Přeskočit na obsah

Tchajšanská jaderná elektrárna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tchajšanská jaderná elektrárna
StátČínaČína Čína
UmístěníTchaj-šan, Kuang-tung
Stavv provozu
Začátek výstavby28. září 2009
Zprovoznění13. prosince 2018
Jaderná elektrárna
Reaktory v provozu2 × 1750 MW
Plánované reaktory2 × 1200 MW
Typ reaktorůEPR-1750
PalivoUran 235U
Elektrická energie
Celkový výkon3500 MW
Plánovaný výkon5900 MW
Souřadnice21°55′4,8″ s. š., 112°58′55,2″ v. d.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tchajšanská jaderná elektrárna (čínsky v českém přepisu Tchaj-šan che-tien-čan, pchin-jinem Táishān Hédiànzhàn, znaky zjednodušené 台山核电站) je provozní jadernou elektrárnou na jihu Číny. Nachází se na pobřeží Jihočínského moře v okrese Tchaj-šan městské prefektury Ťiang-men ležící v provincii Kuang-tung. Jedná se o první jadernou elektrárnu v Asii a na světě, kde byly uvedeny do provozu francouzské jaderné tlakovodní reaktory EPR, zde v provedení EPR-1750. Elektrárnu provozuje společnost Guangdong Taishan Nuclear Power Joint Venture Company Limited. Hrubý výkon elektrárny činí 3500 MW.

Historie a technické informace

[editovat | editovat zdroj]

Počátky

[editovat | editovat zdroj]

Lokalita Tchajšan byla zvolena již v roce 1992 jako potenciální lokalita pro vybudování jaderné elektrárny, pokud by selhala současně plánovaná lokalita Jang-ťiang.[1] V roce 2004 Čína vypsala výběrová řízení pro výstavbu jaderných elektráren III. generace v lokalitách Jang-ťiang a Sanmen. Do výběrového řízení se přihlásili 4 zájemci; Areva (EPR), Westinghouse (AP1000), Atomstrojexport (VVER-1000/392 nebo VVER-1500/448) a KHNP (APR-1400).[2] V prosinci 2006 získala společnost Westinghouse kontrakt na stavbu dvou AP1000 v lokalitě Jang-ťiang a dvou reaktorů v Sanmenu.[3] NRC Spojených států však požádala, aby bylo umístění elektrárny přesunuto do Chaj-jangu, což bylo později schváleno.[4] V důsledku toho byla Arevě přislíbena výstavba dvou reaktorů v Jang-ťiangu. Smlouva měla být podepsána v červenci 2007. Vzhledem k tomu, že výstavba elektrárny v Tchajšanu byla plánována na jedenáctou pětiletku (2006 až 2010), ale nebyl stanoven žádný harmonogram, byla kvůli energetické náročnosti v Jang-ťiangu upřednostněna výstavba šesti čínských tlakovodních reaktorů a projekt byl v srpnu 2007 znovu přesunut, tentokrát do Tchajšanu.[5] Tchajšan byla alternativní lokalita Jang-ťiangu, pokud by selhal, ale místo alternativního umístění byla lokalita využita pro výstavbu nové další elektrárny.

Blok 1 a 2

[editovat | editovat zdroj]

Dne 25. listopadu 2007 byla podepsána stavební smlouva se společností Areva na výstavbu prvních dvou bloků. Zakázka v hodnotě 8 miliard eur byla dosud největším exportním úspěchem francouzského jaderného průmyslu. V květnu 2008 byla pro jadernou elektrárnu poskytnuta půjčka ve výši 100 miliard juanů. V srpnu 2008 byla jako dodavatel pro dodávku turbín vybrána společnost Alstom. Společnost China Guangdong Nuclear Power Company objednala dvě turbíny Arabelle s pomalým chodem 1500 otáček za minutu a výkonem 1750 MW, v té době nejvýkonnější turbosoustrojí na světě.[6] Turbíny měly být vyrobeny společně se společností Dongfang za celkem 300 milionů eur, z toho 100 milionů eur by poskytla společnost Dongfang. Již v dubnu 2008 byl projektem turbínového ostrova pověřen Alstom, jehož smlouva byla podepsána v červenci 2008.[6] Dodávkou jaderného ostrova byla pověřena Areva.[7][8]

Výkopové práce začaly 26. srpna 2008.[9] První beton pro první blok byl nalit v říjnu 2009 a pro druhý blok v dubnu 2010.[10] Výstavba každého bloku byla plánována na 46 měsíců, což bylo výrazně rychlejší a levnější než první dva EPR ve Finsku a Francii.[11] Tyto plány se později ukázaly jako nereálné, protože spuštění bylo opakovaně zdržováno. V dubnu 2015 Čína pozastavila vkládání jaderného paliva do jaderných reaktorů, plnění pokračovalo až když byly vyřešeny všechny bezpečnostní problémy reaktoru typu EPR, které vyvstaly po zprávách o neobvyklých jevech na horní i dolní části tlakové nádoby reaktoru Flamanville 3. Termíny spuštění energetických jednotek byly posunuty na rok 2017. V únoru 2017, po 88 měsících výstavby bylo oznámeno, že dokončení reaktorů bude odloženo do druhé poloviny roku 2017 a první poloviny roku 2018.[12] V lednu 2018 bylo uvedení do provozu opět posunuto, přičemž komerční provoz se očekává na přelomu let 2018 a 2019.[13] Jednalo se o třetí zpoždění za poslední dva roky, které zahrnovalo další prodražení o 5 miliard juanů. Odhadovalo se, že investiční náklady elektrárny vzrostou na 22 až 23 juanů na watt z původně plánovaných 14 juanů.[14]

Do stavu kritičnosti přešel první blok poprvé dne 6. června 2018.[15] Dne 29. června 2018 byl první blok přifázován k síti.[16][17] Do komerčního provozu blok přešel dne 13. prosince 2018.[18] Jednalo se o první spuštění EPR na světě, dříve, než v zemi svého vzniku, ve Francii, kvůli četným zpožděním projektu Flamanville-3. Druhý blok byl připojen k síti 23. června 2019 a do komerčního provozu přešel 7. září 2019.[19]

Blok 3 a 4

[editovat | editovat zdroj]

Původně bylo od roku 2010 plánováno vybudovat další dva bloky stejného typu. Jejich výstavba měla začít v roce 2015.[20] V dubnu 2015 byl plán schválen. Společnost China General Nuclear Power Corporation změnila v září 2020 své plány a změnila model reaktoru na Hualong One. Celkový výkon elektrárny tak bude nižší, než se původně předpokládalo, protože Hualong One má hrubý výkon pouze 1200 MW, zatímco EPR-1750 má 1750 MW.[21]

Bloky 5 a 6

[editovat | editovat zdroj]

Již v roce 2009 se plánovalo postavit pátý a šestý blok.[22] Neexistují však žádné dohody o budoucí výstavbě bloků ani prohlášení o záměru, které by stavbu zařízení zpochybnilo.[23]

Informace o reaktorech

[editovat | editovat zdroj]
Reaktor Typ reaktoru Výkon Zahájení

výstavby

Připojení k síti Uvedení do provozu Uzavření
Čistý Hrubý
Tchaj-šan-1[24] EPR-1750 1660 MW 1750 MW 28. 9. 2009 29. 6. 2018 13. 12. 2018
Tchaj-šan-2[25] EPR-1750 1660 MW 1750 MW 15. 4. 2010 23. 6. 2019 7. 9. 2019
Tchaj-šan-3 Hualong One
Tchaj-šan-4 Hualong One

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku АЭС Тайшань na ruské Wikipedii.
V tomto článku je použit text článku Kernkraftwerk Taishan na Nucleopedii.

  1. ↑ STREN, Richard E. ustainable cities: urbanization and the environment in international perspective. [s.l.]: [s.n.], 1992. Dostupné online. ISBN 081338169X. S. 274. 
  2. ↑ Jane's foreign report. 2797-2814. vyd. [s.l.]: Jane's Information Group, 2004. S. 2. (anglicky) 
  3. ↑ Business India. 752-757. vyd. [s.l.]: A.H. Advani, 2007. S. 123. 
  4. ↑ Nuclear news. 7-11. vyd. Svazek 50. Spojené státy: American Nuclear Society, 2007. S. 61. 
  5. ↑ China shunts EPRs to Taishan. web.archive.org [online]. 2010-04-10 [cit. 2023-12-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-04-10. 
  6. ↑ a b World Nuclear Association - World Nuclear News. www.world-nuclear-news.org [online]. [cit. 2023-12-29]. Dostupné online. 
  7. ↑ Large Projects - Taishan 1 & 2 [online]. [cit. 2021-06-15]. Dostupné online. 
  8. ↑ First fuel produced for Chinese EPR. www.world-nuclear-news.org. World Nuclear News, 11.3.2013. Dostupné online [cit. 15.6.2021]. 
  9. ↑ NPP under construction [online]. China Guangdong Nuclear Power Group [cit. 2010-12-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-01-02. 
  10. ↑ Nuclear Power in China [online]. World Nuclear Association, 29.11.2010 [cit. 2010-12-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-02-13. 
  11. ↑ PATEL, Tara; DE BEAUPUY, Francois. China Builds Nuclear Reactor for 40% Less Than Cost in France, Areva Says. www.bloomberg.com. Bloomberg, 2010-11-24. Dostupné online [cit. 2010-12-02]. 
  12. ↑ China delays nuclear reactor start again. www.rfi.fr. Radio France Internationale, 2017-02-21. Dostupné online [cit. 2017-02-21]. 
  13. ↑ Taishan schedule factors in commissioning tests. world-nuclear-news.org. World Nuclear News, 2.1.2018. Dostupné online [cit. 3.1.2018]. 
  14. ↑ CGN Power's latest project delay deals another blow to China's nuclear energy ambition. www.scmp.com. South China Morning Post, 2.1.2018. Dostupné online [cit. 1.1.2020]. 
  15. ↑ First criticality achieved at Chinese EPR. www.world-nuclear-news.org. 7.6.2018. Dostupné online [cit. 23.6.2018]. 
  16. ↑ Taishan 1, world's first EPR connected to the grid [online]. [cit. 2018-06-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ China's Taishan 1 reactor connected to grid. www.world-nuclear-news.org. 29.6.2018. Dostupné online [cit. 5.7.2018]. 
  18. ↑ First EPR enters commercial operation [online]. [cit. 2018-12-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ KGI-ADMIN. Power plant profile: Taishan 2, China [online]. 2021-11-03 [cit. 2023-12-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ World Nuclear Association - World Nuclear News. www.world-nuclear-news.org [online]. [cit. 2023-12-29]. Dostupné online. 
  21. ↑ CGN Capabilities, Solutions and Perspective. web.archive.org [online]. CGN [cit. 2023-12-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-02. 
  22. ↑ Areva announces the forming of nuclear engineering joint venture in China. webcitation.org [online]. Dynabond Powertech, 2009-11-02 [cit. 2023-12-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-12-29. 
  23. ↑ Nuclear power in China: How the Red Dragon will lead the world [online]. PEI, 2010-10-1 [cit. 2023-12-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-10-16. 
  24. ↑ PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2023-12-29]. Dostupné online. 
  25. ↑ PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2023-12-29]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Jaderné elektrárny v Číně
V provozu
Ve výstavbě
Plánované
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tchajšanská_jaderná_elektrárna&oldid=24222663“