Tadeusz Bolesta-Koziebrodzki

JUDr. Tadeusz hrabě Bolesta-Koziebrodzki
Vyslanec ve Württembersku
Ve funkci: 21. března 1909 – 30. června 1916
Předchůdce	Ludwig baron von Callenberg
Nástupce	Albert hrabě Nemes von Hidvég
Generální konzul a vyslanec v Egyptě
Ve funkci: 23. ledna 1905 – 21. března 1909
Předchůdce	Karl baron von Braun
Nástupce	Ludwig hrabě Széchényi
Narození	27. března 1860 Hlibiv
Úmrtí	1. července 1916 (ve věku 56 let) Tübingen
Titul	hrabě
Profese	státní úředník
Ocenění	Leopoldův řád, Řád čestné legie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tadeusz hrabě Bolesta-Koziebrodzki (německy Thaddäus Joseph Eduard Maria Graf von Bolesta-Koziebrodzki, polsky Tadeusz Józef Maria hrabia Koziebrodzki z Koziebród Boleścic) (28. března 1860 Chlebów – 30. června 1916 Tübingen) byl polský šlechtic a rakousko-uherský diplomat. Jako absolvent práv vstoupil do služeb ministerstva zahraničí a zastával nižší funkce v řadě evropských metropolí. V letech 1905–1909 byl generálním konzulem v Egyptě a nakonec vyslancem ve Württembersku (1909–1916).

Biografie

Erb rodu Bolesta-Koziebrodzki

Pocházel ze staré haličské šlechtické rodiny, narodil se jako nejstarší ze čtyř synů hraběte Felixe Emericha Koziebrodzkiho (1828–1900) a jeho manželky Olgy, rozené hraběnky Golejewske (1834–1908). Studoval práva na Karlově univerzitě v Praze (1877–1881), doktorát nakonec získal na Jagellonské univerzitě v Krakově. Během studií absolvoval jednoroční službu v c. k. armádě a dosáhl hodnosti poručíka (1880) u 10. pluku dragounů. V roce 1883 složil diplomatické zkoušky a vstoupil do služeb ministerstva zahraničí. Začínal jako atašé v Bruselu (1884) a Londýně (1884–1888), poté působil v Paříži a Istanbulu. Jako vyslanecký tajemník byl v roce 1893 přeložen do Drážďan, poté znovu působil v Londýně a Bruselu, kde obdržel titul legačního rady I. kategorie.

V letech 1903–1904 byl velvyslaneckým radou s titulem zplnomocněného ministra v Paříži. V roce 1904 byl jmenován generálním konzulem v Káhiře, kde o rok později získal titul vyslance a zplnomocněného ministra. Vykonal několik cest po severní Africe a mimo jiné jménem Rakouska-Uherska podpořil výstavbu katolické katedrály sv. Matouše v Chartúmu (1908). V roce 1909 byl povolán zpět do Evropy a do roku 1916 zastával funkci vyslance v Württemberském království. Ze Stuttgartu zároveň řídil i diplomatické zastoupení v Bádensku a Hesensku. Mezitím v roce 1911 vedl rakousko-uherskou delegaci na korunovaci siamského krále Vajiravudha. Cestou se nakazil malárií a od té doby se u něj stupňovaly zdravotní problémy. Zemřel v Tübingenu nedaleko Stuttgartu 30. června 1916 ve věku 56 let.

Po otci byl dědicem velkostatku Sapohów (dnes Sapohiv na Ukrajině), kde měl k dispozici dnes již neexistující klasicistní zámek.

Jeho bratranec Leopold Bolesta-Koziebrodzki (1855–1939) byl také rakousko-uherským diplomatem, vyslancem v Argentině, Maroku a Portugalsku.

Tituly a ocenění

Byl nositelem šlechtického titulu hraběte, který byl po prvním dělení Polska uznán v roce 1781 pro Halič jako součást habsburské monarchie. Jako příslušník starého šlechtického rodu byl v roce 1885 jmenován c. k. komořím, po návratu z Thajska mu byl udělen titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence (1912). Během diplomatické kariéry získal několik vyznamenání v Rakousku-Uhersku a v zahraničí. Postupoval také v hodnostech jako důstojník v záloze, byl povýšen na nadporučíka a nakonec na rytmistra.

Rakousko-Uhersko

• rytířský kříž Leopoldova řádu (1898)
• Jubilejní pamětní medaile (1898)

Zahraničí

• velkokříž Řádu svatého Řehoře Velikého (Papežský stát)
• velkodůstojník Řádu čestné legie (Francie)
• Řád Medžidie I. třídy (Osmanská říše)
• Řád Osmanie I. třídy (Osmanská říše)
• velkodůstojník Leopoldova řádu (Belgie)
• velkokříž Fridrichova řádu (Württembersko)
• velkokříž Řádu zähringenského lva (Bádensko)
• rytíř Řádu Albrechtova (Sasko)
• rytíř Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu (Sasko-Altenbursko)

Odkazy

Literatura

• DEUSCH, Engelbert: Die effektiven Konsuln Österreich (-Ungarns) von 1825–1918. Ihre Ausbildung, Arbeitsverhältnisse und Biografien; Vídeň, 2017; s. 395–396 ISBN 978-3-205-20493-0
• KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012; 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1
• SKŘIVAN, Aleš: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Praha, 2022; 512 s. ISBN 978-80-278-0059-9