Třída Italia

Třída Italia
	Italia
Obecné informace
Uživatel	Italské královské námořnictvo
Typ	barbetová bitevní loď
Lodě	2
Osud	vyřazeny
Předchůdce	třída Caio Duilio
Nástupce	třída Ruggiero di Lauria
Technické údaje Italia
Výtlak	13 678 t (standardní); 15 407 t (plný)
Délka	124,7 m (max.)
Šířka	22,5 m
Ponor	8,75 m
Pohon	24 kotlů, 4 parní stroje; 11 986 hp
Palivo	uhlí
Rychlost	17,8 uzlu
Dosah	5000 nám. mil při 10 uzlech
Posádka	669
Výzbroj	3× 432mm kanón (1×2, 1×1); 7× 149mm kanón (7×1); 4× 120mm kanón (4×1); 4× 350mm torpédomet
Pancíř	480mm citadela; 100mm paluba; 102mm velitelská věž
Technické údaje Lepanto
Výtlak	13 336 t (standardní); 15 649 t (plný)
Šířka	22,3 m
Ponor	9,39 m
Pohon	8 kotlů, 2 parní stroje; 15 797 hp
Rychlost	18,4 uzlu
Výzbroj	4× 432mm kanón (2×2); 8× 152mm kanón (8×1); 4× 120mm kanón (4×1); 4× 350mm torpédomet

Třída Italia byla třída barbetových bitevních lodí Italského královského námořnictva. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1885–1921. V pomocných rolích byly ve službě za první světové války. V době svého dokončení to byly největší a nejrychlejší bitevní lodě světa.^[2]

Stavba

Italský konstruktér Benedetto Brin navrhl velká a rychlá plavidla postrádající obvyklý boční pancéřový pás. Pancéřování chránilo pouze vybrané části plavidla. Zajímavostí je, že jedno plavidlo mohlo na své palubě přepravit celou pěší divizi s 10 000 vojáky. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. V letech 1876–1887 plavidla postavily italské loděnice Castellamare di Stabia a Orlando Livorno.^[2]

Jednotky třídy Italia:^[2]

Jméno	Loděnice	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Poznámka
Italia	Castellamare di Stabia	3. ledna 1876	29. září 1880	16. října 1885	V letech 1909–1914 cvičná loď. Roku 1914 krátce strážní loď v Tarentu. Od dubna 1915 do prosince sloužila v Brindisi jako plovoucí baterie. Vyřazena 1921.
Lepanto	Orlando Livorno	4. listopadu 1876	17. března 1883	16. srpna 1887	V letech 1902–1910 cvičná loď, v letech 1910–1912 depotní loď v La Spezia. Roku 1912 vyřazena a roku 1913 reaktivována jako pomocná loď. Vyřazena 1914. Sešrotována.

Konstrukce

Hlavní výzbroj bitevní lodě Italia představovaly dva 432mm/26 kanóny Modelu 431C a jeden 432mm/27 kanón Modelu 431B, umístěné v barbetách ve středu trupu. Doplňovalo je sedm 149mm kanónů, čtyři 120mm kanóny a čtyři 350mm torpédomety. Hlavní výzbroj její sesterské lodě Lepanto tvořily čtyři 432mm kanóny Modelu 431B, které doplňovalo osm 152mm kanónů, čtyři 120mm kanóny a čtyři 350mm torpédomety. Během služby byla dále posilována lehká výzbroj.

Pohonný systém tvořilo dvacet čtyři kotlů a čtyři parní stroje o výkonu 11 986 hp (Lepanto: 15 797 hp), které poháněly čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 17,8 uzlu (Lepanto: 18,4 uzlu). Dosah byl 5000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.^[1]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ITALIA battleships (1885 - 1887) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-02-20]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 341. (anglicky)

Literatura

HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. 28-058-86.

Související články

Seznam italských bitevních lodí

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Italia na Wikimedia Commons

[navyp-1] ITALIA battleships (1885 - 1887) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-02-20]. Dostupné online. (anglicky)

[con-2] GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 341. (anglicky)

[1]

[2]