Ternovo
Ternovo | |
---|---|
Poloha | |
Souřadnice | 48°4′5″ s. š., 23°43′56″ v. d. |
Nadmořská výška | 277 m n. m. |
Časové pásmo | UTC+02:00 (standardní čas) |
Stát | Ukrajina |
Ternovo | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 12 km² |
Správa | |
Vznik | 1404 |
Telefonní předvolba | 3134 |
PSČ | 90545 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ternovo, ukrajinsky Терново, maďarsky Kökényes, je obec (sídlo městského typu) v neresnyckém územním společenství (hromadě), v okrese Ťačiv, v Zakarpatské oblasti Ukrajiny. Obec leží u řeky Teresvy. Je zde vlastivědné muzeum. V roce 2025 žilo v Ternovu 4302 obyvatel; v celé obci pak 8792 obyvatel.[1]
Části obce
[editovat | editovat zdroj]Historie
[editovat | editovat zdroj]Obec je poprvé zmíněna v roce 1404 (podle jiných pramenů až v roce 1494). Kdysi se zde primitivním způsobem těžila sůl.. V roce 1910 žilo v Ternovu 3093 lidí, mezi nimiž bylo 2153 Rusínů, 879 Němců a 57 Maďarů.
Do uzavření Trianonské smlouvy byla obec součástí Uherska, poté byla součástí Československa. Za první československé republiky zde byl obecní notariát a poštovní úřad.[2] Od 15. dubna 1939 byla obec součástí samostatného státu Karpatská Ukrajina; o několik dní později bylo Zakarpatí obsazeno maďarskými vojsky. Od roku 1945 obec patřila k Ukrajinské sovětské socialistické republice, která byla součástí SSSR, a nakonec od roku 1991 patří samostatné Ukrajině.
Obcí do roku 1999 procházela úzkokolejná dráha Teresva-Usť-Čorna. Po železnici jezdily osobní i nákladní vozy. Železnice v současné době není v provozu, trať je rozebrána.
Náboženské stavby
[editovat | editovat zdroj]- Chrám sv. Mikuláše Divotvorce, z roku 1929
- Chrám sv. Trojice, z roku 1930
- Iljinský mužský monastýr
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Терново na ukrajinské Wikipedii.
- ↑ Нересницька громада - Закарпатська область,. gromada.info [online]. [cit. 2025-02-01]. Dostupné online.
- ↑ Seznam obcí a úřadů na Podkarpatské Rusi. Užhorod: [s.n.], 1922. Dostupné online. S. 24.