Přeskočit na obsah

Thomas Osborne, 4. vévoda z Leedsu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Thomas Osborne, 4. vévoda z Leedsu
Thomas Osborne, 4. vévoda z Leedsu (1740)
Thomas Osborne, 4. vévoda z Leedsu (1740)
Narození6. listopadu 1713
Úmrtí23. března 1789 (ve věku 75 let)
Londýn
Místo pohřbeníHarthill
Alma materChrist Church
Westminsterská škola
Povolánípolitik a magistrát
Oceněníčlen Královské společnosti
Podvazkový řád
ChoťMary Osborne, vévodkyně z Leeds (od 1740)[1][2]
DětiFrancis Osborne, 5. vévoda z Leedsu[1]
RodičePeregrine Osborne, 3rd Duke of Leeds[1] a Lady Elizabeth Harley[3][1]
PříbuzníFrancis Osborne[1], George Osborne, 6th Duke of Leeds[1], Catherine Osborne[3][1], Mary Pelham, Countess of Chichester[3][1] a Lord Sidney Osborne[3][1] (vnoučata)
Funkcečlen Sněmovny lordů
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thomas Osborne, 4. vévoda z Leedsu (Thomas Osborne, 4th Duke of Leeds, 4th Marques of Carmarthen, 4th Earl of Danby, 4th Viscount Osborne and Latimer, 4th Baron Osborne) (6. listopadu 171323. března 1789, Londýn, Anglie) byl britský politik a dvořan. Od mládí jako vévoda zasedal ve Sněmovně lordů, zastával řadu čestných funkcí, byl rytířem Podvazkového řádu a členem Královské společnosti. Jeho syn Francis Osborne, 5. vévoda z Leedsu byl britským ministrem zahraničí.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako jediný syn Peregrina Osborna, 3. vévoda z Leedsu, po matce Elizabeth, rozené Harley (1691–1713), byl vnukem prvního ministra Roberta Harleye. Studoval ve Westminsteru, v roce 1731 po otci zdědil titul vévody a po dosažení zletilosti vstoupil do Sněmovny lordů, mezitím dosáhl magisterského titulu na univerzitě v Oxfordu. Od mládí zastával nižší funkce u dvora, působil také v diplomacii. V letech 1748–1756 byl královským sudím v jižních hrabstvích, od roku 1748 byl lordem komořím Jiřího II. a v roce 1749 obdržel Podvazkový řád. Ve vládě svého švagra vévody z Newcastle zastával post výplatčího rent dvorských úředníků (Cofferer of the Household, 1757–1761; tuto funkci předtím vykonával jeho tchán hrabě Godolphin), od roku 1757 byl též členem Tajné rady. V letech 1761–1774 byl královským sudím v severních hrabstvích. Po úmrtí svého tchána hraběte Godolphina převzal čestný post guvernéra na Scilllách (1766–1785), mimo jiné byl zástupcem místodržitele v hrabství Yorkshire, kde vlastnil statky, byl též členem Královské společnosti (1739).

Jeho manželkou byla Mary Godolphin (1714/1723–1764), dcera 2. hraběte Godolphina. Sňatek vyjednala vévodkyně Sarah z Marlborough (Mary byla její vnučkou). Jejich starší syn Thomas, markýz z Carmarthenu (1747–1761), zemřel předčasně, dědicem titulů se stal druhorozený syn Francis (1751-1799), později dlouholetý ministr zahraničí. V další generaci byl pro mladšího syna 5. vévody obnoven titul barona Godolphina. Po rodině Godolphinů také zdědili jejich hlavní sídlo Godolphin House v Cornwallu.

Čtvrtý vévoda z Leedsu byl díky rodinným vazbám blízce spřízněn se čtyřmi britskými premiéry, byl vnukem Roberta Harleye a švagrem vévody z Newcastle. Jeho manželka byla vnučkou hraběte Godolphina a neteří hraběte Sunderlanda. Přes svou pratetu Anne Osborne (1657–1722) byl též vzdáleně spřízněn s rodinou premiéra Roberta Walpola.

  1. a b c d e f g h i Kindred Britain.
  2. Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
  3. a b c d Darryl Roger Lundy: The Peerage.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]