Teologické kvalifikace

Jako teologické kvalifikace nebo též cenzury se v katolické teologii označují učitelským úřadem nebo teology vypracovaná hodnocení věroučných výpovědí podle toho, s jakým stupněm jistoty lze poznat jejich shodu nebo rozpor s Božím zjevením.

Cílem kvalifikací je jednak chránit víru, jednak bránit záměně Božího zjevení s pouhými teologickými názory.

Kvalifikace jsou pozitivní a negativní podle toho, zda věroučnou výpověď označují jako správnou či nesprávnou. Negativní kvalifikace se nazývají též cenzury.

Pro teologické kvalifikace neexistuje v církvi závazný systém, nejsou chápány vždy a všude stejně. Jejich seznamy, rozdělení a hodnocení se u různých autorů liší. Následující seznam vychází především z Nárysu katolické dogmatiky Ludwiga Otta.

Nejdůležitější kvalifikace

Výpověď patří k božské víře (de fide divina, tj. obsah této výpovědi věříme Bohu), pokud je výslovně obsažena v absolutně závazných pramenech víry, jako je Písmo. Opačná kvalifikace: omyl v božské víře.
- Je-li výpověď zastávána i učitelským úřadem církve, patří k božské a katolické víře (de fide divina et catholica). Opačná kvalifikace: výpověď je formálně heretická.
  - Je-li navíc definována papežem či koncilem, je poučkou definované víry (de fide definita).
V souladu s pouze církevní vírou (de fide ecclesiastica) je výpověď, jež není přímo Bohem zjevena, ale je zaručena učitelským úřadem. Opačná kvalifikace: omyl v oblasti církevní víry.
Výpověď blízká víře (fidei proximum) platí jako zjevená pravda, ale církev ji takovou ještě nehlásá. Opak: výpověď je podezřelá z hereze.
Výpověď je teologicky jistá, pokud se církev o její pravdivosti nebo blízkosti ke zjevení dosud nevyjádřila, ale její popírání by znamenalo popření nebo ohrožení určité teologické pravdy. Opak: nesprávná a opovážlivá výpověď, teologický omyl.

Další kvalifikace

souhlasné mínění teologů
pravděpodobný názor
„zbožný“ názor
trpěný názor
názor urážející náboženský cit
záludný názor vzbuzující pohoršení
apod.

Související články

Literatura

K. Rahner, H. Vorgrimler, Teologický slovník, Praha 2009, str. 408–409
Ludwig Ott: Grundriß der katholischen Dogmatik, Freiburg aj. 1965