Terje Rypdal
| Terje Rypdal | |
|---|---|
.jpg) Terje Rypdal (21. července 2016) | |
| Základní informace | |
| Narození | 23. srpna 1947 (77 let) Oslo |
| Žánry | jazz |
| Povolání | kytarista, hudební skladatel, jazzový hudebník, jazzový kytarista, zpěvák a nahrávající umělec |
| Nástroje | kytara |
| Vydavatel | ECM Records |
| Členem skupin | The Vanguards Rypdal & Tekrø Min Bul The Dream |
| Významná díla | Crime Scene |
| Ocenění | Buddyprisen (1985) Spellemannova cena v otevřené kategorii (1995) Čestné uznání poroty Spellemannovy ceny (2005) |
| Manžel(ka) | Inger Lise Rypdalová (1969–1985) |
| Děti | Jakob Terjesønn Rypdal |
| Web | kvalitetsartister |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Terje Rypdal (* 23. srpna 1947 Oslo) je norský jazzový kytarista a hudební skladatel.
Má klasické hudební vzdělání, na Univerzitě v Oslu byl žákem skladatele Finna Mortensena. V šedesátých letech byl členem beatové skupiny The Vanguards a také vedl orchestr při inscenaci muzikálu Vlasy v Oslu. Od roku 1968 začal hrát s Janem Garbarkem, jeho kytarový styl byl ovlivněn postupy free jazzu, vážné hudby i jazz rocku.[1] Používá kytaru Fender Stratocaster. Spolupracoval mj. s Miroslavem Vitoušem, Lesterem Bowiem, Jackem DeJohnettem, Karin Krogovou a Palle Mikkelborgem.[2] Patří k hlavním akvizicím firmy ECM Records. Jeho skladby byly použity ve filmu Nelítostný souboj.
Jeho album Odyssey bylo oceněno Deutscher Schallplattenpreis. V letech 1981, 1995 a 2005 získal nejvýznamnější norskou hudební cenu Spellemannprisen. V roce 2012 byl zařazen do Síně slávy Rockheimu.
Byl dvakrát ženatý, první manželkou byla zpěvačka Inger Lise Rypdalová. Má čtyři potomky, syn Jakob Terjesønn Rypdal je uznávaným představitelem elektronické hudby.
Diskografie
[editovat | editovat zdroj]- 1968: Bleak House
- 1971: Terje Rypdal
- 1973: What Comes After
- 1974: Whenever I Seem to Be Far Away
- 1975: Odyssey
- 1976: After the Rain
- 1977: Waves
- 1979: Terje Rypdal / Miroslav Vitouě / Jack DeJohnette
- 1980: Descendre
- 1981: To Be Continued
- 1984: Eos
- 1985: Chaser
- 1987: Blue
- 1989: The Singles Collection
- 1990: Undisonus
- 1991: Q.E.D.
- 1995: If Mountains Could Sing
- 1997: Skywards
- 1997: Rypdal & Tekrø
- 1997: Rypdal/Tekrø II
- 2000: Double Concerto / 5th Symphony
- 2002: Lux Aeterna
- 2002: The Radiosong
- 2002: Birgitte Stærnes Sonata Op.73 / Nimbus Op.76
- 2002: Selected Recordings
- 2006: Vossabrygg
- 2010: Crime Scene
- 2012: Odyssey In Studio & In Concert
- 2013: Melodic Warrior
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Magazín UNI Dostupné online
- ↑ iDNES Dostupné online
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Terje Rypdal na Wikimedia Commons - Kvalitetsartister
- Norsk biografisk leksikon
