Třída Una
| Třída Una | |
|---|---|
.jpg) Miniponorka Zeta (P-913) je vystavena v Parku vojenské historie Pivka ve Slovinsku | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Jugoslávské námořnictvo (1945–1992) Jugoslávské námořnictvo (1992–2006) Chorvatské námořnictvo |
| Typ | miniponorka |
| Lodě | 6 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída Sava |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 76 t (na hladině) 88 (pod hladinou) |
| Délka | 18,8 m |
| Šířka | 3 m |
| Ponor | 2,5 m |
| Pohon | 2 elektromotory |
| Rychlost | 8 uzlů (na hladině) 11 uzlů (pod hladinou) |
| Posádka | 4 + 6 potápěčů |
| Výzbroj | 6 min |
| Sonar | PP-10, PSU-12 |
Třída Una byly diverzní miniponorky jugoslávského námořnictva. Postaveno bylo šest jednotek této třídy.[1] Po rozpadu země pět miniponorek získalo námořnictvo zbytkové Svazové republiky Srbska a Černé Hory a jednu ukořistilo chorvatské námořnictvo, které ji pojmenovalo Velebit (ex Soča).[2] Všechny již byly vyřazeny. Část se jich zachovala jako muzejní exponáty.
Pozadí vzniku
[editovat | editovat zdroj]
Miniponorky byly domácí jugoslávskou konstrukcí. V 80. letech 20. století bylo loděnicí Brodogradilište specijalnih objekata ve Splitu postaveno šest jednotek této třídy, pojmenovaných Tisa (P-911), Una (P-912), Zeta (P-913), Soča (P-914), Kupa (P-915) a Vardar (P-916).[3]
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]
Plavidla sloužila k přepravě až šesti diverzních specialistů (potápěčů). Na jejich trup bylo možné umístit šest min, nebo čtyři podmořské skútry R1 pro potápěče.[1] Byla vybavena aktivním sonarem Krupp Atlas PP-10 a pasivním Krupp Atlas PSU-12. Pohonný systém tvořily dva elektromotory výkonu 36 shp, pohánějící jeden lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahovala 8 uzlů na hladině a 11 uzlů pod hladinou. Maximální hloubka ponoru byla 105 metrů (nouzově 120 metrů).[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 182–183.
- ↑ PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 104.
- ↑ a b Pejčoch, 2008, s. 378.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.
- PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Una na Wikimedia Commons
