Terezie Herbersteinová

Terezie hraběnka z Herbersteina
Terezie hraběnka z Herbersteina
Narození	15. října 1822; Praha
Úmrtí	12. března 1895 (ve věku 72 let); Vídeň
Děti	Marie Anna z Herbersteinu; Gabriele, Gräfin zu Herberstein
Rodiče	Josef František z Ditrichštejna a Gabriela Antonie Vratislavová z Mitrovic
Příbuzní	Gabriela z Ditrichštejna-Proskova-Leslie, Klotylda z Dietrichstein-Proskau-Leslie a Alexandrina z Ditrichštejna (sourozenci); Antonín Zikmund z Khevenhüller-Metsche a Ida z Orsini-Rosenbergu (vnoučata)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Terezie hraběnka z Herbersteina, rozená hraběnka z Ditrichštejna (Theresia Gräfin von Herberstein, geborene Gräfin von Dietrichstein-Proskau-Leslie) (15. října 1822, Praha – 12. března 1895, Vídeň) byla rakouská šlechtična, nejstarší ze čtyř dědiček obrovského majetku vymřelého knížecího rodu Ditrichštejnů.^[2] Ve druhé polovině 19. století spravovala rozsáhlé majetky v Čechách a na Moravě (Libochovice, Vlachovo Březí, Dolní Kounice). Jejími švagry byli rakouský ministr zahraničí Alexandr Mensdorff-Pouilly a dlouholetý zemský velitel v Čechách generál Eduard Clam-Gallas.

Životopis

Narodila se v Praze jako nejstarší dcera knížete Josefa z Ditrichštejna (1798–1858) a jeho manželky Gabriely, rozené hraběnky Vratislavové z Mitrovic (1804–1880), dcery dlouholetého českého nejvyššího maršálka Josefa Antonína Vratislava z Mitrovic. Spolu se svými mladšími sestrami měla od dětství nárok na apanáž 3 000 zlatých ročně vyplácených z rodového majetku. Po otcově úmrtí zdědila jako nejstarší dcera fideikomis založený Gundakarem z Ditrichštejna. Tento majetek zahrnoval česká panství Libochovice, Budyně nad Ohří, Nepomyšl a Vlachovo Březí, dále pak menší statky v Rakousku a Štýrsku v celkově hodnotě sedm miliónů zlatých. Po úmrtí Josefa Ditrichštejna byl naživu již jen jediný potomek knížecí větve Ditrichštejnů, Tereziin prastrýc Mořic z Ditrichštejna (1775–1864), který převzal knížecí titul, ale na dědictví rezignoval s podmínkou vysoké roční apanáže 40 000 zlatých. S podobnými finančními podmínkami se ditrichštejnského dědictví vzdala i Tereziina matka Gabriela. K rozdělení majetku Ditrichštejnů došlo v červnu 1862 na zámku v Mikulově formou losu, každá ze čtyř sester měla převzít podíl v hodnotě 1 800 000 zlatých. Terezie si vylosovala moravské panství Dolní Kounice, menší statky v dnešním Slovinsku a palác ve Vídni.^[3]

V polovině 60. let 19. století proběhla mezi dědičkami Ditrichštejnů debata o převzetí jména a knížecího titulu Ditrichštejnů. Herbersteinové jako příslušníci staré rakouské šlechty odmítli vzdát se svého jména, knížecí titul Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly byl se souhlasem Terezie Herbersteinové udělen jejímu švagrovi Alexandru Mensdorffovi (1813–1871). Z titulatury rodu Ditrichštejnů převzali Herbersteinové pouze jméno Proskau (po vymřelém rodu Pruskovsských z Pruskova).

Po předčasném úmrtí manžela spravovala Terezie rozsáhlý rodový majetek, který rozšířila přikoupením statků Vrbičany (1864)^[4] a Panenský Týnec (1872).^[5] Pobývala střídavě v Libochovicích a ve Vídni, majetku v severních Čechách věnovala značnou pozornost, založila například několik výnosných cukrovarů. Nezanedbávala ale ani majetek na jižní Moravě a jako patronka farnosti v Dolních Kounicích přispěla částkou 15 000 zlatých na stavbu nového kostela. Celkově v Čechách a na Moravě spravovala velkostatky o výměře přibližně 12 000 hektarů.^[6] Byla c.k. palácovou dámou a dámou Hvězdového řádu. V létě pobývala na zámku v Libochovicích, v zimě střídala pobyty ve vídeňském paláci a v paláci ve Štýrském Hradci.

Manželství a potomstvo

V roce 1849 se ve Vídni provdala za hraběte Jana Bedřicha z Herbersteina (1810–1861), který patřil ke staré rakouské šlechtě a v mládí zastával funkci krajského hejtmana ve Znojmě, krátce po sňatku se stal místodržitelem v Salcburku (1850–1852). Z jejich manželství pocházelo pět dětí.

1. Františka (19. října 1850 – 30. srpna 1920), manžel 1875 Ladislav hrabě Hoyos (25. srpna 1834– 23. ledna 1901), rakousko-uherský vyslanec v Rumunsku 1878–1882, velvyslanec ve Francii 1883–1894 a velvyslanec v USA 1875–1878
2. Gabriela (3. prosince 1851, Štýrský Hradec – 9. listopadu 1923, Gmunden), manžel 1879 Mikuláš kníže Wrede (26. prosince 1837, Petrohrad – 1. srpna 1909, Gmunden), c.k. generálmajor, rakousko-uherský vyslanec ve Württembersku 1884–1888, v Bavorsku 1888–1896
3. Marie Anna (3. prosince 1851, Štýrský Hradec – 2. srpna 1921, Baden), 1. manžel 1872 Zikmund hrabě Khevenhüller-Metsch (31. května 1841, Vídeň – 10. července 1879, Štýrský Hradec), 2. manžel 1890 Maxmilián z Orsini-Rosenbergu (17. března 1846, Štýrský Hradec – 27. srpna 1922, Baden), c.k. generál jízdy, nejvyšší hofmistr arcivévodkyně Marie Karolíny
4. Jan Josef (9. března 1854, Štýrský Hradec – 25. května 1944, tamtéž), c.k. komoří, dědic velkostatků Libochovice, Dolní Kounice atd., 1896 příjmení Herberstein-Proskau
5. Marie Františka (27. dubna 1857, Štýrský Hradec – 20. října 1943), manžel 1892 Hugo Leopold hrabě Kálnoky (2. června 1844, Letovice – 23. května 1928, tamtéž), c.k. generálmajor, člen panské sněmovny (jeho první manželka Marie Gabriela byla dcerou Tereziiny sestry Alexandriny)

Rozdělení ditrichštejnského dědictví mezi dcery knížete Josefa Ditrichštejna

Dědička	Velkostatky, nemovitosti	Hodnota podílu	Čistá hodnota podílu po odečtení pasiv a dorovnání finanční hotovostí
Terezie Herbersteinová (1822–1895)	Dolní Kounice, Grad (dnešní Slovinsko), Ristovec (dnešní Slovinsko) palác ve Vídni (Herrengasse 1) (jako nejstarší dcera převzala již v roce 1858 gundakarovský fideikomis (Libochovice, Budyně nad Ohří, Vlachovo Březí)	1 772 209 zlatých	1 846 020 zlatých
Alexandrina Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly (1824–1906)	Mikulov palác ve Vídni (Minoritenplatz 3)	1 760 091 zlatých	1 846 020 zlatých
Gabriela Hatzfeldová (1825–1908)	Lipník nad Bečvou, Hranice, Helfštýn vila ve Weidinglau	1 720 190 zlatých	1 846 020 zlatých
Klotylda Clam-Gallasová (1828–1899)	Polná, Přibyslav, Vojnův Městec, Žďár nad Sázavou železárny Staré Ransko, palác ve Vídni (Währinger Strasse 30)	1 688 864 zlatých	1 846 020 zlatých

Odkazy

Reference

↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
↑ Ottův slovník naučný, díl 7.; Praha, 1893 (reprint 1998); s. 508 ISBN 80-7185-104-3
↑ BRICHTOVÁ, Dobromila: Zámek Mikulov; Mikulov, 2015; s. 58–59 ISBN 978-80-85088-47-2
↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 367
↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 522
↑ PROCHÁZKA, Johann: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 227–231 dostupné online

Literatura

ŠVAŘÍČKOVÁ-SLABÁKOVÁ, Radmila: Rodinné strategie šlechty. Mensdorffové-Pouilly v 19. století; Praha, 2007 435 s. ISBN 978-80-7203-859-6

Externí odkazy

Rodokmen Ditrichštejnů dostupné online

[56296c22fda8ff0509f71ed7cc067bcbe11856ac-1] Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.

[2] Ottův slovník naučný, díl 7.; Praha, 1893 (reprint 1998); s. 508 ISBN 80-7185-104-3

[3] BRICHTOVÁ, Dobromila: Zámek Mikulov; Mikulov, 2015; s. 58–59 ISBN 978-80-85088-47-2

[4] Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 367

[5] Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 522

[6] PROCHÁZKA, Johann: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 227–231 dostupné online

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]