Třída Narwhal
| Třída Narwhal | |
|---|---|
_off_Mare_Island,_1_August_1943.jpg) USS Nautilus (SS-168) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Námořnictvo Spojených států amerických |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 2 |
| Osud | vyřazeny 1945 |
| Předchůdce | USS Argonaut (SM-1) |
| Nástupce | USS Dolphin (SS-169) |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 2987 t (na hladině) 3960 t (pod hladinou)[1] |
| Délka | 113,1 m (max.) |
| Šířka | 10,1 m |
| Ponor | 5,16 m |
| Pohon | 2 diesely, 2 elektromotory 2 lodní šrouby 5633 + 1600 hp |
| Rychlost | 17,4 uzlu (na hladině) 8 uzlů (pod hladinou) |
| Dosah | 18 000 nám. mil při 10 uzlech 50 nám. mil při 5 uzlech |
| Posádka | 89 |
| Výzbroj | 2× 152mm kanón (2×1) 2× 12,7mm kulomet (2×1) 6× 533mm torpédomet 12 torpéd |
| Ostatní | operační hloubka ponoru 100 m |
Třída Narwhal byla třída oceánských diesel-elektrických ponorek námořnictva Spojených států amerických. Do roku 1931 byly klasifikovány jako křižníkové ponorky. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1930–1945. Za druhé světové války sloužily jako transportní ponorky. Po válce byly vyřazeny.[2]
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Celkem byly v letech 1927–1930 postaveny dvě jednotky této třídy. První postavila loděnice Portsmouth Naval Shipyard v Kittery ve státě Maine a druhou loděnice Mare Island Naval Shipyard ve Vallejo v Kalifornii.[1]
Jednotky třídy Narwhal:
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|
| USS Narwhal (SS-167) | Portsmouth Naval Shipyard | 1927 | 17. prosince 1929 | 15. května 1930 | Do roku 1931 pojmenována USS V5 (SC-1), vyřazena 1945.[3] |
| USS Nautilus (SS-168) | Mare Island Naval Shipyard | 1927 | 15. března 1930 | 1. července 1930 | Do roku 1931 pojmenována USS V6 (SC-2), vyřazena 1945.[4] |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]
Konstrukčně ponorky vycházely z předcházející minové ponorky USS Argonaut (SM-1). Měly dvojitý trup. Byly vyzbrojeny dvěma 152mm kanóny, dvěma 12,7mm kulomety a šesti 533mm torpédomety (čtyři na přídi a dva na zádi). Mohly naložit až 12 torpéd. Pohonný systém tvořily dva hlavní diesely MAN (pro plavbu na hladině) a dva pomocné diesel-generátory MAN o výkonu 5633 hp (pro nabíjení baterií) a dva elektromotory MAN o výkonu 1600 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost na hladině dosahovala 17,4 uzlu a pod hladinou 8 uzlů. Dosah byl 18 000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů na hladině a 50 námořních mil při rychlosti 5 uzlů pod hladinou. Operační hloubka ponoru byla až 100 metrů.[1]
Modernizace
[editovat | editovat zdroj]
V letech 1940–1941 dostaly výkonnější motory.[1] Později byly upraveny pro plnění transportních úkolů. Počet torpédometů se zmenšil na čtyři.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d V5 (NARWHAL) submarines (1930) [online]. Navypedia.org [cit. 2018-10-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 269.
- ↑ V-5 (SC-1) Narwhal (SS-167) [online]. Navsource.org [cit. 2018-10-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ V-6 (SC-2) Nautilus (SS-168) [online]. Navsource.org [cit. 2018-10-16]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Narwhal na Wikimedia Commons
