Tým kněží in solidum

Kanonické právo katolické církve
	Ius vigens (současné právo);
	Kodex kanonického práva z roku 1983; (Omnium in mentem, Magnum principium); Kodex kánonů východních církví; Další dokumenty a zdroje:; Ad tuendam fidem, Ex corde Ecclesiae, Indulgentiarum Doctrina, Praedicate evangelium, Veritatis gaudium, obyčej, Reformy manželského procesu papeže Františka, Církevní přikázání; II. vatikánský koncil: Christus Dominus, Lumen gentium, Optatam totius, Orientalium ecclesiarum, Presbyterorum ordinis, Sacrosanctum concilium;
	Právní dějiny katolické církve;
	Jus antiquum (r. 33–1140): Starověké předpisy (Didaché, Constitutiones Apostolorum, Canones apostolorum); Sbírky starověkých kánonů (Dionysianae, quadripartita, Quesnelliana, Wigorniensis); Decretum Gelasianum, Symmachiánské padělky, Pseudoisidorské dekretálie (Konstantinova donace), Gregoriánská reforma (Boj o investituru, Dictatus papae, Libertas Ecclesiae, Plenitudo potestatis); Jus novum (r. 1140–1563): Corpus iuris canonici – Gratiánův dekret (Dekretista, capitulum Episcopi, Margaritae), Ius commune, Decretales Gregorii IX (Dekretalista), Regulae Iuris, Extravagantes, Liber Septimus; Jus novissimum (r. 1563–1918):; Tridentský koncil – Benedictus Deus, Tametsi, Apostolicae Sedis moderationi; Jus codicis (1918 – současnost): Kodex kanonického práva 1917, Ecclesiae Sanctae, Kodex kanonického práva 1983; Další: Contractum trinius, Papežský soudce-delegát, Opční právo;
	Východní katolické kanonické právo;

Termín v občanském právu viz Solidární závazky

V roce 1983 zavedla katolická církev možnost svěřit pastoraci jedné nebo více farností týmu kněží in solidum. Toto ustanovení v Kodexu kanonického práva z roku 1983, které se podobá starobylým modelům pastorační péče v římských titulárních kostelích s jejich kněžskými kolegii, bylo zavedeno, aby pomohlo vyřešit některé obtíže, s nimiž se potýká mnoho diecézí. Mezi tyto obtíže patří nedostatek kněží, přelidněné městské farnosti, vyčerpané a rozptýlené venkovské farnosti a pokles návštěvnosti mší svatých. Tento model pastorační péče je považován za praktický způsob podpory pastorační spoluzodpovědnosti a také za podporu většího smyslu pro presbyterium mezi kněžími diecéze.

Zavedení

Kánon 517 § 1 Kodexu kanonického práva z roku 1983 stanoví obecnou normu pro vytvoření týmu kněží, kteří se starají o jednu nebo více farností; ubi adiuncta id requirant (když to okolnosti vyžadují), která diecéznímu biskupovi přiznává flexibilitu při organizaci struktur pastorační péče v jeho diecézi: „Vyžadují-li to okolnosti, lze pastorační péči o jednu farnost nebo o různé farnosti dohromady svěřit několika kněžím in solidum, avšak s tím, že při výkonu pastorační péče musí být jeden z nich moderátorem, tedy tím, kdo má řídit společnou činnost a zodpovídat se za ni biskupovi.“ Kodifikační komise odpovědná za přípravu kánonů o pastorační péči in solidum se však vyjádřila, že je třeba toto ustanovení považovat za „výjimečné“.^[1]

Povaha týmu

Komentátoři uznávají, že existuje zmatek ohledně církevního úřadu, který je svěřen týmu kněží in solidum. Zákon svěřuje cura pastoralis (pastorační péči) každému členu týmu kněží rovným dílem. Tým kněží však není právnickou osobou. Tým je tvořen jednotlivými kněžími, kteří přebírají pastorační péči současně nebo společně a jsou povinni většinou povinností náležejících farnímu knězi.

Obecně platí, že jeden farní úřad pro pastorační péči o svěřenou farnost nebo farnosti je svěřen všem kněžím v týmu. Modus procendi (způsob postupu) při výkonu úřadu je však pochopitelný pouze tehdy, je-li pochopen právní princip in solidum. Tento právní termín pochází z římského závazkového práva; kde uzavření dohody in solidum znamenalo vysokou míru rizika. Pokud totiž jeden věřitel obdržel vše, co mu náleželo, nebo jeden dlužník vše zaplatil, neexistovalo žádné následné právo ostatních na příspěvek.

Byly vyvinuty různé právní metody, jak se vyhnout osobní ztrátě při uzavírání dohod in solidum. Mezi ně patřilo vytváření societates (společností) nebo partnerství, které vznikaly na základě vzájemné dohody a vyznačovaly se závazným závazkem fraternitas (bratrství) a byly založeny před uzavřením dohod in solidum. Významný kanonista Eugenio Corecco navrhl, aby in solidum v kontextu farní péče analogicky odráželo různorodou, ale přesto kolektivní odpovědnost všech členů presbyteria místní církve.^[2]

Práva a povinnosti moderátora

Při zřizování týmu kněží in solidum musí diecézní biskup vymezit práva a konkrétní povinnosti moderátora. Ústředním bodem pravomoci moderátora v týmu kněží je zaručit, aby věřící dostávali od svých pastýřů pomoc z duchovního bohatství církve, zejména Božího slova a svátostí.^[3]

Hlavní úlohou moderátora je řídit společnou činnost týmu, nést za tuto společnou činnost odpovědnost před diecézním biskupem a řídit výkon pravomocí, které mají všichni členové týmu.^[4] Moderátor je také pověřen právním zastupováním farnosti nebo farností,^[5] což ho však automaticky neopravňuje k tomu, aby byl správcem farních statků, a tedy k nutnosti ustanovení zvláštního zákona. Jeho vztah k farní pastorační a ekonomické radě^[6] by měl být rovněž stanoven zvláštním zákonem.

Práva a povinnosti kněží

Diecézní biskup musí určit, jaké konkrétní vlastnosti jsou pro tento farní úřad vyžadovány. Důrazně se doporučuje, aby biskup společně s týmem stanovil rozdělení pastoračních úkolů ve společném plánu, který by měl být uveden ve jmenovacím dekretu každého kněze. Je také třeba vyjasnit otázky týkající se závazku rezidence a života v komunitě^[7] a také zvážit povinnost in solidum slavit missa pro populo.^[8]

A konečně, pokud některý člen skupiny in solidum přestane vykonávat církevní úřad, neznamená to, že se farní úřad uvolní.^[9]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Team of priests in solidum na anglické Wikipedii.

↑ Srov. „Remanet quidem regula generalis, vi cuius uni sacerdoti concredi debet paroeciae cura pastoralis. Attamen, exceptionis gratia, ubi rationes pastorales id requirant, haec cura committi posset diversis insimul sacerdotibus, qui in solidum obligationibus parocho propriis tenentur“. [„Zůstává tedy obecné pravidlo, podle jehož síly by pastorační péče o farnost měla být svěřena jedinému knězi. Nicméně, exceptionis gratia, tam, kde to vyžadují pastorační důvody, může být tato péče svěřena několika kněžím společně, kteří jsou in solidum drženi těmi závazky, které jsou vlastní faráři.“]. (Communicationes 8 (1976) s. 23.)
↑ Srov. „Možnost svěřit jednu nebo více farností několika kněžím in solidum (kán. 517 § 1) realizuje na farní úrovni strukturu, která odráží model presbyteria v miniatuře. Ve skutečnosti sice zůstává pravdou, že institut společné odpovědnosti je z technického hlediska použitelný v celé své právní přísnosti pouze v případě stanoveném v kán. 517 § 1, je také pravda, že v širokém a analogickém smyslu chápe povahu odpovědnosti – diverzifikované, ale stále kolektivní – všech členů presbyteria místní církve.“ (Corecco, E., Canon Law and Communio: Writings on the Constitutional Law of the Church, Città del Vaticano, 1999, s. 187.)
↑ Srov. kán. 213
↑ Srov. kán. 517, §1
↑ Srov. kán. 543 § 2, 3
↑ Srov. kán. 537
↑ Srov. kán. 542
↑ Srov. kán. 543 § 2, 2
↑ Srov. kán. 544

Literatura

CALVO, J. Parishes, Parish Priests and Assistant Priests, Commentary on can. 517, § 1. In: Caparros, E., Theriault, M., Thorn, J., (eds.). Code of Canon Law Annotated. Montréal: [s.n.], 1993. S. 427–469. (anglicky)
READ, G. Parishes, Parish Priests and Assistant Priests, Commentary on cann. 515-552. In: Sheehy, G. (eds.). The Canon Law, Letter & Spirit: A Practical Guide to the Code of Canon Law. London: [s.n.], 1995. S. 285–305. (anglicky)
RENKEN, John A. Parishes, Pastors and Parochial Vicars. In: John P. Beal, James A. Coriden, Thomas Joseph Green, (eds.). New Commentary of the Code of Canon Law. New York - Mahwah: [s.n.], 2000. Dostupné online. S. 673-724. (anglicky)
ROZZO, Karl J. Parochial Care In Solidum - The New Legislation of Canon 517, § 1: Its Dynamic, Purpose and Question that Arise. Romæ, 2006. Dissertatio ad Lauream. Facultate Iuris Canonici apud Pontificiam Universitatem S. Thomæ in Urbe. (anglicky)
ZEDNÍČEK, Miroslav. Kodex kanonického práva. Praha: Zvon, 1994. 516 s. ISBN 80-7113-082-6.

[1] Srov. „Remanet quidem regula generalis, vi cuius uni sacerdoti concredi debet paroeciae cura pastoralis. Attamen, exceptionis gratia, ubi rationes pastorales id requirant, haec cura committi posset diversis insimul sacerdotibus, qui in solidum obligationibus parocho propriis tenentur“. [„Zůstává tedy obecné pravidlo, podle jehož síly by pastorační péče o farnost měla být svěřena jedinému knězi. Nicméně, exceptionis gratia, tam, kde to vyžadují pastorační důvody, může být tato péče svěřena několika kněžím společně, kteří jsou in solidum drženi těmi závazky, které jsou vlastní faráři.“]. (Communicationes 8 (1976) s. 23.)

[2] Srov. „Možnost svěřit jednu nebo více farností několika kněžím in solidum (kán. 517 § 1) realizuje na farní úrovni strukturu, která odráží model presbyteria v miniatuře. Ve skutečnosti sice zůstává pravdou, že institut společné odpovědnosti je z technického hlediska použitelný v celé své právní přísnosti pouze v případě stanoveném v kán. 517 § 1, je také pravda, že v širokém a analogickém smyslu chápe povahu odpovědnosti – diverzifikované, ale stále kolektivní – všech členů presbyteria místní církve.“ (Corecco, E., Canon Law and Communio: Writings on the Constitutional Law of the Church, Città del Vaticano, 1999, s. 187.)

[3] Srov. kán. 213

[4] Srov. kán. 517, §1

[5] Srov. kán. 543 § 2, 3

[6] Srov. kán. 537

[7] Srov. kán. 542

[8] Srov. kán. 543 § 2, 2

[9] Srov. kán. 544

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]