Třída Gal
| Třída Gal | |
|---|---|
 INS Gal | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé |  Izraelské vojenské námořnictvo |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 3 |
| Zahájení stavby | 1973–1975 |
| Spuštění na vodu | 1975–1977 |
| Uvedení do služby | 1976–1977 |
| Osud | vyřazeny 1999 |
| Nástupce | třída Dolphin |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 420 t (na hladině) 600 t (pod hladinou) |
| Délka | 45 m |
| Šířka | 4,7 m |
| Ponor | 3,8 m |
| Pohon | 2× dieselový motor 1× elektromotor |
| Rychlost | 11 uzlů (na hladině) 17 uzlů (pod hladinou) |
| Dosah | 4500 nám. mil při 5 uzlech (diesely) 200 nám. mil při 5 uzlech (pod hladinou) |
| Posádka | 22 |
| Výzbroj | 8× 533mm torpédomet |
| Radar | Plessey |
| Sonar | Plessey |
Třída Gal (hebrejsky: גל) byla třída dieselelektrických ponorek izraelského námořnictva. Přestože to byly vylepšené německé pobřežní ponorky typu 206, z politických důvodů byly postaveny ve Velké Británii.[1] Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1976–1999. Ve službě je nahradila třída Dolphin.
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Tři ponorky třídy Gal byly objednány v roce 1972 jako náhrada zastaralých britských oceánských ponorek třídy T, pocházejících z doby druhé světové války. Představovaly upravenou verzi německého pobřežního typu 206. Jejich stavbou byla pověřena britská loděnice Vickers v Barrow-in-Furness. Do služby byla celá trojice přijata v letech 1976–1977.
Jednotky třídy Gal:[2]
| Jméno | Zahájení stavby | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| Gal | 1973 | 2. prosince 1975 | prosinec 1976 | Vyřazena 1999. |
| Tanin | 1974 | 25. října 1976 | červen 1977 | Vyřazena 1999. |
| Lahav | 1975 | 8. května 1977 | 18. prosince 1977 | Vyřazena 1999. |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Oproti svému německému vzoru měly tyto ponorky o 100 tun větší výtlak. Byly vybaveny nejmodernější elektronikou a senzory. Mimo jiné to byl bojový řídící systém TIOS, radar a sonarový komplex Plessey. Vyzbrojeny byly osmi příďovými 533mm torpédomety. Neseno bylo deset torpéd Mk.37. Pohonný systém tvořily dva dieselové motory MTU 12V493 TY60 o výkonu 1200 hp a elektromotor AEG o výkonu 1800 hp. Energii uchovávaly tři sady baterií. Nejvyšší rychlost pod hladinou byla 17 uzlů a na hladině 11 uzlů. Dosah byl 4500 námořních mil při rychlosti pět uzlů při použití schnorchelu a 200 námořních mil při rychlosti pět uzlů s využitím elektromotoru.[2]
Modifikace
[editovat | editovat zdroj]Roku 1983 byly do výzbroje ponorky integrovány protilodní střely Sub-Harpoon. Vypouštěny byly z torpédometů. Roku 1988 původní torpéda Mk.37 nahradila torpéda NT-37E.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 15.
- ↑ a b c GAL submarines (1976-1977) [online]. Navypedia.org [cit. 2022-01-19]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Gal na Wikimedia Commons
