Přeskočit na obsah

Třída S a T

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída S a T
Torpédoborec třídy T
Torpédoborec třídy T
Obecné informace
UživateléRoyal Navy
Nizozemské námořnictvo
Norské královské námořnictvo
Typtorpédoborec
Lodě16
Osud2 ztraceny
14 vyřazeno
Předchůdcetřída Q a R
Nástupcetřída U a V
Technické údaje
Výtlak1780–1810 t (standardní)
2505–2545 t (plný)[1]
Délka110,56 m
Šířka10,87 m
Ponor4,32 m
Pohon2 kotle, 2 parní turbíny
Rychlost36,75 uzlu
Posádka180–225
Výzbroj4× 120mm kanón (4×1)
2× 40mm kanón (1×2)
8× 533mm torpédomet (2×4)
2 skluzavky, 4 vrhače

Třída S a T byla třída torpédoborců Royal Navy z období druhé světové války. Celkem bylo postaveno 16 jednotek této třídy. Za druhé světové války byly ztraceny dva z nich. Jeden torpédoborec třídy T byl v 50. letech přestavěn na fregatu typu 15 Rapid. Dalších sedm torpédoborců třídy T bylo přestavěno na fregaty typu 16 Tenacious. Zahraničními uživateli třídy bylo Nizozemsko a Norsko.

Pozadí vzniku

[editovat | editovat zdroj]

Postaveno bylo celkem 16 jednotek tříd S a T. Postaveny byly ve dvou identických sériích po osmi kusech, přičemž jména lodí v každé sérii začínají na S a T.

Jednotky třídy S a T:[2]

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštění na vodu Přijetí do služby Status
Saumarez (G12) Hawthorn Leslie, Hebburn 1942 20. listopadu 1942 červenec 1943 Vůdčí loď. Dne 22. října 1946 těžce poškozen při incidentu v Korfském průlivu, neopraven, vyřazen 1950.
Savage (G20) Hawthorn Leslie, Hebburn 1942 24. září 1942 červen 1943 Vyřazen 1962.
Scorpion (G72, ex Sentinel) Cammell Laird, Birkenhead 1941 26. srpna 1942 květen 1943 Od října 1945 provozován nizozemským námořnictvem jako Kortenaer. Vyřazen 1962.
Scourge (G01) Cammell Laird, Birkenhead 1941 8. prosince 1942 červenec 1943 Od února 1946 provozován nizozemským námořnictvem jako Evertsen. Vyřazen 1962.
Serapis (G94) Scotts, Greenock 1941 25. března 1943 prosinec 1943 Od října 1945 provozován nizozemským námořnictvem jako Piet Hein. Vyřazen 1961.
Shark (G03) Scotts, Greenock 1941 1. června 1943 březen 1944 Před dokončením předán norskému námořnictvu, zařazen jako Svenner. Dne 6. června 1944 potopen v Normandii německými torpédovkami T28, Möwe, Falke a Jaguar.
Success (G26) White, Cowes 1941 3. dubna 1943 září 1943 Před dokončením předán norskému námořnictvu, zařazen jako Stord. Vyřazen 1959.
Swift (G46) White, Cowes 1941 15. června 1943 prosinec 1943 Dne 24. června 1944 potopen minou.
Troubridge (R00) John Brown, Clydebank 1941 23. září 1942 březen 1943 Vůdčí loď. Roku 1957 přestavěn na fregatu typu 15 Rapid. Vyřazen 1970.
Teazer (R23) Cammell Laird, Birkenhead 1941 7. ledna 1943 září 1943 Přestavěn na fregatu typu 16 Tenacious. Vyřazen 1965.
Tenacious (R45) Cammell Laird, Birkenhead 1941 24. března 1943 říjen 1943 Přestavěn na fregatu typu 16 Tenacious. Vyřazen 1965.
Termagant (R89) Denny, Dumbarton 1941 22. března 1943 říjen 1943 Přestavěn na fregatu typu 16 Tenacious. Vyřazen 1965.
Terpsichore (R33) Denny, Dumbarton 1941 17. června 1943 leden 1944 Přestavěn na fregatu typu 16 Tenacious. Vyřazen 1966.
Tumult (R11) John Brown, Clydebank 1941 9. listopadu 1942 březen 1943 Přestavěn na fregatu typu 16 Tenacious. Vyřazen 1965.
Tuscan (R56) Swan Hunter, Wallsend 1941 28. května 1942 březen 1943 Přestavěn na fregatu typu 16 Tenacious. Vyřazen 1966.
Tyrian (R67) Swan Hunter, Wallsend 1941 27. července 1942 duben 1943 Přestavěn na fregatu typu 16 Tenacious. Vyřazen 1965.

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]
HMS Saumarez těžce poškozený minou při incidentu v Korfském průlivu roku 1946

Hlavňovou výzbroj po dokončení tvořily čtyři dvouúčelové 120mm/45 kanóny QF Mk.IX, umístěné v jednodělových věžích a dva 40mm kanóny. Nesly též dva čtyřhlavňové 533mm torpédomety. K napadání ponorek sloužily dva spouštěče a čtyři vrhače pro svrhávání hlubinných pum. Pohonný systém tvořily dva tříbubnové kotle Admiralty a dvoje parní turbíny Parsons o výkonu 40 000 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 36,75 uzlu.[1]

Modifikace

[editovat | editovat zdroj]
HMS Tenacious po přestavbě na fregatu typu 16 Tenacious

Výzbroj jednotlivých lodí se mohla lišit a za války byla různě modifikována. Torpédoborec Savage byl experimentálně dokončen s odlišnou hlavní výzbrojí čtyř dvouúčelových 114mm/45 kanónů, z nichž dva verze QF Mk.IV byly v plně uzavřené věži na přídi (elevace 80°) a dva verze QF Mk.III v jednodělových věžích na zádi (elevace 55°). Torpédoborce Scorpion nesl místo 40mm dvojkanónů čtyři 40mm kanóny Pom-pom. Do konce války byla lehká výzbroj posílena až na pět 40mm kanónů Bofors a dvanáct 20mm kanónů. Zásoba hlubinných pum přitom byla zvětšena na 70–130 kusů.[1]

Torpédoborec Troubridge byl roku 1957 modernizován na rychlou protiponorkovou fregatu typu 15 Rapid. Zbývajících sedm torpédoborců třídy T bylo modernizováno na protiponorkové fregaty typu 16 Tenacious.

Operační služba

[editovat | editovat zdroj]

Za druhé světové války byly ztraceny dvě jednotky této třídy. Stalo se tak v roce 1944. Britský torpédoborec Swift potopila mina a norský Svenner (původně HMS Shark) potopily, při podpoře vylodění v Normandii, německé torpédovky.

Zahraniční uživatelé

[editovat | editovat zdroj]
NizozemskoNizozemsko Nizozemsko

V letech 1945–1946 nizozemské námořnictvo získalo torpédoborce Kortenaer (ex Scorpion), Evertsen (ex Scourge) a Piet Hein (ex Serapis) v roce 1945 zakoupilo Nizozemsko. Vyřazeny byly do roku 1962.[3]

NorskoNorsko Norsko

Torpédoborce Svenner (ex Shark) a Stord (ex Success) získalo ještě před dokončením Norsko. Svenner byl roku 1944 potopen. Stord byl vyřazen roku 1959.[4]

  1. a b c GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 42. (anglicky) 
  2. "S", "T", "U", "V" and "W" destroyers (SCORPION) (40, 1943 - 1944) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. PIET HEIN destroyers (1943/1945-1946) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. STORD destroyers (1943-1944) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída S a T na Wikimedia Commons