Třída Sjöormen
| Třída Sjöormen (A12) | |
|---|---|
 RSS Chieftain (ex Sjöormen) | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Švédské námořnictvo Singapurské námořnictvo |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 5 |
| Osud | 1 vyřazena 4 aktivní |
| Předchůdce | třída Draken |
| Nástupce | třída Näcken |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 1125 t (na hladině) 1400 t (pod hladinou)[1] |
| Délka | 50,5 m (max.) |
| Šířka | 6,1 m |
| Ponor | 5,1 m |
| Pohon | 2× diesel, 1× elektromotor 1× lodní šroub 2200 + 1500 hp |
| Rychlost | 15 uzlů (na hladině) 20 uzlů (pod hladinou) |
| Posádka | 23 |
| Výzbroj | 4× 533mm torpédomet 2× 400mm torpédomet 10 + 4 torpéda miny |
| Radar | Terma |
| Sonar | ano |
| Ostatní | operační hloubka ponoru 150 m |
Třída Sjöormen je třída dieselelektrických ponorek postavených pro Švédské námořnictvo. Nesla též označení typ A12. Švédské námořnictvo v letech 1968–1997 provozovalo celkem pět jednotek této třídy. Mezi jejich hlavní úkoly patřil průzkum a obrana pobřeží země v mělkém Baltském moři. Švédské námořnictvo je vyřadilo v 90. letech. Všechny ponorky byly následně prodány do Singapuru, kde čtyři slouží jako třída Challenger a pátá byla využita na náhradní díly.
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Stavba pěti ponorek této třídy byla schválena roku 1961.[2] Ponorky zkonstruovala švédská loděnice Kockums. Postaveno bylo celkem pět jednotek. Tři z nich postavila přímo loděnice Kockums v Malmö a další dvě loděnice Karlskronavarvet v Karlskroně. Do služby vstoupily v letech 1968–1969.[1]
Jednotky třídy Sjöormen:[1]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|
| Sjöormen (Sor) | Kockums | 1965 | 25. ledna 1967 | 31. července 1968 | Od roku 1997 provozována singapurským námořnictvem jako RSS Centurion, vyřazena. |
| Sjölejonet (Sle) | Kockums | 1965 | 29. června 1967 | 16. prosince 1968 | Od roku 1997 provozována singapurským námořnictvem jako RSS Conqueror, aktivní. |
| Sjöbjörnen (Sbj) | Karlskronavarvet | 1966 | 9. ledna 1968 | 28. února 1969 | Od roku 1997 provozována singapurským námořnictvem jako RSS Challenger, vyřazena. |
| Sjöhunden (Shu) | Kockums | 1966 | 21. března 1968 | 25. června 1969 | Od roku 1997 provozována singapurským námořnictvem jako RSS Chieftain, aktivní |
| Sjöhästen (Shä) | Karlskronavarvet | 1966 | 6. srpna 1968 | 15. září 1969 | Roku 1997 předána Singapuru na náhradní díly pro ostatní ponorky. |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]
Ponorky mají jednotrupovou konstrukci se dvěma palubami. Trup má kapkovitý tvar (poměr délky k šířce 8:1) a je dimenzován pro operační hloubku ponoru 150 metrů (nejvyšší 250 metrů). Jasná je inspirace americkou ponorkou USS Albacore (AGSS-569. Hloubková kormidla jsou na velitelské věži a záďová kormidla jsou uspořádána do tvaru X, což ponorkám dává dobré manévrovací schopnosti v mělkých vodách. Po dokončení nesly vyhledávací radar Terma, sonar a bojový informační systém IBS-A12. V letech 1984–1985 ponorky dostaly nový bojový informační systém IBS-A17 a sonarový komplex Krupp-Atlas CSU-83.[1] Později byl ještě instalován nový sonar Plessey-Hydra.[2]
Výzbroj tvoří čtyři 533mm torpédomety a dva 400mm torpédomety. Neseno je 10 těžkých 533mm torpéd, určených k ničení lodí a čtyři lehká 400mm torpéda k ničení ponorek. Všechna torpéda jsou naváděna po vodiči. Alternativně mohou nést námořní miny. Pohonný systém tvoří dva diesely Hedemora-Pielstick 12PA-4 o výkonu 2200 hp a jeden elektromotor ASEA o výkonu 1500 hp, pohánějící jeden pětilistý lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahuje 15 uzlů na hladině a 20 uzlů pod hladinou.[1]
Zahraniční uživatelé
[editovat | editovat zdroj]
Singapur Singapurské námořnictvo – roku 1996 odkoupilo vyřazené ponorky Sjöormen, Sjölejonet, Sjöbjörnen a Sjöhunden (poslední slouží jako zdroj náhradních dílů), které nechalo modernizovat loděnicí Kockums a následně je zařadilo do služby jako Challenger, Centurion, Conqueror a Chieftain. Součástí modernizace byla úprava ponorek pro provoz v tropických vodách. Sjöormen se tak stala vůbec první ponorkou singapurského námořnictva. Všechny čtyři ponorky jsou stále v aktivní službě.[3] Ve službě je nahradí ponorky typu 218SG.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e SJÖORMEN submarines (1968-1969) [online]. Navypedia.org [cit. 2018-11-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 185.
- ↑ The Challenger Class Submarine [online]. Kockums [cit. 2011-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-09. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.
- PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Sjöormen na Wikimedia Commons
