Třída Principe Amedeo

Třída Principe Amedeo
	Principe Amedeo
Obecné informace
Uživatel	Regia Marina
Typ	obrněná loď
Lodě	2
Osud	vyřazeny
Předchůdce	Affondatore
Nástupce	třída Caio Duilio
Technické údaje Principe Amedeo
Výtlak	5761 t (standardní); 6020 t (plný)
Délka	79,73 m
Šířka	17,4 m
Ponor	7,9 m
Pohon	6 kotlů, 1 parní stroj; 6117 hp
Palivo	uhlí
Rychlost	12,2 uzlu
Dosah	1780 nám. mil při 10 uzlech
Posádka	548
Výzbroj	1× 279mm kanón; 6× 254mm kanón
Pancíř	železné:; 220mm boky; 140mm baterie; 60mm velitelská věž
Technické údaje Palestro
Výtlak	5761 t (standardní); 6318 t (plný)
Délka	78,82 m
Šířka	17,3 m
Ponor	8 m
Rychlost	12,85 uzlu

Třída Principe Amedeo byla třída bateriových obrněných lodí Italského královského námořnictva. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1874–1900. Byly to první italské obrněné lodě kompletně postavené italskými loděnicemi. Jejich stavba však trvala plných 10 let.^[1] Zároveň to byly poslední italské obrněné lodě, jejichž konstrukce byla částečně dřevěná, a zároveň poslední italské obrněné lodě, které měly kompletní oplachtění.^[1]

Stavba

Plavidla navrhl italský konstruktér Giuseppe De Luca. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. V letech 1864–1875 je postavily italské loděnice Castellamare di Stabia a Arsenale di La Spezia.^[1]

Jednotky třídy Principe Amedeo:^[1]

Jméno	Loděnice	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Poznámka
Palestro	Arsenale di La Spezia	srpen 1865	30. září (či 2. října) 1871	11. července 1875	V letech 1889–1894 velitelská loď v La Maddalena, následně cvičná loď v La Spezia. Vyřazena 1900. Sešrotována.
Principe Amedeo	Castellamare di Stabia	srpen 1865	15. ledna 1872	15. prosince 1874	Od roku 1888 velitelská loď v Tarentu. Vyřazena 1895. Do roku 1910 využívána jako plovoucí sklad munice. Sešrotována.

Konstrukce

Plavidla měla trup postavený z kombinace dřeva a železa, chráněný bočním železným pancířem. Vnitřní uspořádání obou plavidel se lišilo. Zatámco Principe Amedeo měl výzbroj soustředěnou v jedené pancéřované kasematě, na palubě Palestra byla rozdělena do tří menších kasemat. V obou případech kasematy obsahovaly šest 254mm kanónů Armstrong, přičemž výzbroj doplňoval ještě jeden 279mm kanón Armstrong umístěný na přídi jako stíhací dělo. Pohonný systém tvořilo šest kotlů a šestiválcový parní stroj o výkonu 6117 hp, pohánějící jeden lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahovala 12,2 uzlu (Palestro: 12,85 uzlu). Dosah byl 1780 námořních mil při rychlosti 10 uzlů. Pomocnou roli hrály plachty. Obě plavidla měla takeláž barku.^[1]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 340. (anglicky)

Literatura

HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. 28-058-86.

Související články

Seznam italských bitevních lodí

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Principe Amedeo na Wikimedia Commons

[con-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 340. (anglicky)

[1]