T-37
| T-37 | |
|---|---|
 | |
| Typ vozidla | obojživelný tank |
| Země původu | SSSR |
| Historie | |
| Návrh | 1931 - 1933 |
| Období výroby | 1933 - 1936 |
| Vyrobeno kusů | ~1200 |
| Základní charakteristika | |
| Posádka | 2 |
| Délka | 3,75 m |
| Šířka | 2,10 m |
| Výška | 1,82 m |
| Hmotnost | 3,2 t |
| Pancéřování a výzbroj | |
| Pancéřování | 3-9 mm |
| Hlavní zbraň | kulomet DT |
| Pohon a pohyb | |
| Motor | GAZ-AA |
| Výkon | 40 hp (30 kW) |
| Odpružení | odpružený podvozek |
| Max. rychlost | 35 km/h |
| Poměr výkon/hmotnost | 13 hp/tunu |
| Dojezd | 185 km |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
T-37 byl sovětský obojživelný tank, který částečně vycházel z britského obojživelného tanku Carden-Loyd a částečně z jeho již částečně poruštěných verzí T-33 a T-41, které nebyly pro nevyhovující parametry přijaty do výroby. Jeho sériová výroba probíhala v letech 1933-1936, postaveno bylo 1200 tanků. Krom toho vznikla plamenometná modifikace (OT-37, 75 kusů) a podvozek tanku se stal základem pro samohybné dělo SU-37. Byly zde i experimenty s použitím tohoto tanku u vzdušných výsadkových vojsk, ale výsledky projektu se ukázaly být neuspokojivé.
Výzbroj tanku představoval kulomet DT - 7,62 mm, pancíř svislých stěn věže byl silný 6 mm, u vany pak 9 (čelo, boky) - 6 (záď) mm.
Tanky T-37 u bojových jednotek nahrazovaly tančíky T-27 a měly hrát významnou úlohu v průzkumu a jako podpora v boji proti hůře vyzbrojené pěchotě. Brzy se ukázalo, že jde o iluzorní představu. Pasivní ochrana posádky byla ještě slabší než u tančíku T-27 a tank byl navíc značně poruchový. Už po akcích v Polsku, kde se nesetkaly s výraznějším organizovaným odporem, byly tyto tanky vyhodnoceny jako vysoce nekvalitní a nevyhovující požadavkům moderní války. Následovalo tentokráte již katastrofální vystoupení v Zimní válce. Přestože protitanková výzbroj Finů nebyla oslnivá kvalitou ani četností, jejich promyšlená organizovaná obrana pravidelně měnila nasazení těchto slaboučkých strojů v jednostranný masakr.
Pod dojmem Zimní války rozhodlo vedení Rudé armády, že stroje budou při nejbližší příležitosti vyřazeny a nahrazeny novými. Jelikož však programy nárůstu ruských tankových sil byly nastaveny natolik optimisticky, že mu továrny vyrábějící tanky nestačily, přetrvaly nakonec stroje T-37 až do roku 1941 a německého vpádu. Za bojů proti Wehrmachtu a jeho spojencům utrpěly strašlivé ztráty a byly urychleně staženy z fronty.
Varianty
[editovat | editovat zdroj]- T-37 - standardní sériová verze
- T-37(TU) - velitelská verze, vyznačovala se rozměrnou rámovou anténou radiostanice po obvodu horní části korby. Tato verze sloužila velitelům tankových jednotek, kteří pomocí radiostanice, udržovali spojení s vyššími stupni velení. Podřízeným tankům se povely sdělovaly pomocí signalizačních praporků.
- OT-37 - plamenometná verze
- SU-37 - samohybné dělo vyzbrojené 37mm kanónem
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Ivo Pejčoch, Svatopluk Spurný - Obrněná technika 3, SSSR 1919-1945 (I. část), Ares, Vašut 2002, ISBN 80-86158-31-4
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu T-37 na Wikimedia Commons - (česky) informace, fotografie a videa na Panzernetu
- (anglicky) fotogalerie T-37
