Přeskočit na obsah

Třída Álvaro de Bazán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Álvaro de Bazán / F100
Álvaro de Bazán (F-101)
Álvaro de Bazán (F-101)
Obecné informace
UživateléŠpanělské námořnictvo Španělské námořnictvo
Typfregata
Lodě5
Osudaktivní (2014)
Předchůdcetřída Santa María
Nástupcetřída Bonifaz
Technické údaje
Výtlak4555 t (standardní)
5800 t (plný)
Délka133,2 m (na vodorysce)
146,7 m (max.)
Šířka17,5 m (na vodorysce)
18,6 m (max.)
Ponor4,5 m
PohonCODOG
2× plynová turbína
General Electric LM2500
2× diesel
Rychlost29 uzlů
Posádka250
Výzbroj1× 127mm kanón
32× Standard SM-2MR Block IIIA
64× RIM-162 ESSM
8× Boeing Harpoon (2×4)
2× 20mm kanón
4× 324mm protiponorkový torpédomet (2×2)
Letadla1× Sikorsky SH-60B LAMPS III Seahawk
RadarLockheed Martin AN/SPY-1D
SonarRaytheon DE1160LF

Třída Álvaro de Bazán (též třída F100) je třída univerzálních fregat španělského námořnictva, vybavených americkým zbraňovým systémem Aegis a multifunkčním radarem SPY-1D. Jsou to první evropská plavidla a zároveň první plavidla o velikosti fregat vybavená systémem Aegis.[1] Slouží jako velitelská plavidla a prostředky boje proti letadlům, lodím i ponorkám. Původně bylo objednáno šest fregat této třídy, později byla stavba šesté jednotky zrušena. Na základě třídy Álvaro de Bazán byly dále vyvinuty norské fregaty třídy Fridtjof Nansen[2] a australské torpédoborce třídy Hobart.[3]

Stavba

[editovat | editovat zdroj]

Španělsko se roku 1983 připojilo k projektu evropské fregaty typu NFR-90, kterou mělo sdílem osm států NATO. Projekt ale byl roku 1989 zrušen pro rozdílnost požadavků jednotlivých zemí. Vývoj samotných fregat F-100 posléze proběhl jako součást společného projektu TFC (Trilateral Frigate Cooperation) nastartovaného roku 1994 ve spolupráci s Německem a Španělskem. Projekt se lišil tím, že zahrnoval pouze konstrukci samotné lodě, ale ne jejím vybavením a stavbou.[4] Na jeho základě Německo postavilo vlastní příbuznou třídu Sachsen a Nizozemsko svou třídu De Zeven Provinciën.[5]

Všechny lodě staví španělská společnost Navantia (nejprve E.N. Bazán, později též IZAR) v loděnici ve Ferrolu. Stavba první čtyřkusové série, zahrnující fregaty Álvaro de Bazán, Almirante Juan de Borbón, Blas de Lezo a Méndez Núnez byla objednána v roce 1997. Do služby byly zařazeny v letech 2002–2006.[1] V roce 2006 vláda schválila stavbu páté jednotky, pojmenované Cristóbal Colón.[1] Stavba fregaty Juan de Austria byla později zrušena.

Jednotky třídy Álvaro de Bazán:

Jméno Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Status
Álvaro de Bazán (F-101) 14. června 1999 27. října 2000 19. září 2002 aktivní
Almirante Juan de Borbón (F-102) 27. října 2000 28. února 2002 3. prosince 2003 aktivní
Blas de Lezo (F-103) 4. března 2002 16. května 2003 prosinec 2004 aktivní
Méndez Núñez (F-104) 16. května 2003 12. listopadu 2004 březen 2006 aktivní
Cristóbal Colón (F-105) 29. června 2007 4. listopadu 2010 23. října 2013 aktivní
Juan de Austria (F-106) – – – stavba zrušena

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]
Fregata Almirante Juan De Borbon (F 102) s americkým tankerem USNS John Lenthall (T-AO 189)
Čtvrtá jednotka Méndez Núñez (F-104)

V designu a konstrukci fregat byly uplatněny prvky technologií stealth. Multifunkční radar SPY-1D systému Aegis je umístěn na vrcholu vysoké pyramidové nástavby, což lodi dává charakteristickou siluetu. Systém Aegis přitom dokáže najednou sledovat stovky cílů a zároveň zajišťovat řízení palby.[4] Hladinový naváděcí radar je typu AN/SPS-67, navigační radary typu AN/SPS-73. Trupový sonar je typu Raytheon DE1160 LF.[6] K vlastní obraně slouží čtyři vrhače klamných cílů Mk 36 SRBOC a systém protizbraní vybavený akustickými torpédy AN/SLQ-25A Nixie.[4]

V příďové dělové věži se nachází jeden 127mm kanón United Defence Mk 45. Hlavňové zbraně menších ráží zastupuje jeden 20mm obranný systém Meroka a dva 20mm kanóny Oerlikon. Mezi dělovou věží a můstkem se dále nachází 48násobné vertikální odpalovací zařízení Mk 41, ve kterém je standardně uloženo 32 protiletadlových řízených střel Standard SM-2MR Block IIIA s dosahem 70 km a 64 protiletadlových řízených střel RIM-162 ESSM s dosahem 50 km (ty jsou ve čtyřnásobných kontejnerech). Údernou protilodní výzbroj představují dva čtyřnásobné kontejnery protilodních řízených střel Boeing Harpoon s dosahem 120 km. Protiponorkovou výzbrojí jsou dva pevné dvouhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety Mk 32, ze kterých jsou vypouštěna lehká protiponorková torpéda Mk 48.[1] Na zádi fregat se nachází přistávací plocha a hangár pro jeden protiponorkový vrtulník Sikorsky SH-60B LAMPS III Seahawk.[1]

Pohonný systém je koncepce CODOG. Lodě mají dvě plynové turbíny General Electric LM2500 a dva diesely Bazán Bravo-12. Lodní šrouby jsou dva. Nejvyšší rychlost dosahuje 29 uzlů.[6]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e F100 Alvaro de Bazan, Spain [online]. Naval-technology.com [cit. 2012-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Nansen Class Anti-Submarine Warfare Frigates, Norway [online]. Naval-technology.com [cit. 2012-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Hobart Class Air Warfare Destroyers, Australia [online]. Naval-technology.com [cit. 2012-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 102. 
  5. ↑ De Zeven Provincien Class (LCF) Air Defence and Command Frigates, Netherlands [online]. Naval-technology.com, 2009 [cit. 2009-12-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b Fragatas Clase 'Álvaro de Bazán' (F-100) [online]. Armada espaňola [cit. 2012-01-23]. [www.armada.mde.es/ArmadaPortal/page/Portal/ArmadaEspannola/buques_superficie/04_Fragatas-F100-F80--01_fragatas-clase-alvaro-de-baza-f-100 Dostupné online]. (španělsky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240. 
  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Třída_Álvaro_de_Bazán&oldid=24623382“