Takakura

Takakura
Narození	23. září 1161
Úmrtí	30. ledna 1181 (ve věku 19 let); Rokuhara mansions
Pohřben	Seikan-ji
Potomci	Antoku, Morisada, Go-Toba, Kecuši, Koreaki, Kóši a Noriko
Otec	Go-Širakawa
Matka	Šigeko Taira
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Takakura (japonsky 高倉天皇, Takakura-tennó, 20. září 1161 – 30. ledna 1181) byl osmdesátý císař Japonska^[1] v souladu s tradičním pořadím posloupnosti.^[2] Vládl od 9. dubna 1168 do své abdikace 18. března 1180.^[3]

Princ, jehož osobní jméno (imina) před nástupem na Chryzantémový trůn znělo Norihito (憲仁親王),^[4]^{[pozn. 1]} byl čtvrtým synem 77. císaře Go-Širakawy a jeho manželky Šigeko Tairy (1142─1176). Byl tedy strýcem svého předchůdce císaře Rokudžóa. Jeho císařská manželka Tokuko Taira byla dcerou Kijomoriho Tairy a jeho konkubíny Tokiko Tairy (平時子, 1126─1185), která se v bitvě u Dannoury vrhla s mladičkým císařem Antokuem do vod průlivu Kanmon (Šimonoseki), aby se Antoku nedostal do rukou nepřátelského rodu Minamoto.^[6]

Události za Takakurova života

Dne 9. dubna 1168 byl císař Rokudžó ve 3. roce svého panování sesazen bývalým císařem Go-Širakawou, který byl jeho dědem, a nástupnictví (senso) obdržel jeho bratranec princ Norihito, Go-Širakawův sedmý syn.^[5] Ještě téhož dne princ Norihito údajně usedl na japonský trůn (sokui) a byl prohlášen za císaře.^[3]^[4]^{[pozn. 2]}

Přestože byl Takakura formálně dosazen na trůn, veškeré vládní záležitosti ve skutečnosti řídili jeho otec Go-Širakawa a jeho tchán Kijomori Taira. Bývalý císař Go-Širakawa uplatňoval pravomoci, jež byly spjaty s ustálenými vzorci systému klášterní vlády a Kijomori Taira si jako prakticky regent dělal, co uznal za vhodné.

Roku 1172 se Takakurovou ženou stala dcera Kijomoriho Tairy Tokuko Taira (平徳子, 1155─1214).^[7]

Dne 27. května 1177 rozvířil silný vítr požár v hlavním městě natolik, že císařský palác lehl popelem.^[3]

Dne 22. prosince 1178 porodila Takakurova žena, císařovna Tokuko, dědice trůnu prince Tokihita (言仁親王), pozdějšího císaře Antokua. V následujícím měsíci byl princ Tokihito prohlášen dědicem císaře Takakury.^[3]

Dne 18. března 1180 byl císař Takakura donucen odstoupit z Chryzantémového trůnu.^[7] Stalo se tak ve 12. roce jeho panování. Ještě téhož dne na trůn usedl roční princ Tokihito. Jeho korunovace proběhla přesně za dva měsíce, 18. května.^[7]

Počátkem července 1180 Vyrazil Kijomori Taira spolu s bývalými císaři Go-Širakawou a Takakurou a panujícím císařem Antokuem z Heian-kjó do města Fukuhara-kjó (dnes čtvrť Hjógo-ku ve městě Kóbe), kam Kijomori Taira přesunul hlavní město. Doprovázel je při tom ohromný průvod šlechticů a dvorních úředníků.^[7]^{[pozn. 3]} V prosinci téhož roku se hlavním městem Heian-kjó přehnalo ničivé tornádo.^[8]

Dne 30. ledna 1181 zemřel ve věku 19 let bývalý císař Takakura.^[7]

Rodina

Císařský princ Norihito neboli císař Takakura měl 7 manželek, s nimiž zplodil 4 syny a 3 dcery. Jeho prvorozený syn, císařský princ Tokihito (言仁親王), se posléze stal císařem Antokuem. Jeho čtvrtý syn, císařský princ Takahira (尊成親王), poté usedl na trůn jako císař Go-Toba.

Odkazy

Poznámky

↑ V dobách před vládou císaře Džomeie byla osobní jména císařů velmi dlouhá a lidé je obecně nepoužívali. Po Džomeiově vládě se počet znaků v každém jméně zmenšil.^[5]
↑ Odlišné převzetí nástupnictví (senso) nebylo v dobách před vládou císaře Tendžiho uznáváno a všichni panovníci kromě císařovny Džitó a císařů Józeie, Go-Toby a Fušimiho přebírali nástupnictví a usedali na Chryzantémový trůn (sokui) v tomtéž roce. Bylo tomu tak až do vlády císaře Go-Murakamiho.^[4]
↑ Fukuhara, jež se v roce 1160 stala oficiálním sídlem Kijomoriho Tairy, byla sídlem japonského císařského dvora, a tedy hlavním městem země, zhruba šest měsíců. Poté se hlavní město vrátilo zpět do Heian-kjó.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emperor Takakura na anglické Wikipedii.

↑ Imperial Household Agency (Kunaichō): 村上天皇 (62)
↑ Ponsonby-Fane, Richard Arthur Brabazon. (1959). The Imperial House of Japan. Kyoto: Ponsonby Memorial Society. OCLC 194887
↑ ^a ^b ^c ^d Titsingh, Isaac. (1834). [Siyun-sai Rin-siyo/Hayashi Gahō, 1652], Nipon o daï itsi ran (Annales des empereurs du Japon). Paris: Royal Asiatic Society of Great Britain and Ireland
↑ ^a ^b ^c Varley, H. Paul. (1980). Jinnō Shōtōki: A Chronicle of Gods and Sovereigns. New York: Columbia University Press. ISBN 978-0-231-04940-5; OCLC 59145842
↑ ^a ^b Brown, Delmer M.; ISHIDA, ICHIRŌ. The Future and the Past. [s.l.]: Berkeley: University of California Press., 1979. Dostupné online. ISBN 978-0-520-03460-0. OCLC 251325323
↑ Příběh rodu Taira (původním názvem: Heike Monogatari). Překlad Karel Fiala. Praha: Mladá fronta, 1993. 478 s. Dostupné online. ISBN 80-204-0361-2.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e Kitagawa, Hiroshi and Bruce T. Tsuchida. (1975). The Tale of the Heike. Tokyo: University of Tokyo Press. ISBN 0-86008-189-3
↑ Kamo no Chōmei. (1212). Hōjōki.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Takakura na Wikimedia Commons

Japonští císaři
Předchůdce: Rokudžó	1168–1180 Takakura	Nástupce: Antoku

[6] V dobách před vládou císaře Džomeie byla osobní jména císařů velmi dlouhá a lidé je obecně nepoužívali. Po Džomeiově vládě se počet znaků v každém jméně zmenšil.^[5]

[8] Odlišné převzetí nástupnictví (senso) nebylo v dobách před vládou císaře Tendžiho uznáváno a všichni panovníci kromě císařovny Džitó a císařů Józeie, Go-Toby a Fušimiho přebírali nástupnictví a usedali na Chryzantémový trůn (sokui) v tomtéž roce. Bylo tomu tak až do vlády císaře Go-Murakamiho.^[4]

[10] Fukuhara, jež se v roce 1160 stala oficiálním sídlem Kijomoriho Tairy, byla sídlem japonského císařského dvora, a tedy hlavním městem země, zhruba šest měsíců. Poté se hlavní město vrátilo zpět do Heian-kjó.

[kunaicho-1] Imperial Household Agency (Kunaichō): 村上天皇 (62)

[PF-2] Ponsonby-Fane, Richard Arthur Brabazon. (1959). The Imperial House of Japan. Kyoto: Ponsonby Memorial Society. OCLC 194887

[IT-3] Titsingh, Isaac. (1834). [Siyun-sai Rin-siyo/Hayashi Gahō, 1652], Nipon o daï itsi ran (Annales des empereurs du Japon). Paris: Royal Asiatic Society of Great Britain and Ireland

[Varley-4] Varley, H. Paul. (1980). Jinnō Shōtōki: A Chronicle of Gods and Sovereigns. New York: Columbia University Press. ISBN 978-0-231-04940-5; OCLC 59145842

[B+I-5] Brown, Delmer M.; ISHIDA, ICHIRŌ. The Future and the Past. [s.l.]: Berkeley: University of California Press., 1979. Dostupné online. ISBN 978-0-520-03460-0. OCLC 251325323

[7] Příběh rodu Taira (původním názvem: Heike Monogatari). Překlad Karel Fiala. Praha: Mladá fronta, 1993. 478 s. Dostupné online. ISBN 80-204-0361-2.

[KHBT-9] Kitagawa, Hiroshi and Bruce T. Tsuchida. (1975). The Tale of the Heike. Tokyo: University of Tokyo Press. ISBN 0-86008-189-3

[11] Kamo no Chōmei. (1212). Hōjōki.

[1]

[2]

[3]

[4]

[pozn. 1]

[6]

[5]

[pozn. 2]

[7]

[pozn. 3]

[8]