Terčino údolí
 Terčino údolí | |
|---|---|
| IUCN kategorie V (Chráněná krajinná oblast) | |
 Umělý vodopád v Terčině údolí | |
| Základní informace | |
| Vyhlášení | 19. února 1949 |
| Vyhlásil | Ministerstvo školství, věd a umění |
| Nadm. výška | 500–540 m n. m. |
| Rozloha | 131,40 ha[1][2] |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| Okres | České Budějovice |
| Umístění | Svébohy, Údolí |
| Souřadnice | 48°46′44″ s. š., 14°45′26″ v. d. |
  Terčino údolí | |
| Další informace | |
| Kód | 444 |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Terčino údolí (také Terezino údolí, německy Theresiental) je romantický krajinný park a národní přírodní památka v údolí říčky Stropnice nalézající se asi jeden kilometr od Nových Hradů. Park včetně staveb a krajinářských prvků je současně chráněn jako kulturní památka České republiky.[3]
Vznik
[editovat | editovat zdroj]Romantický krajinný park (tzv. anglický park) v údolí říčky Stropnice nechal vybudovat hrabě Jan Nepomuk Buquoy roku 1756 na popud své manželky, hraběnky Terezie Buquoyové, po níž je park dnes také pojmenován. V době založení byl nazýván Valloncherie. Park vznikl v místech bažantnice, založené roku 1667. Práce na budování parku řídil zahradník Ignác Fnoika.[4] Původní rozloha parku byla 68,8 ha.[5]
Charakter parku
[editovat | editovat zdroj]Podoba parku vychází z tehdy módních romantických myšlenek Jeana-Jacquesa Rousseaua o pobytu ve volné a nespoutané přírodě. Na základě týchž myšlenek vznikly v té době v Čechách také další podobné krajinné parky, například v Krásném Dvoře, Veltrusech, Vlašimi či moravské Lednici.
Podobně jako ve zmíněných parcích byl i v Tereziině údolí doplněn park mnoha romantickými stavbami. V letech 1788–1797 byla vybudována empírová budova „lázní“ nazvaná Venzelbau (podle stavebníka Václava Buquoye později Neugebau, česky Lázničky), v roce 1803 byl postaven Modrý dům, ve kterém hraběnka až do roku 1817 trávila letní měsíce. Park byl také stále obohacován řadou drobných architektonických a sochařských objektů, jakýchsi „pomníčků“, obsahujících poetické texty a zpravidla opěvující přátelství.[4]
Roku 1817 byl zřízen umělý vodopád vysoký zhruba 20 m, roku 1852 byla postavena tzv. Švýcarská chata a roku 1860 byly přestavěny hamerský dům a dům kolářův ve stylu anglické neogotiky.[4]
O další úpravy a renovaci parku se ve čtyřicátých letech 19. století zasadil Jiří Jan Jindřich Buquoy.[6]
Vedle stromů přirozeně v údolí rostoucích byl park osázen také exotickými dřevinami. Například u Modrého domu jsou dodnes dochovány přes 15 m vysoké cypřiše. Mezi další dřeviny patří vejmutovky a douglasky. Z místních dřevin je třeba zmínit řadu velmi starých stromů, především dubů. Mnohé z nich zde rostly už před vznikem parku, nejstarší exemplář (konkrétně jde o dub letní) s obvodem kmene 730 cm zde roste už zhruba 500 let.
Současná podoba parku
[editovat | editovat zdroj]Ještě na počátku 20. století byl park poměrně dobře zachován a udržován, jak dokládá popis A. Cechnera.[4] Roku 1936 byl park výrazně poškozen povodní, při níž byl mj. prakticky zničen Modrý dům, z něhož zbyly pouze trosky dvou obvodových stěn.
Od roku 1949 je park chráněn jako národní přírodní památka, kromě toho podléhá park i objekty v něm dochované také památkové ochraně. Přesto byl park i zmíněné stavební objekty v době socialismu udržován nedostatečně a mnohdy i problematickým způsobem. Mnohé stavby byly obnoveny až v posledních letech, drobný architektonický mobiliář z části zcela zanikl.
V parku je zřízen v roce 2007 rekonstruovaný okruh naučné stezky o délce 5 km. Současná rozloha parku je 138,3 ha.[5]
Na okraji Tereziina údolí je vybudována vodní nádrž Humenice, která zabraňuje devastujícím povodním v parku. V její blízkosti se nachází dobře zachovalá pozdněgotická tvrz Cuknštejn.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Louka v parku -
Most přes Stropnici u Modrého domu -
Stropnice u Modrého domu -
Dámský rybník u Cuknštejna -
Strom svatebčanů -
Tvrz Cuknštejn -
Pavilon Lázniček -
Bývalý hamr -
Ruina Modrého domu
.jpg)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19].
- ↑ Nationally designated areas (CDDA). Dostupné online. [cit. 2021-06-26].
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-08-03]. Identifikátor záznamu 147388 : městské lázně Terčino údolí. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d Cechner, A.: Soupis památek uměleckých a historických v politickém okrese kaplickém, Praha 1920, s. 304–105.
- ↑ a b Informace o parku na webu Novohradské hory
- ↑ ŠÁMAL, Petr. Krajina – sídlo – obraz. Romantický řád Jiřího Jana Buquoye. Průvodce k výstavě. Praha: Artefactum 61 s. ISBN 978-80-86890-78-4, ISBN 80-86890-78-3. OCLC 1020444224
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Terčino údolí na Wikimedia Commons
- Kategorie IUCN V
- Národní přírodní památky v Jihočeském kraji
- Chráněná území v okrese České Budějovice
- Chráněná území v Novohradském podhůří
- Chráněná území v Česku vyhlášená roku 1949
- Zámecké parky v Česku
- Údolí v okrese České Budějovice
- Údolí v Novohradském podhůří
- Přírodní park Novohradské hory
- Krajinná památková zóna Novohradsko
- Horní Stropnice
- Nové Hrady
- Parky v Jihočeském kraji
- Anglické parky v Česku
- Kulturní památky v Nových Hradech