Přeskočit na obsah

Taygeta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Taygeta
Taygeta (100x100)
Poloha Taygety v souhvězdí Býka
Astrometrická data
(Ekvinokcium J2000.0)
SouhvězdíBýk (Taurus)
Rektascenze03h 45m 12,49578s
Deklinace+24°28′02,2097″
Paralaxa0,00797 ± 0,00033"
Vzdálenost372,75 ly
(135 pc)
Zdánlivá hvězdná velikost4,30
Radiální rychlost10,1 ± 0,1 km/s
Vlastní pohyb v rektascenzi21,24 ± 0,38 mas za rok
Vlastní pohyb v deklinaci-40,56 ± 0,35 mas za rok
Taygeta A
Rektascenze03h 45m 12,49578s
Deklinace+24°28′02,2097″
Zdánlivá hvězdná velikost4,30
Absolutní hvězdná velikost-1,35
Barevný index (U-B)-0,46
Barevný index (B-V)-0,12
Taygeta B
Rektascenze03h 45m 09,790s
Deklinace+24°29′03,85″
Zdánlivá hvězdná velikost8,1
Absolutní hvězdná velikost2,45
Barevný index (B-V)3,4
Taygeta C
Rektascenze03h 45m 10,300s
Deklinace+24°27′59,12″
Zdánlivá hvězdná velikost12,5
Fyzikální charakteristiky
Taygeta A
Spektrální typB6IV
Hmotnost4,5 M
Zářivý výkon (V)600 L
Taygeta B
Spektrální typB8V
Hmotnost3,2 M
Zářivý výkon (V)150 L
Taygeta C
Spektrální typK5V
Hmotnost0,7 M
Zářivý výkon (V)0,15 L
Systém
Primární hvězdaTaygeta A
PrůvodceTaygeta B, Taygeta C
Doba oběhu1 313 d
Velká poloosa0,012"
Excentricita dráhy0,3
Označení
Henry Draper CatalogueHD 23338
Bonner DurchmusterungBD +24° 547
Bright Star katalogHR 1145
2MASS2MASS J03451250+2428021
SAO katalogSAO 76140
Katalog HipparcosHIP 17531
Tychův katalogTYC 1803-1585-1
General CatalogueGC 4486
Bayerovo označeníq Tau
Flamsteedovo označení19 Tau
Další ozn. v souhvězdíq Tau
SynonymaBDS 1848 AB, CCDM J03452+2429AB
Databáze
SIMBADdata (Taygeta A a celý systém)
(V) – měření provedena ve viditelném světle

Taygeta je trojhvězda v souhvězdí Býka, nacházející se v otevřené hvězdokupě Plejády. Hlavní složka Taygeta A je modrobílá hvězda spektrální třídy B6IV a zdánlivé jasnosti 4,30 mag. Celý systém je od Země vzdálen přibližně 373 světelných let.

Struktura systému

[editovat | editovat zdroj]

Systém Taygety tvoří tři hvězdy:

  • Taygeta A: Podobr spektrální třídy B6IV s hmotností 4,5 násobku Slunce a zářivostí 600 L☉.
  • Taygeta B: Průvodce spektrální třídy B8V, jehož hmotnost dosahuje 3,2 M☉, se zářivostí 150 L☉.
  • Taygeta C: Malá hvězda spektrální třídy K5V s nízkou zářivostí 0,15 L☉.

Taygeta B a Taygeta C obíhají Taygetu A ve vzdálenosti menší než 0,012" s oběžnou dobou 1 313 dní.[1]

Historie a význam

[editovat | editovat zdroj]

Taygeta nese jméno sestry Plejády z řecké mytologie. Její označení bylo schváleno IAU v roce 2016.[2]

Fyzikální vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]

Taygeta A je modrobílý podobr s teplotou kolem 15 000 K, zatímco Taygeta C má teplotu okolo 4 500 K. Celý systém je součástí Plejád, které se díky své blízkosti často využívají jako referenční body pro měření vzdáleností v galaxii.[3][4] Přesná astrometrie získaná z dat mise Gaia navíc umožnila lépe charakterizovat pohyby a paralaxy hvězd v této oblasti.[5] Výzkum také ukázal, že Taygeta je součástí dynamicky aktivní oblasti s komplexní strukturou molekulárních mraků.[6]

Taygeta, stejně jako jiné hvězdy v Plejádách, může být příležitostně zakryta Měsícem, což poskytuje příležitosti pro pozorování zákrytových jevů.[7]

Výzkumný význam

[editovat | editovat zdroj]

Systémy jako Taygeta hrají klíčovou roli v porozumění evoluci vícenásobných hvězdných systémů a jejich interakcím s okolím. Pozorování zákrytů a spektrálních vlastností umožňuje studovat dynamiku hvězd a vlastnosti jejich atmosfér.[8]

  1. Professor James B. (Jim) Kaler. TAYGETA (19 Tauri) [online]. University of Illinois [cit. 2025-01-16]. Dostupné online. 
  2. IAU Working Group on Star Names (WGSN) [online]. IAU [cit. 2025-01-16]. Dostupné online. 
  3. Research Note: Hipparcos photometry of bright stars. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2008, s. 869–879. doi:10.1111/j.1365-2966.2008.13596.x. 
  4. The Pleiades and Their Role in Astronomy. Astronomy & Astrophysics. 2001, s. 297–298. doi:10.1051/0004-6361:20000567. 
  5. Gaia Early Data Release 3. Astronomy & Astrophysics. 2021, s. A1. doi:10.1051/0004-6361/202039657. 
  6. Star formation and molecular cloud complexes in the Pleiades region. Astrophysical Journal. 2008, s. 1009–1022. doi:10.1086/593211. 
  7. Zákryt Plejád Měsícem [online]. Západočeská pobočka České astronomické společnosti [cit. 2025-01-16]. Dostupné online. 
  8. The impact of multiplicity on star formation. Nature. 2013, s. 378–381. doi:10.1038/nature11792. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]