Thomas Pasley
| Admirál Sir Thomas Pasley | |
|---|---|
 Portrét viceadmirála Thomase Pasleye z roku 1795 (sbírky Národního námořního muzea v Greenwichi) | |
| Velitel v Plymouthu | |
| Ve funkci: 1799 – 1802 | |
| Předchůdce | Richard Onslow |
| Nástupce | James Richard Dacres |
| Vojenská služba | |
| Služba | .svg){kind=small} Spojené království |
| Složka |  Royal Navy |
| Hodnost | admirál 1801, viceadmirál 1795, kontradmirál 1793, kapitán 1771 |
| Narození | 2. března 1734 Langholm |
| Úmrtí | 29. listopadu 1808 (ve věku 74 let) Winchester |
| Příčina úmrtí | edém |
| Titul | baronet 1794 |
| Choť | Mary Heywood |
| Rodiče | James Pasley a Magdalen Eliott |
| Děti | Maria Pasley Magdalen Pasley |
| Příbuzní | Sir Thomas Pasley, 2nd Baronet[1] (vnuk) |
| Profese | námořní důstojník |
| Commons | Thomas Pasley |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sir Thomas Pasley, 1. baronet (anglicky Sir Thomas Pasley, 1st Baronet Pasley of Craig) (2. března 1734 Langholm, Skotsko – 29. listopadu 1808 Winchester) byl britský admirál a námořní vojevůdce 18. století. U Royal Navy sloužil od svých sedmnácti let a byl účastníkem válečných konfliktů na moři druhé poloviny 18. století. Ve válkách proti revoluční Francii utrpěl vážné zranění v bitvě Slavného 1. června. Za zásluhy byl povýšen do šlechtického stavu s titulem baroneta. Přes trvalou invaliditu zůstal v aktivní službě, nakonec byl velitelem v Plymouthu (1799–1802) a v roce 1801 dosáhl hodnosti admirála.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]
Pocházel z drobné statkářské rodiny ze Skotska, narodil se jako pátý z jedenácti potomků Jamese Pasleye (1695–1773). U námořnictva sloužil od roku 1751, převážně u břehů Jamajky. V roce 1757 se mu podařilo přepravit z Karibiku do Anglie náklad drahých kovů a za to byl povýšen na poručíka. Za sedmileté války se pak zúčastnil neúspěšného obléhání Rochefortu, poté operoval v Lamanšském průlivu a u břehů Španělska, kde mimo jiné zabavoval nepřátelské obchodní lodě a organizoval trestné výpravy proti pirátům. V roce 1762 byl povýšen na komandéra a znovu sloužil v Karibiku, později v době míru byl několik let mimo aktivní službu. V roce 1771 byl povýšen na kapitána, během války proti americkým kolonistům znovu operoval v Karibiku a zbohatl zajímáním francouzských obchodních lodí. Zúčastnil se také několika bitev, s Francouzi bojoval u Porto Praya (1780),[2] s Nizozemci u Saldanha Bay (1781). V roce 1779 dostal pod velení zcela novou loď HMS Sibyl, s níž doprovázel konvoj obchodních lodí do Newfoundlandu. Poté se plavil k Mysu Dobré naděje, odkud přivezl několik přeživších a veškerou dokumentaci z poslední výpravy kapitána Jamese Cooka.
_-_The_Battle_of_the_First_of_June,_1794_-_BHC0469_-_Royal_Museums_Greenwich.jpg)
Po skončení války s USA žil několik let mimo aktivní službu, po úmrti manželky (1788) se ale vrátil na moře. Byl velitelem v ústí řeky Medway, poté se zúčastnil válek s republikánskou Francií. V letech 1794–1796 byla jeho vlajkovou lodí HMS Bellerophon, která se později proslavila deportací sesazeného Napoleona na Sv. Helenu.[3] S loďstvem Channel Fleet admirála Howea se zúčastnil výpravy do Atlantiku proti flotile francouzského admirála Villareta.[4] V bitvě Slavného 1. června (1794) utrpěl vážné zranění a přišel o nohu.[5] Za zásluhy byl povýšen na baroneta s nárokem na titul Sir, zároveň obdržel státní penzi ve výši 1 000 liber ročně.[6] Přes trvalou invaliditu zůstal v aktivní službě a v roce 1795 se zúčastnil vítězné bitvy u ostrova Groix (pod velením admirála Hooda a opět proti Villaretovi).[7] V roce 1795 byl povýšen na viceadmirála a v letech 1798–1799 byl velitelem námořní základny v ústí řeky Nore. Svou kariéru završil jako vrchní velitel v Plymouthu (1799–1802).[8] V roce 1801 dosáhl hodnosti admirála a v roce 1802 odešel do výslužby.[9] Zemřel na svém statku poblíž Winchesteru, kde je také pohřben.[10]
Z manželství s Mary Heywood, dcerou soudce Thomase Heywooda, měl dvě dcery.[11] Starší Mary se provdala za plukovníka Johna Sabine, jejich syn Sir Thomas Sabine Pasley (1804–1884) se stal dědicem titulu baroneta a přijal příjmení Pasley. Sloužil také u námořnictva a dosáhl hodnosti admirála.[12]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ KOVAŘÍK, Jiří: Salvy pod plachtami, 1. díl Námořní války Ludvíka XV. a Ludvíka XVI.; Praha, 2021; (kapitola Zmatené střetnutí u La Praya, s. 294–298) ISBN 978-80-7497-348-2
- ↑ Přehled velitelů HMS Bellerophon dostupné online
- ↑ ŠŤOVÍČEK, Michal: Francie proti Evropě. Války revoluční Francie 1792–1802; Praha, 2017; 504 s. (kapitola Válka na moři: Britský Slavný 1. červen, s. 192–197) ISBN 978-80-7557-041-3
- ↑ KOVAŘÍK, Jiří: Salvy pod plachtami, 2. díl Revoluční a napoleonské války na moři; Praha, 2022; s. 78 ISBN 978-80-7497-418-2
- ↑ KRÁLÍČEK, Václav: Lvi na vlnách. Anatomie námořních bojů Velké Británie s Francií v letech 1789–1794 v Atlantiku; Praha, 2018; s. 157 ISBN 978-80-7557-145-8
- ↑ KOVAŘÍK, Jiří: Salvy pod plachtami, 2. díl Revoluční a napoleonské války na moři; Praha, 2022; (kapitola Útěk od ostrova Groix, s. 88–95) ISBN 978-80-7497-418-2
- ↑ Přehled velitelů v Plymouthu dostupné online
- ↑ Služební postup admirála Thomase Pasleye na webu threedecks dostupné online
- ↑ Admirál Thomas Pasley na webu findagrave dostupné online
- ↑ Admirál Thomas Pasley na webu thepeerage dostupné online
- ↑ Profesní životopis admirála Thomase Sabine Pasleye dostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KOVAŘÍK, Jiří: Salvy pod plachtami, 1. díl (Námořní války Ludvíka XV. a Ludvíka XVI.); Praha, 2021; 367 s. ISBN 978-80-7497-348-2
- KOVAŘÍK, Jiří: Salvy pod plachtami, 2. díl (Revoluční a napoleonské války na moři); Praha, 2022; 396 s. ISBN 978-80-7497-418-2
- KRÁLÍČEK, Václav: Lvi na vlnách. Anatomie námořních bojů Velké Británie s Francií v letech 1789–1794 v Atlantiku; Praha, 2018; 200 s. ISBN 978-80-7557-145-8
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Thomas Pasley na Wikimedia Commons - Admirál Thomas Pasley na webu morethannelson
