Přeskočit na obsah

Třída FCX-20

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída FCX-20
Obecné informace
Uživatelvlajka Italské námořnictvo
Typoceánská hlídková loď
Lodě4
Osudve stavbě (2024)
Předchůdcetřída Sirio
Technické údaje
Výtlak2300 t
Délka95 m
Šířka14,2 m
Ponor5,4 m
Pohon2 diesely, 2 elektromotory, 2 lodní šrouby
Rychlost24 uzlů
Dosah3500 nám. mil při 14 uzlech
Posádka97
Výzbroj1× 76mm kanón
2× 30mm kanón (2×1)
Letadlavrtulník
2× dron
RadarGEM Elettronica Columbus Mk.3
2× GEM Elettronica Gemini-DB
Ostatníautonomie 20 dnů

Třída FCX-20 je třída oceánských hlídkových lodí Italského námořnictva. Patří k verzi FCX-20 rodiny válečných lodí společnosti Fincantieri. Do roku 2024 byly objednány čtyři jednotky této třídy. Dodání prototypového plavidla je plánováno na rok 2027.[1]

Hlavním dodavatelem třídy je společnost Orizzonte Sistemi Navali (OSN), což je joint venture vlastněná loděnicí Fincantieri (51 %) a koncernem Leonardo (49 %). Dne 31. července 2023 získala zakázku na vývoj, stavbu a desetiletou provozní podporu pro první tři oceánské hlídkové lodě této třídy (původně označované PPX). Plavidla mají ve službě nahradit hlídkové lodě tříd Cassiopea (čtyři jednotky) a Sirio (dvě jednotky), přičemž třídu Comandanti nahradí plavidla z programu European Patrol Corvettes (EPC).[2]

Stavbu zajistí loděnice Fincantieri v Riva Trigoso a Muggianu. V roce 2024 byla uplatněna opce na stavbu čtvrté jednotky.[3] V případě uplatnění zbývajících opcí se může počet plavidel zvýšit až na šest. Slavnostní řezání oceli na první jednotku proběhlo 25. září 2025 v Riva Trigoso poblíž Janova.[1]

Jednotky třídy FCX-20:

Jméno První řezání oceli Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Status
ve stavbě
objednána
objednána
objednána

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]

Plavidlo je vybaveno bojovým řídícím systémem Leonardo SADOC 4, 3D vzdušným a hladinovým vyhledávacím radarem GEM Elettronica Columbus Mk.3, dvěma navigačnámi radary GEM Elettronica Gemini-DB, systémem řízení palby pro hlavní kanón Leonardo NA-30S Mk.2, elektrooptickými senzory Leonardo Janus. V hlavní nástavbě je umístěn můstek a bojové řídící centrum. Za je prostor pro uložení 7metrového a 9,3metrového člunu RHIB. Na zádi se nachází přistávací plocha a hangár pro vrtulník NHIndustries NH90 a dva bezpilotní prostředky. Hlavní výzbroj představuje 76mm/62 kanón Leonardo Super Rapido v konfiguraci Strales, schopný využívat naváděné munice DART. Dolňují jej dva 30mm kanóny ve zbraňových stanicích Leonardo Lionfish. Pohonný systém je koncepce CODLAD (COmbined Diesel-eLectric And Diesel). Tvoří jej dva diesely o výkonu 8000 kW a dva elektromotory o výkonu 500 kW, roztáčející dva lodní šrouby se stavitelnými lopatkami. Nejvyšší rychlost dosahuje 24 uzlů. Dosah je 3500 námořních mil při rychlosti čtrnáct uzlů. Autonomie dosahuje dvaceti dnů.[2] Stabilitu plavidla zlepšují aktivní ploutvové stabilizátory.[1]

  1. a b c Fincantieri starts working on first next-generation OPV for Italian Navy [online]. Navalnews.com, rev. 2024-09-25 [cit. 2024-09-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b Italy’s new generation OPVs by Orizzonte Sistemi Navali [online]. European Defence Review, rev. 2023-09-11 [cit. 2024-09-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Fincantieri, Leonardo’s JV bags order for Italian Navy’s fourth OPV [online]. Navaltoday.com, rev. 2024-08-05 [cit. 2024-09-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu třída FCX-20 na Wikimedia Commons