Přeskočit na obsah

Tenisové sezóny Rogera Federera 1998 a 1999

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tenisové sezóny Rogera Federera 1998 a 1999 stály na počátku profesionální kariéry švýcarského tenisty. V roce 1998, kdy se ještě pohyboval na juniorském okruhu, byl vyhlášen juniorským mistrem světa. Titul z wimbledonské juniorky mu zajistil start na premiérovém turnaji okruhu ATP Tour ve Gstaadu, kde se v červenci 1998 stal profesionálem.

V sezóně 1999 obdržel na nejvyšším okruhu osm divokých karet, včetně French Open, kde odehrál svou první grandslamovou dvouhru mezi muži. Během roku se propracoval do elitní světové stovky žebříčku ATP. Poprvé také porazil hráče z Top 10, když na marseillském turnaji zdolal pátého tenistu žebříčku Carlose Moyu, který se o měsíc později stal světovou jedničkou.

Na počátku roku 1998 vstupoval do mužského tenisu z pozice 704. hráče klasifikace. Po dvou odehraných sezónách pronikl na 64. místo, na němž figuroval v prosinci 1999. Elitní stovku pak v průběhu celé své kariéry – respektive k roku 2014, již neopustil.

Související informace naleznete v článku Juniorská sezóna Rogera Federera 1998
Federerova sezóna 1998
Roger Federer, Studio Harcourt, 1998
Výdělek27 995 USD
     935 USD (podíl čtyřhry)
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů2–3 (40,0 %)
Tituly0 ATP
Nejvyšší umístění301. místo (14. prosince)
Nejnižší umístění878. místo (28. září)
Konečné umístění301. místo (+403)
Čtyřhra
Poměr zápasů0–1 (0 %)
Tituly0 ATP
Nejvyšší umístění616. místo (7. prosince)
Nejnižší umístění985. místo (21. září)
Konečné umístění620. místo (+269)
Sezóny
1999 >

Tenisová sezóna Rogera Federera 1998 znamenala pro švýcarského tenistu vstup do profesionálního tenisu a první účast na turnaji okruhu ATP Tour, když na počátku července v úvodním kole gstaadského turnaje podlehl Argentinci Lucasi Arnoldu Kerovi. Během celého roku odehrál jen tři události nejvyšší mužské úrovně. Většinu času strávil stále na juniorském okruhu a nižších úrovních seniorského tenisu – ženevském challengeru, satelitech a turnajích Futures.

Ve světové klasifikaci se posunul o více než čtyři sta míst, když mu v konečném hodnocení patřila 301. příčka.

Přehled sezóny

[editovat | editovat zdroj]

Swiss Open

[editovat | editovat zdroj]

Debutovou a neúplnou sezónu na okruhu ATP Tour odstartoval švýcarským turnajem Swiss Open, jenž probíhal od 6. července. Účast na turnaji v podobě divoké karty mu zajistil titul na juniorce Wimbledonu, odkud odletěl přímo do Gstaadu. Profesionální kariéru tak zahájil jako 702. tenista žebříčku. V prvním kole narazil na 88. hráče muže světové klasifikace Lucase Arnolda Kera z Argentiny. V premiérovém utkání, ve kterém zaznamenal jedno eso, tři dvojchyby a využil jediný break z pěti nabízených, prohrál za osmdesát minut poměrem 4–6 a 4–6.[1] Z turnaje si tak připsal jeden bod a prémii 5 250 dolarů.[2]

Grand Prix de Tennis de Toulouse

[editovat | editovat zdroj]

Druhým turnajem se pro Švýcara stal na konci září Grand Prix de Tennis de Toulouse hraný v hale, kde po třech vítězných zápasech v kvalifikaci zaznamenal první výhru v hlavní soutěži. V úvodním kole porazil z pozice 878. tenisty světa francouzského 45. muže žebříčku Guillauma Raouxe 6–2 a 6–2. V duelu trvajícím přesně jednu hodinu, zahrál osm es, nedopustil se žádné dvojchyby, po prvním servisu vyhrál 81 % a po druhém 78 % míčů. Během hry neztratil podání, když jedinou soupeřovu šanci na jeho prolomení, zachránil. Sám naopak využil čtyři z osmi breakových příležitostí.[3]

Ve druhé fázi si poradil se světovou třiačtyřicítkou Richardem Frombergem z Austrálie po jednoznačném nástupu. V první sadě protivníkovi dovolil uhrát jeden game. Zápas dovedl do vítězného konce zvládnutým tiebreakem a po výsledku 6–1 a 7–6 postoupil do čtvrtfinále. V něm nenašel recept na nizozemského 20. hráče klasifikace Jana Siemerinka, který získal toulouský titul. V utkání trvajícím sedmdesát devět minut vyrobil šest dvojchyb na tři esa a využil pouze jediný break z nabízených pěti oproti Siemirenkovým třem prolomeným servisům.[4] Po výsledku 6–7 a 2–6 se s turnajem rozloučil ziskem 59 bodů a prémie 10 800 dolarů.

Swiss Indoors

[editovat | editovat zdroj]

Poslední třetí turnaj roku odehrál počátkem října na halovém Davidoff Swiss Indoors v rodné Basileji. Díky divoké kartě od pořadatelů se poprvé střetl s hráčem elitní světové desítky, když na něj v úvodní fázi čekal Andre Agassi. Americké světové osmičce stačila hodina na hladký postup po dvousetovém průběhu 6–3 a 6–2. Oba aktéři zahráli čtyři esa a Federer o jednu dvojchybu více, když chyboval dvakrát. Agassi si připsal 60 % všech míčů a využil čtyři z osmi nabízených breakbolů. Naproti tomu Švýcar, jemuž patřila 396. příčka, dokázal prolomit podání jen jednou, když druhou příležitost neproměnil.[5]

Na okruhu ATP Tour v basilejské hale debutoval jako 979. tenista deblového žebříčku v soutěži čtyřhry. Do turnaje nastoupil po boku krajana Iva Heubergera. V prvním kole je však vyřadila favorizovaná rusko-česká dvojice Jevgenij KafelnikovDaniel Vacek poměrem 5–7 a 2–6. Do klasifikace si tak, stejně jako ve dvouhře, připsal jediný bod.

Sezónu zakončil na 301. místě žebříčku dvouhry.

Přehled utkání: 1998

[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra: 5 (2–3)

[editovat | editovat zdroj]
utkání turnaj stát datum kat. místo povrch fáze soupeř stav výsledek
1. Swiss Open Gstaad Švýcarsko 7/6/1998 250 venku antuka 32 v kole Lucas Arnold Ker prohra 4–6, 4–6
Grand Prix de Toulouse Francie 9/26/1998 250 hala tvrdý 32 kval. Argentina Marcello Wowk výhra 7–6, 6–2
Grand Prix de Toulouse Francie 9/26/1998 250 hala tvrdý 16 kval. Německo Alex Radulescu výhra 7–6, 7–6
Grand Prix de Toulouse Francie 9/26/1998 250 hala tvrdý kval. Francie Olivier Delaitre výhra 6–4, 6–4
2. Grand Prix de Toulouse Francie 9/26/1998 250 hala tvrdý 32 v kole Francie Guillaume Raoux výhra 6–2, 6–2
3. Grand Prix de Toulouse Francie 9/28/1998 250 hala tvrdý 16 v kole Austrálie Richard Fromberg výhra 6–1, 7–6(7–5)
4. Grand Prix de Toulouse Francie 9/28/1998 250 hala tvrdý QF Nizozemsko Jan Siemerink prohra 6–7(5–7), 2–6
5. Swiss Indoors Basel Švýcarsko 10/5/1998 250 hala tvrdý 32 v kole USA Andre Agassi prohra 3–6, 2–6
kval. – kvalifikace, QF – čtvrtfinále
kategorie: 250 – International Series

Finanční odměny: 1998

[editovat | editovat zdroj]
Soutěž turnaj finanční odměna
Dvouhra[2] Swiss Open Gstaad $5 250
Geneva Challenger $520
Grand Prix de Toulouse $10 800
Davidoff Swiss Indoors $9 800
Čtyřhra[6] Geneva Challenger $185
Davidoff Swiss Indoors $750
Další další turnaje $690
Přehled výdělek v sezóně $27 995
výdělek v kariéře $27 995
Federerova sezóna 1999
Výdělek225 139 USD
  24 153 USD (podíl čtyřhry)
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů13–17 (43,33 %)
Tituly0 ATP
Nejvyšší umístění57. místo (1. listopadu)
Nejnižší umístění302. místo (4. ledna)
Konečné umístění64. místo (+237)
Dvouhra na Grand Slamu
French Open1. kolo
Wimbledon1. kolo
Čtyřhra
Poměr zápasů5–6 (45,46 %)
Tituly0 ATP
Nejvyšší umístění151. místo (8. listopadu)
Nejnižší umístění623. místo (4. ledna)
Konečné umístění166. místo (+454)
Čtyřhra na Grand Slamu
Wimbledon3. kolo
Týmové soutěže
Davis Cupčtvrtfinále Světové skupiny
Sezóny
1998
2000 >

Tenisová sezóna Rogera Federera 1999 byla první úplná a plnohodnotná sezóna švýcarského tenisty na okruhu ATP Tour. Rozehrál ji lednovou kvalifikací Australian Open a završil, po říjnové prohře ve druhém kole Grand Prix de Toulouse, listopadovou kvalifikací na Stockholm Open. Nejdále se probojoval do semifinále vídeňského turnaje CA-TennisTrophy, kde jej vyřadil pozdější britský vítěz Greg Rusedski.

Vůbec první účast v hlavní soutěži seniorského Grand Slamu v kariéře zaznamenal na antukovém French Open. V prvním kole nestačil na australského hráče Patricka Raftera ve čtyřech setech. Ve Wimbledonu jej ve stejné fázi po pětisetové bitvě zastavil Čech Jiří Novák a na US Open nepostoupil z kvalifikace. Deblovou premiérou na turnajích velké čtyřky se stala wimbledonská čtyřhra, kde v páru s Australanem Lleytonem Hewittem došli do osmifinále. V něm nestačili na favorizovaný pár BjörkmanRafter po vyrovnaném průběhu v pěti sadách.

Ve švýcarském daviscupovém týmu debutoval 2. dubna neuchâtelským utkáním 1. kola Světové skupiny proti Itálii. V úvodní dvouhře zdolal Davida Sanguinettiho a za rozhodnutého stavu ve prospěch tenistů helvetského kříže, pak v posledním zápasu podlehl Gianlucovi Pozzimu.

Poprvé v kariéře pronikl 20. září do elitní světové stovky žebříčku ATP, když mu patřilo 95. místo. Po čtrnácti dnech ji naposledy v celé své aktivní kariéře na jeden týden opustil. Nejvýše klasifikován byl po titulu na brestském challengeru, když 1. listopadu figuroval na 57. pozici. Sezónu zakončil na 64. příčce, což znamenalo meziroční vzestup o více než 230 míst.

Přehled sezóny

[editovat | editovat zdroj]

Zimní sezóna na tvrdém povrchu

[editovat | editovat zdroj]

Přestože mohl sedmnáctiletý Federer celou sezónu startovat stále mezi juniory, rozhodl se účastnit pouze turnajů dospělých.

První kvalifikaci Grand Slamu v kariéře odehrál na melbournském Australian Open, kde v úvodním kole nestačil na Francouze Oliviera Delaitreho ve dvou setech 4–6 a 4–6.[7]

Po návratu do kontinentální Evropy obdržel počátkem února divokou kartu na marseillský Open 13, kam přijížděl jako 249. tenista celkového pořadí. V úvodním kole se postaral o největší překvapení turnaje, když vyřadil nejvýše nasazeného Španěla a světovou pětku Carlose Moyu po necelých dvou hodinách poměrem 7–6, 3–6 a 6–3. Získal tak první vítězství nad hráčem elitní desítky. Moyà byl úřadující šampión z Roland Garros a měsíc po prohře se stal světovou jedničkou. Přestože Švýcar zahrál deset dvojchyb oproti dvěma soupeřovým a pouze dvě esa na úkor devíti Španěla, dokázal vyrovnané utkání získat ve svůj prospěch. Oba aktéři si třikrát sebrali servis.[8] Ve druhém kole si nejtěsnějším rozdílem, po třech odehraných tiebreacích, připsal výhru nad Francouzem Jeromem Golmardem, aby ve třetí fázi skončil na raketě dalšího francouzského tenisty z druhé světové stovky Arnauda Clémenta. Dne 22. února mu patřilo 129. místo žebříčku. Po necelých dvou měsících sezóny tak splnil jeden ze svých cílů, být umístěn v první dvoustovce.[9]

Po výhře nad Martinem Dammem prošel do hlavní soutěže halového ABN AMRO World Tennis TournamentRotterdamu. Ve druhém kole si poradil s 30. hráčem žebříčku Bohdanem Ulihrachem 6–4, 7–5 a poprvé se probojoval do čtvrtfinále turnaje ATP Tour. V něm však narazil na světovou dvojku Jevgenije Kafelnikova z Ruska, kterému, i přes zisk druhé sady, podlehl.

Na březnovém Lipton Championships ve floridském Key Biscayne debutoval v sérii Masters, tehdy nesoucí název „Mercedes-Benz Super 9“. V roli 125. muže klasifikace prohrál v úvodním kole s Dánem Kennethem Carlsenem, když nezvládl koncovky obou setů. Na počátku dubna poprvé dostal pozvánku do švýcarského daviscupového družstva a v neuchâtelském mezistátním utkání 1. kola Světové skupiny proti Itálii, nastoupil do obou dvouher. V úvodní z nich zdolal Davida Sanguinettiho a za rozhodnutého stavu pak v posledním zápasu podlehl Gianlucovi Pozzimu. Švýcarům pomohl jedním bodem k vítězství 3:2 a postupu do čtvrtfinále.

Antuková sezóna

[editovat | editovat zdroj]

Antukovou část roku rozehrál na svém druhém Mastersu Republic National Bank Monte Carlo Open, na který obdržel divokou kartu. V prvním duelu nestačil na amerického hráče ze čtvrté desítky Vincenta Spadeu, proti němuž odehrál dva rozdílné sety. První ztratil po vyrovnaném průběhu až ve zkrácené hře. Ve druhém ztratil herní rytmus a obdržel „kanára“.

Po dvou challengerech se na konci května poprvé objevil v hlavní soutěži Grand Slamu, když opět díky divoké kartě zavítal na květnové French Open. Po těžkém losu mu v prvním kole stopku vystavila australská světová trojka Patrick Rafter. Přestože dokázal basilejský rodák překvapivě vyhrát úvodní set, nenašel na kvalitnější hru protivníka recept, a v dalším průběhu utkání vybojoval pouze pět her. Poražen odešel po výsledku 7–5, 3–6, 0–6 a 2–6.

Travnatá sezóna

[editovat | editovat zdroj]

Po surbitonském challengeru odstartoval travnatou sezónu ATP Tour londýnským Stella Artois ChampionshipsQueen's Clubu, kde nenalezl recept na třináctého nasazeného Byrona Blacka ze Zimbabwe. Premiérovou travnatou událost v nejvyšší úrovni mužského tenisu nezvládl a po jednoznačné prohře 3–6, 0–6 nic nenasvědčovalo budoucím fenomenálním výsledkům Švýcara na tomto povrchu.

Z pozice 103. hráče žebříčku vstupoval do nejslavnějšího turnaje světa ve Wimbledonu. Premiérové účasti v hlavní soutěži vděčil jedné z osmi obdržených divokých karet v sezóně, díky níž nemusel podstoupit riziko kvalifikace. Na wimbledonský pažit přijížděl v roli dvojnásobného obhájce juniorského titulu, když v předešlém ročníku vyhrál juniorku dvouhry i čtyřhry. V probíhající sezóně se však rozhodl pouze pro účast mezi muži.

První kolo jej svedlo s 59. mužem světové klasifikace Jiřím Novákem. Za dvě hodiny a osmnáct minut odešel poražen po vyrovnaném boji 3–6, 6–3, 6–4, 3–6, 4–6, když nevyužil vedení 2:1 na sety. V utkání soupeře přestřílel 8:1 na esa a zaznamenal o jednu dvojchybu více. Z dvaceti jedna šancí na prolomení servisu uspěl pouze čtyřikrát, oproti pěti proměněným breakbolům českého tenisty z nabídky patnácti příležitostí. Přestože získal větší počet vítězných míčů, na první grandslamovou výhru z dvouhry musel počkat do příští sezóny.[10]

Deblovou premiérou na majoru se stala wimbledonská čtyřhra, do níž vstupoval po boku Lleytona Hewitta. V deblové klasifikaci figuroval až na 507. příčce. Na úvod si švýcarsko-australský pár poradil, po pětisetovém průběhu, se švédským párem Nicklas KultiMikael Tillström, jehož oba členové patřili do elitní padesátky. Jednalo se vůbec o první Federerův vítězný zápas na Grand Slamu. Ve druhém kole přešli přes americko-bahamskou dvojici Brandon CoupeMark Merklein. Konečnou fází se pro ně stalo osmifinále, kde nestačili na favorizované hráče z první světové desítky Jonase BjörkmanaPatricka Raftera. Závěr vyrovnaného střetnutí nezvládli a londýnské účinkování uzavřeli výsledkem 6–7, 7–5, 6–3, 6–7 a 4–6.

Červencové intermezzo

[editovat | editovat zdroj]

Mezi travnatou částí v Evropě a sezónou na tvrdém povrchu odehrál v červenci dvě antukové události.

Podruhé se objevil na gstaadtském Rado Swiss Open, kde byl v první červencový týden nad jeho síly Maročan Júnis Al Ajnáví. Po prohře 2–6, 3–6, tak opustil turnaj v prvním kole.

Následovalo čtvrtfinále Světové skupiny Davisova poháru, ke kterému švýcarští hráči odcestovali do Bruselu. Na otevřených antukových dvorcích v něm narazili na Belgii. Přestože se proti Federerovi, jemuž patřila 109. příčka, postavili dva hůře postavení tenisté, nevyhrál ani jednu z dvouher. V úvodní z nich podlehl belgické dvojce Christopheru Van Garssemu po pětisetovém dramatu a ve druhé pak nestačil na Xaviera Malisse ve čtyřech sadách. Švýcaři tak ze soutěže vypadli po výsledku 2:3 na zápasy.

Letní sezóna na tvrdém povrchu

[editovat | editovat zdroj]

Letní díl tenisového okruhu probíhající na tvrdém povrchu zahájil, po segovijském challengeru, na washingtonským Legg Mason Tennis Classic z třetí nejvyšší kategorie International Series Gold. Ve druhé polovině srpna však jeho cestu turnajem rychle ukončil až 406. německý tenista světa Bjorn Phau po hladké prohře 2–6 a 3–6. Další týden neuspěl v kvalifikaci Waldbaum's Hamlet Cupu, hraného na Long Islandu, Ve druhém kole jej bez potíží zastavil Američan Eric Taino. Poslední srpnový týden strávil kvalifikačním turnajem newyorského grandslamu US Open. Ve druhé fázi pavouku mu plány na průnik do hlavní soutěže zkřížil krajan Ivo Heuberger, jemuž podlehl 6–7 a 2–6.

Nevyrovnané výkony na tvrdém povrchu pokračovaly během asijského President's Cupu, konajícího se v uzbecké metropoli Taškentu. V prvním zápasu zdolal výše postaveného Francouze Cedrica Piolina, jemuž patřila šestnáctá pozice. V dalším duelu mu však stopku vystavil 92. nizozemský hráč světa Peter Wessels po dramatickém průběhu 6–4, 6–7 a 4–6. Přesto mu zisk 34 bodů v následné pondělní klasifikaci z 20. září zajistil první průnik do elitní stovky žebříčku ATP, kde figuroval jako nejmladší hráč.[9]

Podzimní halová sezóna

[editovat | editovat zdroj]

Na přelomu září a října se objevil na halovém adidas Open de Toulouse, kde si v zahajovacím duelu poradil s Němcem Rainerem Schüttlerem. Poté však skončil na raketě třicátého devátého muže světa Fabrice Santora ve dvou sadách.

Na počátku října zavítal podruhé v začínající kariéře na basilejský Davidoff Swiss Indoors, kam obdržel divokou kartu. Po výhrách nad hráči z druhé světové stovky, Čechem Martinem Dammem a Němcem Alexandrem Poppem, postoupil do třetího čtvrtfinále roku. V něm vyzval světovou šestku Tima Henmana, který jej vyřadil poměrem 3–6 a 5–7. Následující týden se zúčastnil události zlaté série CA-TennisTrophy, probíhající v rakouské metropoli Vídni. Jako 93. tenista klasifikace prošel do svého prvního semifinále kariéry. Na cestě mezi poslední čtyřku hráčů zdolal výše postavené tenisty. Po výhrách nad světovou dvacet jedničkou Vincentem Spadeou, třicet čtyřkou Jiřím Novákem a patnáctkou Karolem Kučerem, byla nad jeho síly světová sedmička a vítěz turnaje Greg Rusedski po výsledku 3–6, 4–6. Zisk 128 bodů jej poprvé posunul do společnosti sedmdesáti nejlepších hráčů světa, když figuroval na 67. místě.

Federerovou poslední událostí na okruhu ATP Tour se ve druhé polovině října stalo Grand Prix de Lyon. Po výhře nad Danielem Vackem ji zakončil prohrou s Lleytonem Hewittem 6–7, 6–2 a 4–6.

Sezónu zakončil na 64. místě žebříčku.

Přehled utkání: 1999

[editovat | editovat zdroj]

Grand Slam

[editovat | editovat zdroj]
turnaj fáze stav soupeř výsledek
French Open 1. kolo prohra Austrálie Patrick Rafter 6–7, 6–3, 6–0, 6–2
Wimbledon 1. kolo prohra Česko Jiří Novák 6–3, 3–6, 4–6, 6–3, 6–4
Dvouhra: 30 (13–17)
[editovat | editovat zdroj]
utkání turnaj stát datum kat. místo povrch fáze soupeř stav výsledek
Australian Open Austrálie 1/14/1999 GS venku tvrdý 128 kval. Francie Olivier Delaitre prohra 4–6, 4–6
6. Open 13 Marseille Francie 2/1/1999 250 hala tvrdý 32 v kole Španělsko Carlos Moyá výhra 7–6(7–1), 3–6, 6–3
7. Open 13 Marseille Francie 2/1/1999 250 hala tvrdý 16 v kole Francie Jérôme Golmard výhra 6–7(6–8), 7–6(7–5), 7–6(7–5)
8. Open 13 Marseille Francie 2/1/1999 250 hala tvrdý QF Francie Arnaud Clément prohra 3–6, 3–6
Rotterdam Open Nizozemsko 2/13/1999 500 hala koberec 16 kval. Německo Hendrik Dreekmann bez boje
Rotterdam Open Nizozemsko 2/13/1999 500 hala koberec kval. Česko Martin Damm výhra 6–2, 7–6
9. Rotterdam Open Nizozemsko 2/15/1999 500 hala koberec 32 v kole Francie Guillaume Raoux výhra 6–7(4–7), 7–5, 7–6(7–3)
10. Rotterdam Open Nizozemsko 2/15/1999 500 hala koberec 16 v kole Česko Bohdan Ulihrach výhra 6–4, 7–5
11. Rotterdam Open Nizozemsko 2/15/1999 500 hala koberec QF Rusko Jevgenij Kafelnikov prohra 1–6, 7–5, 4–6
12. Miami Masters Spojené státy 3/15/1999 1000 venku tvrdý 128 v kole Dánsko Kenneth Carlsen prohra 5–7, 6–7(4–7)
13. ITA v. SUI, DC Svět Švýcarsko 4/2/1999 DC hala koberec 1. kolo Itálie Davide Sanguinetti výhra 6–4, 6–7(3–7), 6–3, 6–4
14. ITA v. SUI, DC Svět Švýcarsko 4/2/1999 DC hala koberec 1. kolo Itálie Gianluca Pozzi prohra 4–6, 6–9
15. Monte-Carlo Masters Monako 4/19/1999 1000 venku antuka 64 v kole USA Vincent Spadea prohra 6–7(3–7), 0–6
16. Roland Garros Francie 5/24/1999 GS venku antuka 128 v kole Austrálie Patrick Rafter prohra 7–5, 3–6, 0–6, 2–6
17. Queen's Club London V. Británie 6/7/1999 250 venku tráva 64 v kole Zimbabwe Byron Black prohra 3–6, 0–6
Nottingham V. Británie 6/12/1999 250 venku tráva 32 kval. Spojené království Ben Haran výhra 6–1, 6–1
Nottingham V. Británie 6/12/1999 250 venku tráva 16 kval. USA Donald Johnson prohra 3–6, 2–6
18. Wimbledon V. Británie 6/21/1999 GS venku tráva 128 v kole Česko Jiří Novák prohra 3–6, 6–3, 6–4, 3–6, 4–6
19. Swiss Open Gstaad Švýcarsko 7/5/1999 250 venku antuka 32 v kole Maroko Júnis Al-Ajnáví prohra 2–6, 3–6
20. SUI v. BEL, DC Svět Belgie 7/16/1999 DC venku antuka QF Belgie Christophe Van Garsse prohra 6–7(4–7), 6–3, 6–1, 5–7, 1–6
21. SUI v. BEL, DC Svět Belgie 7/16/1999 DC venku antuka QF Belgie Xavier Malisse prohra 6–4, 3–6, 5–7, 6–7(5–7)
22. Washington, D.C. Spojené státy 8/16/1999 500 venku tvrdý 64 v kole Německo Bjorn Phau prohra 2–6, 3–6
Long Island Spojené státy 8/21/1999 250 venku tvrdý 32 kval. USA Todd Meringoff výhra 6–2, 3–6, 6–3
Long Island Spojené státy 8/21/1999 250 venku tvrdý 16 kval. USA Eric Taino prohra 2–6, 2–6
US Open Spojené státy 8/24/1999 GS venku tvrdý 128 kval. Nizozemsko Edwin Kempes výhra 6–4, 6–4
US Open Spojené státy 8/24/1999 GS venku tvrdý 64 kval. Švýcarsko Ivo Heuberger prohra 6–7, 2–6
23. Tashkent Cup Uzbekistán 9/13/1999 250 venku tvrdý 32 v kole Francie Cédric Pioline výhra 6–4, 6–3
24. Tashkent Cup Uzbekistán 9/13/1999 250 venku tvrdý 16 v kole Nizozemsko Peter Wessels prohra 6–4, 6–7(1–7), 4–6
25. Grand Prix de Toulouse Francie 9/27/1999 250 hala tvrdý 32 v kole Německo Rainer Schüttler výhra 7–6(7–4), 6–1
26. Grand Prix de Toulouse Francie 9/27/1999 250 hala tvrdý 16 v kole Francie Fabrice Santoro prohra 3–6, 6–7(3–7)
27. Swiss Indoors Basel Švýcarsko 10/4/1999 250 hala koberec 32 v kole Česko Martin Damm výhra 6–2, 3–6, 6–4
28. Swiss Indoors Basel Švýcarsko 10/4/1999 250 hala koberec 16 v kole Německo Alexander Popp výhra 6–2, 7–5
29. Swiss Indoors Basel Švýcarsko 10/4/1999 250 hala koberec QF Spojené království Tim Henman prohra 3–6, 5–7
30. CA-TennisTrophy Rakousko 10/11/1999 500 hala tvrdý 32 v kole USA Vincent Spadea výhra 6–4, 6–2
31. CA-TennisTrophy Rakousko 10/11/1999 500 hala tvrdý 16 v kole Česko Jiří Novák výhra 7–6,(8), 6–1
32. CA-TennisTrophy Rakousko 10/11/1999 500 hala tvrdý QF Slovensko Karol Kučera výhra 2–6, 6–4, 6–1
33. CA-TennisTrophy Rakousko 10/11/1999 500 hala tvrdý SF Spojené království Greg Rusedski prohra 3–6, 4–6
34. Grand Prix de Lyon Francie 10/18/1999 250 hala koberec 64 v kole Česko Daniel Vacek výhra 6–3, 6–4
35. Grand Prix de Lyon Francie 10/18/1999 250 hala koberec 32 v kole Austrálie Lleyton Hewitt prohra 6–7(4–7), 6–2, 4–6
Stockholm Open Švédsko 11/6/1999 250 hala tvrdý 32 kval. Itálie Cristiano Caratti výhra 6–3, 7–5
Stockholm Open Švédsko 11/6/1999 250 hala tvrdý 16 kval. Švédsko Marcus Sarstrand prohra 2–6, 6–4, 6–7
kval. – kvalifikace, QF – čtvrtfinále, SF – semifinále
kategorie: 250 – International Series / 500 – International Series Gold / 1000 – ATP Super 9 / DC – Davis Cup

Finanční odměny: 1999

[editovat | editovat zdroj]
Soutěž turnaj finanční odměna
Dvouhra[11] Heilbronn Challenger $5 000
Open 13 $14 700
Rotterdam Open $19 650
Grenoble Challenger $650
Miami Masters $4 000
Monte-Carlo Masters $7 690
Espinho Challenger $1 300
Ljubljana Challenger $6 275
French Open $9 929
Surbiton Challenger $2 500
AEGON Championships $3 600
Wimbledon $10 870
Gstaad $5 250
Segovia Challenger $1 720
Citi Open $2 100
Tashkent Cup $8 000
Grand Prix de Toulouse $6 250
Swiss Indoors Basel $27 970
CA-TennisTrophy $34 700
Grand Prix de Lyon $7 290
Brest Challenger $14 400
Čtyřhra[12] Grenoble Challenger $235
AEGON International $750
Wimbledon $10 528
Gstaad $3 560
Segovia Challenger $3 100
Citi Open $1 450
Tashkent Cup $3 150
Brest Challenger $630
Stockholm Open $750
Další další turnaje $7 142
Přehled výdělek v sezóně $225 139[13]
výdělek v kariéře $253 094

Nižší úroveň seniorského tenisu

[editovat | editovat zdroj]

1996–1999: okruh ITF a ATP Challenger Series

[editovat | editovat zdroj]

Federer se v letech 1996–1999, kromě turnajů juniorů a okruhu ATP Tour, pohyboval také na nižších okruzích mužského tenisu, kterými byly ATP Challenger Seriesmužský okruh ITF. Na challengerech získal po jednom singlovém a deblovém titulu.

V sezóně 1996 odehrál na švýcarských turnajích pouze dvě kvalifikace. Na srpnové události v Noes, ani na listopadovém turnaji ve Flawilu, nepostoupil do hlavní soutěže. Premiéru v hlavní soutěži zaznamenal na satelitu „Switzerland 1 Mastersu“ probíhajícím od poloviny září 1997 ve městě Bossonnens.

Do finále se poprvé probojoval v listopadu 1998 na satelitu „Switzerland 2 Masters“ konaném v Usteru. Na prvním turnaji satelitu porazil ve finále krajana Yvese Allegra, ve druhém finále satelitu podlehl německému hráči Jansi-Ralphsu Brandtsovi a ve třetím utkání o titul zdolal Rakušana Martina Spottla. Na třech turnajích stejného satelitu došel po boku Allegra také do tří finále čtyřhry. První deblovou trofej však švýcarská dvojice vyhrála až na třetí pokus, když ve finále zdolala německý pár Grambow a Parun.[7]

ATP Challenger Series

[editovat | editovat zdroj]

V hlavní soutěži série ATP Challenger se poprvé objevil ve druhé polovině srpna 1998 na ženevském turnaji. Jako 680. hráč žebříčku v úvodním kole podlehl Bulharu Orlinu Stanojčevovi, figurujícímu na 124. pozici, ve dvou setech 4–6 a 6–7. Ve čtyřhře pak s krajanem Lorenzem Mantou hladce vypadli v úvodním kole s českou dvojicí Michal TabaraRadomír Vašek poměrem 0–6 a 3–6.[6]

V sezóně 1999 odehrál celkem sedm challengerů. Jediný deblový titul si připsal 8. srpna 1999 ve španělské Segovii, kde ve finále spolu s Nizozemcem Sanderem Groenem přehráli česko-mexickou dvojici Ota FukárekAlejandro Hernández ve dvou setech 6–4, 7–6. Na jedinou turnajovou trofej ve dvouhře z challengerů pak dosáhl ve francouzském Brestu, kam přijížděl jako 66. tenista světa. V závěru října 1999 postoupil na halovém turnaji do boje o titul přes Michaëla LlodruMartina Damma. Ve finále zdolal běloruského hráče Maxe Mirného po dvousetovém průběhu 7–6 a 6–3.[7][11] Francouzský turnaj hraný na tvrdém povrchu představoval jeho poslední challenger v kariéře a po zisku turnajové trofeje postoupil na 57. příčku žebříčku ATP.

Na dalších třech událostech se probojoval do semifinále. V německém Heilbronnu jeho cestu challengerem zastavil Ital Laurence Tieleman, ve slovinské Lublani pak rumunský hráč Dinu Pescariu a konečně na trávě v Surbitonu podlehl Arménci Sargisu Sargsianovi až v tiebreaku rozhodující sady 7–6, 3–6 a 6–7.[11]

Přehled utkání na ATP Challenger Series

[editovat | editovat zdroj]
utkání turnaj stát datum místo povrch fáze soupeř stav výsledek
1. Geneva Challenger Švýcarsko 8/24/1998 venku antuka 32 v kole Bulharsko Orlin Stanojčev prohra 4–6, 6–7
Heilbronn Challenger Německo 1/23/1999 hala koberec 32 kval. Nizozemsko Raemon Sluiter výhra 6–2, 6–4
Heilbronn Challenger Německo 1/23/1999 hala koberec 16 kval. Česko Radek Štěpánek výhra 6–4, 6–1
Heilbronn Challenger Německo 1/23/1999 hala koberec kval. Itálie Stefano Pescosolido výhra 6–1, 6–1
2. Heilbronn Challenger Německo 1/25/1999 hala koberec 32 v kole Itálie Cristiano Caratti výhra 7–5, 6–4
3. Heilbronn Challenger Německo 1/25/1999 hala koberec 16 v kole Nizozemsko John van Lottum výhra 6–2, 6–4
4. Heilbronn Challenger Německo 1/25/1999 hala koberec QF v kole USA Justin Gimelstob výhra 6–7, 7–6, 7–5
5. Heilbronn Challenger Německo 1/25/1999 hala koberec SF v kole Itálie Laurence Tieleman prohra 5–7, 1–6
6. Grenoble Challenger Francie 3/1/1999 hala tvrdý 32 v kole Francie Rodolphe Gilbert výhra 6–2, 6–0
7. Grenoble Challenger Francie 3/1/1999 hala tvrdý 16 v kole Francie Julien Boutter prohra 6–4, 2–6, 3–6
8. Espinho Challenger Portugalsko 4/26/1999 venku antuka 32 v kole Španělsko Juan Balcells prohra 6–7, 3–6
Ljubljana Challenger Slovinsko 5/1/1999 venku antuka 32 kval. Slovinsko Igor Ogrinc výhra 6–3, 7–5
Ljubljana Challenger Slovinsko 5/1/1999 venku antuka 16 kval. Slovinsko Blaž Trupej výhra 6–3, 6–7, 6–3
Ljubljana Challenger Slovinsko 5/1/1999 venku antuka kval. Španělsko David Sánchez-Muňoz výhra 6–2, 7–5
9. Ljubljana Challenger Slovinsko 5/3/1999 venku antuka 32 v kole Argentina Eduardo Medica výhra 6–3, 6–2
10. Ljubljana Challenger Slovinsko 5/3/1999 venku antuka 16 v kole Česko Radomír Vašek výhra 7–6, 6–1
11. Ljubljana Challenger Slovinsko 5/3/1999 venku antuka QF Španělsko Juan Albert Viloca–Puig výhra 2–6, 6–3, 6–4
12. Ljubljana Challenger Slovinsko 5/3/1999 venku antuka SF Rumunsko Dinu Pescariu prohra 6–7, 2–6
13. Surbiton Challenger V. Británie 5/31/1999 venku tráva 32 v kole Venezuela Maurice Ruah výhra 7–6, 6–2
14. Surbiton Challenger V. Británie 5/31/1999 venku tráva 16 v kole Nizozemsko John van Lottum výhra 6–3, 3–6, 6–1
15. Surbiton Challenger V. Británie 5/31/1999 venku tráva QF USA Alex O'Brien výhra 6–1, 6–4
16. Surbiton Challenger V. Británie 5/31/1999 venku tráva SF Arménie Sargis Sargsian prohra 7–6, 3–6, 6–7
17. Segovia Challenger Španělsko 8/2/1999 venku tvrdý 32 v kole Španělsko Quino Muňoz výhra 7–6(7–5), 6–4
18. Segovia Challenger Španělsko 8/2/1999 venku tvrdý 16 v kole Francie Nicolas Escudé prohra 6–3, 1–6, 4–6
19. Brest Challenger Francie 10/25/1999 hala tvrdý 32 v kole Francie Lionel Roux výhra 6–3, 4–6, 6–4
20. Brest Challenger Francie 10/25/1999 hala tvrdý 16 v kole Francie Rodolphe Gilbert výhra 6–4, 6–3
21. Brest Challenger Francie 10/25/1999 hala tvrdý QF Francie Michaël Llodra výhra 6–3, 6–3
22. Brest Challenger Francie 10/25/1999 hala tvrdý SF Česko Martin Damm výhra 6–3, 7–6(7–4)
23. Brest Challenger Francie 10/25/1999 hala tvrdý Finále Bělorusko Max Mirnyj vítěz 7–6(7–4), 6–3
kval. – kvalifikace, QF – čtvrtfinále, SF – semifinále

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Roger Federer's early career na anglické Wikipedii.

  1. Match Stats: Federer vs Ker, Swiss Open 1998 [online]. ATP World Tour [cit. 2013-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b Roger Federer, Season ATP 1998 / Single [online]. ATP World Tour [cit. 2013-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Match Stats: Federer vs Raoux, Grand Prix de Tennis de Toulouse 1998 [online]. ATP World Tour [cit. 2013-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Match Stats: Federer vs Siemerink, Grand Prix de Tennis de Toulouse 1998 [online]. ATP World Tour [cit. 2013-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Match Stats: Federer vs Agassi, Swiss Indoors 1998 [online]. ATP World Tour [cit. 2013-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b Roger Federer, Season ATP 1998 / Double [online]. ATP World Tour [cit. 2013-07-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b c Player's Details: Roger Federer, Activity / View All [online]. Mezinárodní tenisová federace [cit. 2013-07-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-18. (anglicky) 
  8. Match Stats: Federer vs Moya, Open 13 1999 [online]. ATP World Tour [cit. 2013-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b Roger Federer's Season 1999, History [online]. RogerFederer.com [cit. 2013-07-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-06. (anglicky) 
  10. Match Stats: Federer vs Novak, Wimbledon 1999 [online]. ATP World Tour [cit. 2013-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. a b c Roger Federer, Season ATP 1999 / Single [online]. ATP World Tour [cit. 2013-07-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Roger Federer's 1999 Doubles Activity [online]. ATP World Tour [cit. 2013-07-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ATP Prize Money 1999 [online]. stevegtennis.com [cit. 2013-08-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-24. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]