Přeskočit na obsah

Tenis na Letních olympijských hrách 2012

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tenis na Letních olympijských hrách 2012
Datum28. července – 5. srpna
Ročník14.
MístoAll England Club, Wimbledon
Londýn, Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Povrchtráva / venku
Počet64 dvouhra / 32 čtyřhra / 16 mix
Web2012.itftennis.com
Vítězové zlaté medaile
mužská dvouhra
Spojené království Andy Murray
ženská dvouhra
USA Serena Williamsová
mužská čtyřhra
USA Bob Bryan / Mike Bryan
ženská čtyřhra
USA Serena Williamsová / Venus Williamsová
smíšená čtyřhra
Bělorusko Viktoria Azarenková / Max Mirnyj
Tenis na letních olympijských hrách
< 2008
2016 >
All England Club během olympiády; dvorec č. 18

Tenisový turnaj na Letních olympijských hrách 2012 v Londýně probíhal v období od soboty 28. července do neděle 5. srpna na travnatých dvorcích ve wimbledonském tenisovém areálu All England Lawn Tennis and Croquet Club.[1] Tenisté soutěžili v pěti soutěžích: mužské dvouhře a čtyřhře, ženské dvouhře a čtyřhře a poprvé od LOH 1924 v Paříži také ve smíšené čtyřhře.

Oficiálními organizátory události byly Mezinárodní tenisová federace (ITF) a Mezinárodní olympijský výbor (MOV). Turnaj patřil do profesionálních tenisových okruhů – mužského ATP World Tour, stejně jako ženského WTA Tour. Hráči si za své výkony připsali body do žebříčků ATP a WTA pouze ze soutěží dvouher.

Turnaj

[editovat | editovat zdroj]
Serena Williamsová vítězí ve dvouhře a dosahuje na Zlatý Grand Slam

Turnaj na Letních olympijských hrách 2012 byl čtrnáctým v olympijském pořadí, včetně dvou turnajů hraných v letech 1968 a 1984, kdy se tenis na olympijských hrách představil ve formě ukázkového sportu, a sedmým v pořadí od znovuzařazení do rodiny olympijských sportů na LOH 1988 v Soulu. Soutěž smíšených čtyřher se v rámci oficiálního programu uskutečnila po osmdesáti osmi letech, poprvé od roku 1924, kdy zlaté medaile získal americký pár Hazel Wightmanová a Richard Norris Williams, respektive premiérově od letní olympiády 1968, na níž byl mix také představen.[2][3]

Událost se konala na travnatých dvorcích All England Clubu tři týdny po skončení třetího grandslamu sezóny a 126. ročníku nejslavnějšího turnaje světa ve Wimbledonu. První utkání dne byla rozehrána v 11.30 hodin místního času. Od semifinále byl jejich začátek určen na 12.00 hodinu. Hrálo se přibližně do dvacáté hodiny v závislosti na viditelnosti. Tenisté nemuseli dodržovat wimbledonskou tradici odívat se do bílého oblečení, naopak doporučené byly oděvy obsahující státní barvy účastníků. Dvorce nesly olympijskou symboliku a turnaj probíhal na dvanácti kurtech včetně centrálního dvorce, kurtů č. 1 a č. 2. Pro rozehrání slouží dvorec č. 3.[4] Na organizaci se spolu s ITF a MOV také podílel pořádající tenisový oddíl All England Club.

Rekordy

[editovat | editovat zdroj]

Zápas druhého kola mužské dvouhry mezi čtvrtým nasazeným Jo-Wilfriedem Tsongou a Kanaďanem Milosem Raonicem skončil výsledkem 6–3, 3–6 a 25–23. Byl v něm odehrán rekordní počet 66 gamů, nejvíce v jediném zápasu hraném na dva vítězné sety v historii olympijských her. Hráči tak překonali rekordní počet 63 her v zápase úvodního kola ženské čtyřhry na LOH 1988 v Soulu mezi kanadskou dvojicí Carling Bassett-Segusovou a Jill Hetheringtonovou, které zdolaly Argentinky Mercedes Pazovou a Gabrielu Sabatiniovou v poměru 7–6, 5–7 a 20–18. Současně se jednalo nejdelší olympijský zápas, jehož dobu trvání překonalo o dva dny později hrané semifinále mezi Federerem a del Potrem.[5]

Semifinálové utkání mužského singlu, ve kterém Roger Federer zdolal Juana Martína del Potra 3–6, 7–6 a 19–17, bylo nejdelším zápasem hraným na dvě vítězné sady v otevřené éře tenisu. Jeho doba trvání činila 4 hodiny a 26 minut, čímž překonalo rekord o 23 minut, který drželo semifinále Novaka Djokoviće a Rafaela Nadala z turnaje Mutua Madrilena Madrid Open 2009.[6]

Serena Williamsová se ziskem zlaté medaile v ženské dvouhře stala po Steffi Grafové druhou tenistkou historie, která získala kariérní Golden Slam, tj. vyhrála na všech čtyřech grandslamech a také soutěž olympijských her ve dvouhře. Současně se stala prvním tenistou, včetně mužů, který zkompletoval Golden Slam ve dvouhře i čtyřhře.

Ziskem zlaté medaile v ženské čtyřhře se sestry Serena a Venus Williamsovy staly prvními tenistkami, včetně mužských kategorií, které dokázaly vyhrát olympijskou soutěž třikrát. Předešlé dva tituly získaly v letech 2000 a 2008.

Přehled medailí

[editovat | editovat zdroj]

Medailisté

[editovat | editovat zdroj]
Soutěž Zlatá olympijská medaileZlato Stříbrná olympijská medaileStříbro Bronzová olympijská medaileBronz
Mužská dvouhra  Andy Murray
Velká Británie (GBR) 		 Roger Federer
Švýcarsko (SUI) 		 Juan Martín del Potro
Argentina (ARG)
Mužská čtyřhra USA Bob Bryan
 Mike Bryan
Spojené státy americké (USA) 		Francie Michaël Llodra
 Jo-Wilfried Tsonga
Francie (FRA) 		Francie Julien Benneteau
 Richard Gasquet
Francie (FRA)
Ženská dvouhra  Serena Williamsová
Spojené státy americké (USA) 		 Maria Šarapovová
Rusko (RUS) 		 Viktoria Azarenková
Bělorusko (BLR)
Ženská čtyřhra USA Serena Williamsová
 Venus Williamsová
Spojené státy americké (USA) 		Česko Andrea Hlaváčková
 Lucie Hradecká
Česko (CZE) 		Rusko Maria Kirilenková
 Naděžda Petrovová
Rusko (RUS)
Smíšená čtyřhra Bělorusko Viktoria Azarenková
 Max Mirnyj
Bělorusko (BLR) 		Spojené království Laura Robsonová
 Andy Murray
Velká Británie (GBR) 		USA Lisa Raymondová
 Mike Bryan
Spojené státy americké (USA)

Pořadí národů

[editovat | editovat zdroj]
Pořadí Země Zlatá olympijská medaileZlato Stříbrná olympijská medaileStříbro Bronzová olympijská medaileBronz Celkem
1. Spojené státy americké (USA) 3 0 1 4
2. Velká Británie (GBR) 1 1 0 2
3. Bělorusko (BLR) 1 0 1 2
4. Francie (FRA) 0 1 1 2
Rusko (RUS) 0 1 1 2
6. Česko (CZE) 0 1 0 1
Švýcarsko (SUI) 0 1 0 1
8. Argentina (ARG) 0 0 1 1
Sady medailí 5 5 5 15

Kvalifikační kritéria

[editovat | editovat zdroj]
Brit Andy Murray se právě stal olympijským vítězem ve dvouhře

Oznámení kvalifikovaných hráčů učinila Mezinárodní tenisová federace 26. června 2012. Umístění hráčů a hráček na žebříčcích ATP a WTA bylo použito z pondělí 11. června 2012. Každý národní olympijský výbor (NOV) mohl nominovat maximálně šest tenistů a šest tenistek, z toho až čtyři jednotlivce do dvouhry a dva páry do každé soutěže čtyřhry.

Pro účast na olympijských hrách museli všichni tenisté nastoupit v letech 2009–2012 alespoň ke dvěma mezistátním utkáním ve Fed Cupu či Davis Cupu, z toho k jednomu v období 2011–2012.[7]

Dvouhra

[editovat | editovat zdroj]

56 nejvýše postavených tenistů na žebříčku ATP a tenistek na žebříčku WTA z pondělního hodnocení 11. června 2012, kteří byli schopni zasáhnout do turnaje, se automaticky klasifikovalo do soutěží dvouher. Limitujícím faktorem byla účast maximálně čtyř olympioniků z jednoho národního olympijského výboru v singlové soutěži. Pokud byli mezi prvními padesáti šesti hráči schopnými nastoupit více než čtyři tenisté konkrétního výboru, pak do turnaje mohli zasáhnout pouze čtyři nejvýše klasifikovaní. Místa klasifikovaných na pátém a dalších místech v redukovaných národních žebříčcích nahradili tenisté umístění za 56. pozicí, kteří současně splňovali podmínku hranice čtyř olympioniků na jeden národní výbor. Zbylých osm míst do počtu 64 hráčů soutěže ve dvouhře bylo uděleno ve formě divokých karet, šest z nich rozdělil Olympijský výbor ITF dalším olympijským účastníkům a poslední dvě byly v gesci Mezinárodního olympijského výboru, který je přidělil tenistům z málo zastoupených států. Mezinárodní olympijský výbor se později rozhodl využít práva na pozvání pouze v ženské dvouhře.[8]

Mužská a ženská čtyřhra

[editovat | editovat zdroj]
Stříbrní z mixu Robsonová a Murray

V soutěžích čtyřher se automaticky do turnaje kvalifikovalo prvních dvacet čtyři párů na kombimonavých žebříčcích ATP a WTA z pondělní klasifikace z 11. června 2012 s podmínkou maximálně dvou párů na jeden národní olympijský výbor (pár musel být tvořen olympioniky z jednoho státu). Kombinovaný žebříček ATP či WTA představoval součet pořadí v této klasifikaci u dvou hráčů tvořících jeden pár. Každému hráči bylo započítáno vyšší umístění, na kterém figuroval buď ve dvouhře, nebo ve čtyřhře. Následný prostý součet obou umístění byl kritériem pro účast v soutěži. Dvojice s nejnižšími součty do 24. místa si tuto účast zajistily.

Hráči, kteří byli klasifikováni mezi nejlepšími deseti hráči deblového žebříčku (nikoli v žebříčku párů), měli automaticky zajištěný start ve smyslu možnosti nastoupit se spoluhráčem–krajanem, přestože nemuseli figurovat jako dvojice na kombinovaném žebříčku mezi prvními 24 páry. Zbylých osm míst do počtu 32 účastníků soutěže čtyřher bylo rozděleno ve formě divokých karet Olympijským výborem ITF.[9]

Smíšená čtyřhra

[editovat | editovat zdroj]

Národní olympijský výbor mohl vyslat maximálně dvě dvojice, a v takovém případě by každá z nich hrála v jiné polovině pavouka. Do mixu mohli nastoupit pouze tenisté, kteří již hráli dvouhru a/nebo čtyřhru. Dvanáct přihlášených párů se automaticky kvalifikovalo na základě kombinovaného žebříčku ATP a WTA. Ten představuje součet pořadí klasifikací u muže (ATP) a ženy (WTA) tvořících jeden pár. Každému účastníku bylo započítáno vyšší umístění, na kterém figuroval buď ve dvouhře, nebo ve čtyřhře. Následný prostý součet obou umístění byl kritériem pro účast v soutěži. Dvojice s nejnižšími součty do 12. místa si tuto účast zajistily. Další čtyři místa přidělila smíšeným dvojicím ITF ve formě pozvání.

Sportoviště

[editovat | editovat zdroj]
Oficiální míče s piktogramem tenisu na londýnských hrách

Tenisové soutěže byly hrány na dvorcích All England Lawn Tennis and Croquet Clubu.

Kapacita

Povrch – tráva, 100 % víceletý jílek výšky 8 mm; otevřené dvorce, Centre Court může využít zatahovací střechu

Míče – Slazenger Wimbledon Ultra Vis Hydroguard

Distribuce bodů

[editovat | editovat zdroj]

Body do žebříčku ATP a WTA byly hráčům přiznány pouze v soutěžích dvouher.[10]

Zlato Stříbro Bronz 4. místo Čtvrtfinále Osmifinále 32 hráčů v kole 64 hráčů v kole
Mužská dvouhra 750 450 340 270 135 70 35 5
Ženská dvouhra 685 470 340 260 175 95 55 1

Plán turnaje

[editovat | editovat zdroj]

Soutěže dvouher se hrály ve formátu vyřazovacího systému se 64 hráči, což představovalo šestikolový turnaj.[11] Mužská a ženská čtyřhra zahrnuje 32 párů a smíšená čtyřhra pak 16 párů.[12] Poražení semifinalisté odehrají zápas o bronzovou medaili.

Všechny zápasy byly hrány na dvě vítězné sady vyjma finále mužské dvouhry, které se konalo na tři vítězné sady. Tiebreak rozhodoval všechny sety za stavu her 6–6 vyjma rozhodujících sad, v nichž se nekonal. Výjimkou byla rozhodující sada zápasů smíšené čtyřhry, v níž byl uplatněn tzv. supertiebreak, kdy zvítězil pár po dosažení 10 bodů za podmínky náskoku alespoň dvou míčů.[13]

Harmonogram

[editovat | editovat zdroj]
Datum 28. července 29. července 30. července 31. července 1. srpna 2. srpna 3. srpna 4. srpna 5. srpna
Zahájení 11:30 11:30 11:30 11:30 11:30 11:30 12:00 12:00 12:00
mužská dvouhra 64 v kole 64 v kole 32 v kole 32 v kole osmifinále čtvrtfinále semifinále — o 3. místo
finále
ženská dvouhra 64 v kole 64 v kole 32 v kole 32 v kole osmifinále čtvrtfinále semifinále o 3. místo
finále 		—
mužská čtyřhra 32 v kole 32 v kole osmifinále čtvrtfinále — semifinále — o 3. místo
finále 		—
ženská čtyřhra 32 v kole 32 v kole osmifinále čtvrtfinále — semifinále — — o 3. místo
finále
smíšená čtyřhra — — — — osmifinále čtvrtfinále semifinále o 3. místo finále

Divoké karty

[editovat | editovat zdroj]

Následující tenisté obdrželi do jednotlivých olympijských soutěží pozvání ve formě divokých karet, a to od Mezinárodní tenisové federace (ITF Invitation) nebo Mezinárodního olympijského výboru (Tripartite Commission Invitation).

Mužská dvouhra

[editovat | editovat zdroj]
Pár Štěpánek–Berdych vypadl ve 2. kole čtyřhry
Francouzská medailová radost ze čtyřhry – stříbrní Llodra s Tsongou a bronzoví Benneteau s Gasquetem
Medailistky ženské dvouhry, zleva: Viktoria Azarenková (bronz) • Serena Williamsová (zlato) • Maria Šarapovová (stříbro)
Olympijští vítězové v mužské čtyřhře Bob a Mike Bryanovi

Mezinárodní tenisová federace:[14]

Ženská dvouhra

[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní tenisová federace:[14]

Mezinárodní olympijský výbor:[8][15]

Mužská čtyřhra

[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní tenisová federace:[14]

Ženská čtyřhra

[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní tenisová federace:[14]

Smíšená čtyřhra

[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní tenisová federace:[14]

Čeští reprezentanti

[editovat | editovat zdroj]
Muži
Ženy
Smíšená soutěž
  • Radek Štěpánek / Lucie Hradecká (nahradila Petru Kvitovou – zdravotní problémy, natažený břišní sval) – smíšená čtyřhra[16]

Tenisté podle země

[editovat | editovat zdroj]

Tabulka uvádí počet tenistů z jednotlivých zemí, startujících na Hrách XXX. olympiády v Londýně.

Země Muži Ženy Mix Celkem
Dvouhra Čtyřhra Dvouhra Čtyřhra
Argentina 4 2(1) 0 2(2) 2 7
Austrálie 2 0 1 4(3) 2 6
Rakousko 1 2(1) 1 0 0 3
Bělorusko 0 2(2) 1 0 2 3
Belgie 3 0 2 0 0 5
Brazílie 1 4(3) 0 0 0 4
Bulharsko 1 0 1 0 0 2
Kanada 2 2(1) 1 2(1) 0 5
Čína 0 0 3 4(1) 0 4
Tchaj-wan 1 0 1 2(1) 0 3
Kolumbie 2 2(1) 1 0 0 4
Chorvatsko 2 2(0) 0 0 0 2
Kypr 1 0 0 0 0 1
Česko 2 2(0) 4 4(2) 2 8
Dánsko 0 0 1 0 0 1
Finsko 1 0 0 0 0 1
Francie 4 4(1) 1 2(1) 0 7
Gruzie 0 0 1 2(1) 0 2
Německo 2 2(1) 4 4(1) 4 8
Velká Británie 1 4(3) 4 4(0) 2 8
Maďarsko 0 0 2 2(0) 0 2
Indie 2 4(4) 0 2(2) 2 7
Izrael 0 2(2) 1 0 0 3
Itálie 2 2(1) 4 4(0) 4 7
Japonsko 3 2(0) 0 0 0 3
Kazachstán 1 0 2 2(0) 0 3
Lichtenštejnsko 0 0 1 0 0 1
Lucembursko 1 0 0 0 0 1
Nizozemsko 1 2(1) 0 0 0 2
Nový Zéland 0 0 1 0 0 1
Paraguay 0 0 1 0 0 1
Polsko 1 2(2) 2 4(2) 2 7
Rumunsko 1 2(1) 3 2(0) 0 5
Rusko 4 2(0) 4 4(2) 2 10
Srbsko 3 4(1) 2 0 2 6
Slovensko 2 2(0) 2 2(0) 0 4
Slovinsko 1 0 1 2(2) 0 4
Španělsko 4 4(2) 4 4(2) 0 12
Švédsko 0 2(2) 1 0 2 3
Švýcarsko 2 2(0) 0 0 0 2
Tunisko 1 0 1 0 0 2
Ukrajina 1 0 1 0 0 2
Spojené státy americké 4 4(2) 4 4(2) 4 12
Uzbekistán 1 0 0 0 0 1
Celkem: 44 NOV 64 64(32) 64 62(25) 32 185
Poznámky
  • (x) – číslo v závorce udává počet tenistů startujících pouze v soutěži čtyřhry

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tennis at the 2012 Summer Olympics na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Tennis [online]. London 2012 Organization Committee [cit. 2008-08-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-05-24. 
  2. ↑ IOC approves new events for London 2012 [online]. IOC, 10 December 2009 [cit. 2009-12-10]. Dostupné online. 
  3. ↑ Tennis at the 1924 Paris Summer Games: Mixed Doubles [online]. sports-reference.com [cit. 2011-04-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-07-05. 
  4. ↑ Wimbledon outlines plans for 2012. BBC News. 13 August 2010. Dostupné online. 
  5. ↑ Tsonga překonal olympijský rekord. Jinak se do historie nezapíšu, řekl, iDNES.cz, 1.8.2012
  6. ↑ Federer má jistou medaili! Po nejdelším třísetovém zápase postoupil do finále, tenisportal.cz, 3.8.2012
  7. ↑ Olympic qualification details announced [online]. International Tennis Federation, 20 June 2011 [cit. 2011-06-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-25. 
  8. ↑ a b Archivovaná kopie. 2012.itftennis.com [online]. [cit. 2012-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-02. 
  9. ↑ ITF and ATP announce Olympic ranking point agreement [online]. 1 June 2011 [cit. 2011-06-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-18. 
  10. ↑ Ranking Points [online]. itftennis.com [cit. 2012-07-17]. Dostupné online. 
  11. ↑ Men's Singles Main Draw: 1st Round [online]. ITF [cit. 2008-08-21]. Dostupné online. 
  12. ↑ Men's Doubles Main Draw: 1st Round [online]. ITF [cit. 2008-08-21]. Dostupné online. 
  13. ↑ Tennis – About [online]. Official site of the London 2012 Olympic and Paralympic Games [cit. 2012-07-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 December 2012. 
  14. ↑ a b c d e ITF. ITF announces entries for Olympic Tennis Event [online]. United Kingdom: ITF, 26 June 2012 [cit. 2012-06-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-29. 
  15. ↑ AP. First entrants set for Games tennis [online]. Bristol, United States: ESPN Inc., 18 April 2012 [cit. 2012-04-25]. Dostupné online. 
  16. ↑ a b c d e f g h i j České tenisové jedničky mají přijatelný los Archivováno 28. 7. 2012 na Wayback Machine., ČT4, 26. 7. 2012

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Tenis na letních olympijských hrách
Athény 1896 • Paříž 1900 • St. Louis 1904 • Athény 1906 (neoficiální) • Londýn 1908 • Stockholm 1912 • Antverpy 1920 • Paříž 1924 • 1928–1964 • Ciudad de México 1968 (ukázkový sport) • 1972–1980 • Los Angeles 1984 (ukázkový sport) • Soul 1988 • Barcelona 1992 • Atlanta 1996 • Sydney 2000 • Athény 2004 • Peking 2008 • Londýn 2012 • Rio de Janeiro 2016 • Tokio 2020 • Paříž 2024
Seznam olympijských medailistů v tenise
Sporty na Letních olympijských hrách 2012 v Londýně
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tenis_na_Letních_olympijských_hrách_2012&oldid=24152190“