Sylvestr Krnka
| Sylvestr Krnka | |
|---|---|
 Sylvestr Krnka (kresba Jana Vilímka, 1884) | |
| Jiná jména | Šrámek, řečený Krnka |
| Narození | 29. prosince 1825 Velký Bor u Horažďovic,  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 4. ledna 1903 (ve věku 77 let) Michle,  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Hřbitov Nusle na Zelené Lišce |
| Povolání | puškař |
| Znám jako | vynálezce pušky-zadovky |
| Choť | Alžběta, rozená Mannová |
| Děti | Karel Krnka |
| Příbuzní | Karel Krnka (syn) |
| Web | www.krnka.cz |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sylvestr Krnka (29. prosince 1825 Velký Bor u Horažďovic[1] – 4. ledna 1903 Michle [2]) byl český puškař a vynálezce.
Život
[editovat | editovat zdroj]
Narodil se jako nejmladší z deseti dětí v rodině vesnického koláře a domkáře Františka Šrámka, řečeného Krnka, a jeho manželky Kateřiny. Ve třinácti letech nastoupil do učení ke známému puškařskému mistru Mathiasi Nowotnému (1805–1857) ve Vídni (pozdější firma Springer). Učební dobu skončil v lednu roku 1844. Po tovaryšské službě obdržel roku 1848 výuční list, odešel zpět do Čech, stal se měšťanem ve Volyni, kde si založil vlastní dílnu jako městský puškař a dodavatel zbraní pro národní gardu.[3] Garda však byla záhy po revolučních událostech v letech 1848–1849 rozpuštěna a Krnka začal mít existenční problémy. Svoji konstrukci zadovky s otočným záklopkovým závěrem předložil k vyzkoušení pražskému velitelství Polní dělostřelecké brigády v prosinci 1849, avšak zbraň byla zamítnuta.
Roku 1851 se přestěhoval do Prahy, rok a půl pracoval v dílně známého puškaře Antonína Vincence Lebedy ve Spálené ulici 1, potom ve firmě synovce Antonína Kehlnera (A. H. Kehlner Neffe), než byl povolán na vojnu. V letech 1854–1867 sloužil jako puškař u 10. pluku hulánů hraběte Clam-Gallase (des Graf Clam-Gallas 10. Uhlanen-Regiment), s nímž se stěhoval do Uher a Transylvánie, kde se roku 1857 ve Velkém Varadínu oženil se sedmnáctiletou Alžbětou Mannovou (1840-1902). Tam se jim narodil Karel, první ze tří synů a jediný pokračovatel v puškařském řemesle. S plukem rodina cestovala po celém území Rakousko–Uherska (syn Emanuel se narodil roku 1860 v Sárospataku), a do roku 1871 bydlela v ruském Petrohradě. Po celou vojenskou službu byl Sylvestr úspěšným konstruktérem zbraní. Zadovku a jednotný náboj jeho konstrukce zavedly v roce 1869 do výzbroje ruská carská armáda a Černá Hora. Pušky systému Krnka se později také dostaly do výzbroje bulharské a rumunské armády.
Na přelomu roku 1871 a 1872 se rodina vrátila z Petrohradu do Prahy, kde Sylvestr na Vinohradech zakoupil vilu; 11. listopadu 1876 se rodina se šesti dětmi přihlásila do Michle (tehdy vesnice za Prahou)[4], kde si Sylvestr při domě čp. 57 zařídil puškařskou dílnu, brzy rozšířenou na továrnu. V Michli pracoval nejen na konstrukcích svých zadovek a tzv. zrychličích střelby, ale také zde vyráběl od roku 1883 na zakázku vozíky, poháněné lidskou silou. Zrychliče střelby, jež měly přechodně vyřešit problém rychlopalby jednoranových zadovek, neúspěšně nabízel ve Francii, v Belgii, v Německu a ve Švédsku. Během let 1887–1889 spolupracoval se svým synem Karlem Krnkou na konstrukcích opakovacích pušek. Snahy o jejich prosazení do výzbroje některých evropských armád však byly neúspěšné. Poslední významnou konstrukci Sylvestra Krnky představovala hydraulická tramvaj, prezentovaná na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze roku 1895. Konstrukcemi zbraní se ze tří synů zabýval pouze nejstarší Karel Krnka (1858–1926).
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]Dle náhrobku byl nositelem těchto vyznamenání:
- ruského rytířského Řádu sv. Stanislava,
- velké zlaté medaile Alexandra II. na stuze Řádu sv. Stanislava
- černohorského Řádu knížete Danila
- švédsko-norské zlaté čestné medaile s korunou a řádovou stuhou
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
- ↑ libri.cz. libri.cz [online]. [cit. 2013-10-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-11-02.
- ↑ Policejní přihláška
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Ottův slovník naučný, díl XV. 1900. Str. 229–230
- Kvítek, Martin: Průkopníci vědy a techniky v českých zemích. Praha, Fragment. 1999. 2., opravené vydání. Str. 32. ISBN 80-85768-30-5 (1. vyd.), ISBN 80-7200-037-3
- Slanina, Miroslav: Krnkové a vývoj palných zbraní 1848–1926. Praha, Agentura Pankrác s. r. o. 2001. ISBN 80-902873-1-X
- Skramoušský, Jan: Mýtus jménem Krnka. Praha. Ministerstvo obrany České republiky - VHÚ Praha, 2016. ISBN 978-80-7278-680-0
- Pazdera, David: Vynálezce ručních palných zbraní a nábojů Sylvestr Krnka. Výběr 37, 2000, č. 2 (1. část, str. 140–158), č. 3 (dokončení, str. 228–256)
- VYKOUPIL, Libor. Ecce homo : z rozhlasových fejetonů. Brno: Julius Zirkus, 2004. 312 s. ISBN 80-903377-0-8.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sylvestr Krnka na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Sylvestr Krnka
- Puška zadovka Archivováno 3. 10. 2009 na Wayback Machine. na webu radio.cz (citované zdroje: Štechmiler R.: Slavný český puškař, Vlast 1, Praha 1953; Letošníková L.: Zbraně, střelci, puškaři, Praha 1975)
- Rubrika o Krnkových na webu guns-info.cz
- Web o Sylvestru Krnkovi Sylvestr Krnka o.s.
- Za puškaři v českých zemích na webu myslivost.cz (část Téměř neznámý občan Volyně)
- Pobytové přihlášky Krnkovy rodiny v Michli v letech 1872–1897 na webu NAČR
- (anglicky) M1857/67 Russian Krnka
