Třída Šinonome
| Třída Šinonome/Murakumo | |
|---|---|
 Torpédoborec Kageró v Kure, 1920 | |
| Obecné informace | |
| Uživatel |  Japonské císařské námořnictvo |
| Typ | Torpédoborec |
| Lodě | 6 jednotek |
| Zahájení stavby | 1897 až 1898 |
| Spuštění na vodu | 1898 až 1900 |
| Uvedení do služby | 1898 až 1900 |
| Osud | 1 ztroskotala 5 vyřazeno |
| Předchůdce | Třída Ikazuči |
| Nástupce | Třída Akacuki |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 275 T lehký 361 T plný[1][2] |
| Délka | 63,2 m mezi svislicemi 65,7 m celkem[1] |
| Šířka | 5,96 m[1] |
| Ponor | 1,57 m[1] |
| Pohon | 3 kotle Thornycroft 2 vertikální čtyřválcové parní stroje s trojnásobnou expanzí[3] 5470 k indikovaný (4023,2 kW[p 1])[2] nebo 5800 k indikovaný (4265,9 kW[p 1])[1] |
| Palivo | 80 t uhlí[2][3] |
| Rychlost | 30 uzlů (55,56 km/h)[1][2] |
| Posádka | 60[1][2][3] |
| Výzbroj | Po dokončení: 1× 76,2mm/40 12-pdr kanón (1×I) 5× 57mm/40 6-pdr kanón Hotchkiss (5×I)[4] 2× 450mm[p 2] torpédomety typu HO (2×I)[5] Od 1904:[4] 2× 76,2mm/40 12-pdr kanón (2×I) 4× 57mm/40 6-pdr kanón Hotchkiss (4×I)[1][2] 2× 450mm torpédomety typu HO (2×I)[5] |
Třída Šinonome (japonsky 東雲型 Šinonome-gata), též třída Murakumo (japonsky 叢雲型 Murakumo-gata), sestávala ze šesti torpédoborců, postavených v letech 1897 až 1900 ve Spojeném království pro japonské císařské námořnictvo. Jednalo se – spolu s třídou Ikazuči – o první torpédoborce zařazené do císařského námořnictva v letech 1899 a 1900. Všechny se zúčastnily rusko-japonské války a v srpnu 1912 byly překlasifikovány na torpédoborce 3. třídy (三等駆逐艦 santó kučikukan).[1] Jedna jednotka byla ztracena při tajfunu v srpnu 1913 a zbývajících pět jednotek bylo v letech 1919 až 1922 nejprve přeřazeno k pomocným úkolům a během první poloviny 20. let vyřazeno.
Všechny jednotky byly pojmenované po přírodních jevech.
- V článku se používá pozdější termín „torpédoborec“, ačkoliv dobová klasifikace byla mnohdy odlišná
Pozadí vzniku
[editovat | editovat zdroj]Jamamotův desetiletý plán rozvoje loďstva z roku 1896, který byl později znám jako plán rozvoje loďstva 6-6 (六六艦隊計画 Roku-roku kantai keikaku) požadoval (mimo jiné) stavbu 23 torpédoborců do roku 1905.[6][7]
První šestici představovala třída Ikazuči. Druhá šestice byla objednána v loděnici Thornycroft v Chiswicku, která tou dobou stavěla ničitele torpédových člunů (Torpedo Boat Destroyer) pro Royal Navy. První čtyři jednotky (Šinonome, Murakumo, Júgiri a Širanui) byly financovány z prostředků rozpočtového roku 1896 a poslední dvě jednotky (Kageró a Usugumo) z rozpočtu na rok 1897.[1]
Oproti dříve objednané třídě Ikazuči se jednotky třídy Šinonome vyznačovaly dvoukomínovou siluetou, byly menší (jak délkou, tak výtlakem) a asi o jeden uzel (~ 1,852 km/h) pomalejší při zachování stejné výzbroje.
Podle první dokončené jednotky je někdy třída označována jako třída Murakumo.
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Trup a nástavby
[editovat | editovat zdroj]
Šinonome (stejně jako Ikazuči a několik následujících tříd japonských „torpédoborců“) vycházely z tzv. „30uzlových“ (30-knotter) ničitelů torpédových člunů Royal Navy.[2][4]
Přední paluba byla klenutá a snižovala se směrem k přídi. Na klenutou přední palubu navazoval malý můstek o jedné úrovni, na jehož vrcholku se nacházela nekrytá plošina. Přes kostru na plošině bylo možné přetáhnout plátno a tak alespoň částečně chránit posádku před nepřízní počasí. Za můstkem se nacházelo vyústění větráků kotelny a za nimi začínala nízká nástavba, se dvěma komíny. V přední části této nástavby se nacházela plošina se světlometem. Mezi plošinou světlometu a předním komínem stál signální stěžeň. Nástavba končila za zadním komínem.
Někdy během služby byl na zádi mezi torpédomety instalován zadní stěžeň (fotograficky doloženo na Kageró, 1920). Rané fotografie Šinonome[8] a Širanui[2][8] ukazují lodě pouze s předním stěžněm.
Záď nesla polovyvážené kormidlo.[9]
Pohon
[editovat | editovat zdroj]Tři vodotrubné kotle Thornycroft, umístěné za sebou, vyvíjely nasycenou páru pro dva vertikální čtyřválcové parní stroje s trojnásobnou expanzí.[4] Ty dosahovaly celkového výkonu 5470[2][4] nebo 5800[1] koní (~ 4023,2 nebo 4265,9 kW[p 1]). Poslední dokončená jednotka Usugumo dosáhla při zkouškách 23. ledna 1900 maximální rychlosti 30,602 uzlů (~ 56,6749 km/h – i když předpokládaný zkušební výtlak byl překročen o 35 T) a tříhodinové průměrné rychlosti 30,37 uzlů (~ 56,245 km/h). Kageró měl tříhodinový zkušební průměr 30,45 uzlů (~ 56,393 km/h) a Širanui 30,517 uzlů (~ 56,5175 km/h).[2][4]
Vyšší účinnost kotlů Thornycroft umožnila při vynechání jednoho kotle (a s tím souvisejícím kratším trupem a nižším výtlakem) dosáhnout rychlosti jen o jeden uzel nižší, než výkonnějšími stroji vybavená konkurenční třída Ikazuči.[4]
Výzbroj
[editovat | editovat zdroj]
Výzbroj (jak bylo tehdy obvyklé) byla založena na rychlopalných kanónech a torpédech. Po dokončení se hlavňová výzbroj skládala z jednoho 76,2mm kanónu (u Royal Navy označovaného jako 12liberní či třípalcový) s délkou hlavně 40 ráží a pěti 57mm kanónů Hotchkiss (u Royal Navy označovaných jako 6liberní) s hlavní délky 40 ráží. Od přídě k zádi byly kanóny rozmístěny následovně: Jeden 57mm Hotchkiss na vyvýšené platformě na přední palubě před můstkem, dva 57mm kanóny na hlavní palubě po stranách můstku a zbývající dvojice sedmapadesátek na levoboku a pravoboku za prvním komínem. 76,2mm kanón se nacházel na zádi za torpédomety. V roce 1904 byl přední 57mm kanón na platformě před můstkem nahrazen za druhý 76,2mm kanón.[4]
Torpédovou výzbroj představovaly dva 450mm[p 2] otočné jednohlavňové torpédomety typu HO (tzn. Whitehead & Armstrong) umístěné na hlavní palubě na zádi, mezi zadním komínem a 76,2mm kanónem. Z nich bylo možno vypouštět torpéda typu 30., 32., 38., 42. a 44. roku (až na poslední typ se jednalo o torpéda poháněná stlačeným vzduchem; typ 44. roku byl poháněn směsí petroleje, vzduchu a vody).[5]
Jednotky třídy Šinonome
[editovat | editovat zdroj]| Jméno | Loděnice | Položení kýlu | Spuštění | Přijetí do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|
| Šinonome (東雲) |
Thornycroft, Chiswick, Londýn | října 1897 | 14. prosince 1898 | 1. února 1899 | 23. července 1913 ztroskotal u Tchaj-nanu (Tchaj-wan)[1] |
| Murakumo (叢雲) |
Thornycroft, Chiswick, Londýn | října 1897 | 16. listopadu 1898 | 29. prosince 1898 | 4. června 1925 prodán do šrotu[1] |
| Júgiri (夕霧) |
Thornycroft, Chiswick, Londýn | listopadu 1897 | 26. ledna 1899 | 10. března 1899 | 1. dubna 1922 vyřazen[1] |
| Širanui (不知火) |
Thornycroft, Chiswick, Londýn | ledna 1898 | 15. března 1899 | 13. května 1899 | 1. srpna 1923 vyřazen[1] |
| Kageró (陽炎) |
Thornycroft, Chiswick, Londýn | srpna 1898 | 23. srpna 1899 | 31. října 1899 | 1. dubna 1922 vyřazen[1] |
| Usugumo (薄雲) |
Thornycroft, Chiswick, Londýn | září 1898 | 16. ledna 1900 | 1. února 1900 | 29. dubna 1925 prodán do šrotu[1] |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín a parních strojů císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín a parních strojů v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě
- ↑ a b Torpédomety typu HO byly (a jsou) označovány i jako 18″ (čili 457,2 mm), oficiální označení v centimetrech (torpédometů i torpéd) ale bylo 45 cm a podle Lacroix & Wells (tabulka H.12, str. 778) by se skutečně mělo jednat o 450 mm
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků 東雲型駆逐艦 na japonské Wikipedii a Murakumo-class destroyer na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q NISHIDA, Hiroshi. Murakumo class 3rd class destroyers [online]. [cit. 2014-12-04]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ a b c d e f g h i j JENTSCHURA, Hansgeorg; JUNG, Dieter; MICKEL, Peter. Warships of the Imperial Japanese Navy 1869-1945. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1986. Dostupné online. ISBN 0-87021-893-X. S. 131. (anglicky)
- ↑ a b c 東雲（初代）型 駆逐艦 [online]. military.sakura.ne.jp, 1998-07-10, rev. 2000-03-18 [cit. 2013-07-14]. Dostupné online. (japonsky)
- ↑ a b c d e f g h PATJANIN, S. V. Eskadrennye minonoscy i minonoscy Japonii (1879-1945 gg.). Sankt-Petěrburg: [s.n.], 1998. (BKM). Dostupné online. Kapitola Eskadrennye minonoscy (Istrebiteli) 1897-1909 gg.. (rusky)
- ↑ a b c LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 781. (anglicky)
- ↑ EVANS, David C.; PEATTIE, Mark R. Kaigun: strategy, tactics, and technology in the Imperial Japanese Navy, 1887-1941. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. Dostupné online. ISBN 978-0-87021-192-8. S. 57 až 65. (anglicky)
- ↑ SCHENCKING, J. Charles. Making Waves: Politics, Propaganda, and the Emergence of the Imperial Japanese Navy, 1868-1922. Stanford, California: Stanford University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 0-8047-4977-9. S. 84 až 90. (anglicky)
- ↑ a b JELÍNEK, Milan. Lodě války rusko-japonské 1904-1905, Díl 2. Japonské námořní síly. Hradec Králové: Kanon, 2012. (Námořní žurnál historický). S. 87.
- ↑ Jelínek, schéma na str. 86
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- JELÍNEK, Milan. Lodě války rusko-japonské 1904-1905, Díl 2. Japonské námořní síly. Hradec Králové: Kanon, 2012. (Námořní žurnál historický). S. 86 a 87.
- JENTSCHURA, Hansgeorg; JUNG, Dieter; MICKEL, Peter. Warships of the Imperial Japanese Navy 1869-1945. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1986. ISBN 0-87021-893-X. S. 131. (anglicky)
- ПАТЯНИН, С.В. Эскадренные миноносцы и миноносцы Японии (1879-1945 гг.). Санкт-Петербург : 1998. (БКМ.). Kapitola Эскадренные миноносцы (Истребители) 1897-1909 гг. ~ PATJANIN, S. V. Eskadrennye minonoscy i minonoscy Japonii (1879-1945 gg.). Sankt-Petěrburg: [s.n.], 1998. (BKM). Dostupné online. Kapitola Eskadrennye minonoscy (Istrebiteli) 1897-1909 gg.. (rusky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Šinonome na Wikimedia Commons - NISHIDA, Hiroshi. Murakumo class 3rd class destroyers [online]. [cit. 2013-07-14]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- POCOCK, Michael W. Murakumo Class Destroyers Class Overview [online]. maritimequest.com [cit. 2013-07-14]. Dostupné online. (anglicky)
- 東雲（初代）型 駆逐艦 [online]. military.sakura.ne.jp, 1998-07-10, rev. 2000-03-18 [cit. 2013-07-14]. Dostupné online. (japonsky)
- 東雲型 [online]. down.ne.jp [cit. 2013-07-14]. Dostupné online. (japonsky)
- Drachinifel: IJN Murakumo (1898) - Guide 416 na YouTube (anglicky)
