaný Walterom Mikron [online]. Bratislava: gonzoaviation.com, 2017-05-13 [cit. 2020-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-01-28.
- ↑ Aircraft OO-TIX Data [online]. airport-data.com [cit. 2020-01-28]. Dostupné online.
- ↑ Fairey Tipsy Junior [online]. rcgroups.com [cit. 2020-01-28]. Dostupné online.
- ↑ Tipsy Junior [online]. abpic.co.uk [cit. 2020-01-30]. Dostupné online.
- ↑ Avions Fairey SA Tipsy Junior, G-AMVP, 15 September 2008 (anglicky) [online]. gov.uk, AAIB Bulletin: 2/2009, 2009 [cit. 2020-01-28]. Dostupné online.
- ↑ Avions Fairey Tipsy Junior (G-AMVP) [online]. Breighton Airfield: jetphotos.com, 2018-02-24 [cit. 2020-01-28]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- SIMPSON, R. W. (1995). Airlife's General Aviation. Shrewsbury: Airlife Publishing. p. 387.
- TAYLOR, Michael J. H. (1989). Jane's Encyclopedia of Aviation. London: Studio Editions. p. 90.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tipsy Junior na Wikimedia Commons - Walter Jinonice
- Fairey (Tipsy) Junior na solidmodelmemories.net
- Avions Fairy Tipsy Junior na alamy.com
