Thioperoxid vodíku
| Thioperoxid vodíku | |
|---|---|
 Strukturní vzorec | |
 Model molekuly | |
| Obecné | |
| Systematický název | thioperoxol |
| Ostatní názvy | thioperoxol, kyselina sulfenová, oxadisulfan, sulfanol |
| Funkční vzorec | HOSH |
| Sumární vzorec | H2SO |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 62607-44-7 |
| PubChem | 447587 |
| ChEBI | 37858 |
| SMILES | OS |
| InChI | InChI=1S/H2OS/c1-2/h1-2H |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 50,075 g/mol |
| Hustota | 1,249 g/cm3 |
| Index lomu | 1,484 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Thioperoxid vodíku, také nazývaný oxadisulfan nebo sulfanol, je anorganická sloučenina se vzorcem HSOH. Jeho vzorec se odvozuje od peroxidu vodíku (HOOH) náhradou jednoho kyslíkového atomu atomem síry. Jedná se o „přechodnou sloučeninu“ mezi peroxidem vodíku a disulfanem (HSSH),[1] méně stabilní než obě tyto látky; také jde o anorganickou a základní sulfenovou kyselinu (RSOH). Síra má v této molekule oxidační číslo 0.
Vznik
[editovat | editovat zdroj]Thioperoxid se připravuje fotolýzou směsi ozonu a sulfanu v argonové matrici při 8 K[2] nebo pyrolýzou di-terc-butylsulfoxidu.[1][3]
Další možností je elektrický výboj ve směsi vody a síry.[4]
V mezihvězdném prostředí se thioperoxid vodíku může tvořit reakcí oxidu sirnatého s trivodíkovým kationtem, divodíkem a elektronem, případně reakcí oxidu sirnatého s vodíkem za tvorby HOS a HSO, na které se může navázat další vodík; druhá z těchto reakcí ale vyžaduje přítomnost zrnek prachu.
Vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]Molekula thioperoxidu vodíku je nesymetrická, ale bariéra k přeměně z jedné formy na druhou je nízká.[4]
Délky vazeb v této sloučenině jsou 134,20 pm u H–S, 166,16 pm u S–O, a 96,06 pm u O–H. Velikosti vazebných úhlů činí 98,57° (H–S–O) a 107,19° (S–O–H). Vazby H–S a O–H jsou navzájem pootočené o 90,41°.[4]
Reakce
[editovat | editovat zdroj]Dvě molekuly thioperoxidu vodíku se mohou cyklizovat za vzniku kyseliny sulfinothiové (HS(=O)SH) a vody.[5]
Hydrogensulfidový anion (HS−) reaguje s HSOH za vzniku disulfanu, HSSH.[6]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hydrogen thioperoxide na anglické Wikipedii.
- ↑ a b G. Winnewisser; F. Lewen; S. Thorwirth; M. Behnke; J. Hahn; J. Gauss; E. Herbst. Gas-Phase Detection of HSOH: Synthesis by Flash Vacuum Pyrolysis of Di-tert-butyl Sulfoxide and Rotational-Torsional Spectrum. Chemistry: A European Journal. 2003, s. 5501–5510. DOI 10.1002/chem.200305192. PMID 14639633. Bibcode 2003CEJ.....9.5501W.
- ↑ R. R. Smardzewski; M. C. Lin. Matrix reactions of oxygen atoms with H2S molecules. The Journal of Chemical Physics. 1977, s. 3197–3204. DOI 10.1063/1.434294. Bibcode 1977JChPh..66.3197S.
- ↑ H. Beckers; S. Esser; T. Metzroth; M. Behnke; H. Willner; J. Gauss; J. Hahn. Low-Pressure Pyrolysis of tBu2SO: Synthesis and IR Spectroscopic Detection of HSOH. Chemistry: A European Journal. 2006, s. 832–844. DOI 10.1002/chem.200500104. PMID 16240313.
- ↑ a b c Oliver Baum. HSOH: An Elusive Species with Many Different Traits. [s.l.]: Cuvillier Verlag, 2008. Dostupné online. ISBN 9783867277907. S. 1–2.
- ↑ Fillmore Freeman; An Bui; Lauren Dinh; Warren J. Hehre. Dehydrative Cyclocondensation Mechanisms of Hydrogen Thioperoxide and of Alkanesulfenic Acids. The Journal of Physical Chemistry A. 2012-08-02, s. 8031–8039. DOI 10.1021/jp3024827. PMID 22724673. Bibcode 2012JPCA..116.8031F.
- ↑ Gopi K. Kolloru. Hydrogen Sulfide in Redox Biology. [s.l.]: [s.n.], 2015-02-25. S. 274.