Přeskočit na obsah

Svatobor (spolek)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Znak spolku Svatobor

Spolek Svatobor byl založen v roce 1862 k podpoře českých spisovatelů a jejich rodin a byl činný do roku 1970. Obnoven byl v roce 1990. V současné době je jeho hlavním posláním správa vyšehradského Slavína.

Historický Svatobor

[editovat | editovat zdroj]

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Pamětní deska A. Balšánka - bývalý nadační dům Svatoboru
Znak Svatoboru na Jungmannově pomníku v Praze.

Svatobor vznikl na základě žádosti, kterou předložila pražskému magistrátu 17. prosince 1861 skupina význačných osobností, v čele s Františkem Palackým. Žádost byla kladně vyřízena a stanovy schváleny 31. března následujícího roku. 9. dubna byl vznik nového spolku oznámen veřejnosti v Národních listech v Ohlášení Svatoboru.[1] Svatobor si kladl tři hlavní cíle:

  1. podporovat stipendii a cenami nadějné spisovatele
  2. podporovat potřebné spisovatele a jejich rodiny
  3. vzdávat poctu zemřelým spisovatelům (pomníky, náhrobky, pamětní desky, vydávání děl apod.)

Činnost řídilo sedmnáctičlenné ředitelstvo, na který dohlížela tříčlenná dozorčí rada. Funkcionáři byli voleni na tříleté období. Finanční prostředky získával Svatobor z příspěvků členů, z darů a z vlastních aktivit. Později se též do jeho majetku dostalo několik nadačních domů. V roce založení činil jeho majetek necelých 10 000 zlatých, o rok později již téměř 31 000 zlatých. Počet zakládajících členů Svatoboru byl 158, později se pohyboval okolo 200. I přes nepopiratelné zásluhy byl Svatobor od 90. let 19. století též kritizován, např. pro konzervativní přístup k výběru cen a odměn a pro drobení stipendií. Jeho největším kritikem byl spisovatel Jan Herben.[2]

Osobnosti Svatoboru

[editovat | editovat zdroj]

Funkcionáři a členy Svatoboru byli většinou představitelé kulturních a podnikatelských elit. Výběr:

Nejvýznamnější aktivity Svatoboru

[editovat | editovat zdroj]

Za 75 let činnosti (do roku 1936) podpořil Svatobor spisovatele a jejich rodiny částkou 5,8 milionu Kč. (Z toho do roku 1915 přes 800 000 korun předválečné hodnoty.)[8]

Z prostředků Svatoboru byly financovány pomníky, pamětní desky[p 1] a náhrobky českých spisovatelů.[p 2] Z pomníků je nejznámější Josefa Jungmanna na Jungmannově náměstí v Praze (1878, sochař Ludvík Šimek).[p 3] Svatobor též inicioval a financoval Pomník Karla Hynka Máchy na pražském Petříně. Autorem pomníku byl Josef Václav Myslbek, slavnostní odhalení se konalo 16. června 1912.[9]

Hrobku Slavín na pražském Vyšehradském hřbitově vybudoval Svatobor díky daru smíchovského starosty Petra Fischera – 26 000 zlatých (postaven Antonínem Wiehlem 1889-1893).[2]

Svatobor se též věnoval osvětové činnosti, jako byly přednášky a slavnostní proslovy při odhalování pomníků a pamětních desek, podpora zahraničních cest spisovatelů.[p 4] Například v květnu 1885 odjel Julius Zeyer na studijní cestu do Athén a Cařihradu. Svatobor podpořil tuto cestu částkou 300 zlatých.[10]

Dále spolek podporoval vydávání významných literárních děl (sebrané spisy Karla Havlíčka Borovského).

Zánik Svatoboru

[editovat | editovat zdroj]

Při měnové reformě v roce 1953 přišel Svatobor o finanční prostředky v hodnotě 5 milionů Kč. V letech 1961-1962 se musel vzdát i svých tří nadačních domů, na které byly kladeny vysoké ekonomické nároky a které nebyl schopen udržovat. Bez majetku ukončil svou činnost v roce 1970.[2] Torzo archivu Svatoboru je uloženo v Literárním archivu Památníku národního písemnictví.[11]

Nejasnosti přetrvávaly v otázce vlastnictví Slavína, který po zániku Svatoboru přešel do vlastnictví státu. Ještě v roce 1983 uvedlo Ministerstvo kultury, že Svatobor byl sice uznáván jako majitel, ale že se jedná o instituci v likvidaci. Proto Slavínu, jako jediné z 37 kulturních památek Vyšehradu, nebyl tehdy ještě určen vlastník a objekt byl ve vysoce havarijním stavu.[12] V roce 1983 sice začala rekonstrukce Slavínu, ale nebyla dokončena.

Dnešní Svatobor

[editovat | editovat zdroj]

Po zániku Svatoboru se jeho činnosti zčásti ujal Klub za starou Prahu, zejména při záchraně historických hrobů na pražských Olšanských hřbitovech. Nový Svatobor vznikl v roce 1974, stanovami navázal na Svatobor původní.

V roce 1992 byl svěřen hlavním městem Prahou Svatoboru do užívání a správy vyšehradský Slavín na 99 let. V témže roce zřídil Svatobor Nadaci Slavín, s cílem shromáždit prostředky na rekonstrukci a následnou údržbu Slavína. Nadace zanikla 31. prosince 1998.[13] Rekonstrukce, financovaná z prostředků hl. m. Prahy a Svatoboru skončila v roce 2002.[14] Dále pečuje Svatobor o dvanáct hrobů na Vyšehradském hřbitově a vydává publikace.[15] Svatobor též vydává vlastní periodikum Zprávy.

Citát

[editovat | editovat zdroj]

Myšlenku Svatoboru shrnuje heslo Františka Palackého:

„ Pomáhej! Osvěcuj! Pamatuj! “

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Pamětní desky Karla Havlíčka Borovského v Brixenu, Karla Hynka Máchy na Bezděze, Františka Palackého na úmrtním domě aj.
  2. ↑ Např. náhrobky Václava Hanky a Jana Evangelisty Purkyně na Vyšehradě, Karla Havlíčka Borovského a Františka Ladislava Čelakovského na Olšanských hřbitovech.
  3. ↑ Dle Květů z 5 z roku 1880: „Vedle pomníků, jež na Volšanech postavil (tj. Svatobor) Čelakovskému a Havlíčkovi, na Vyšehradě Hankovi a Purkyňovi, skvělou ozdobou Prahy jest pomník Josefa Jungmanna, jenž stál přes tři a dvacet tisíc (zlatých).“ Dostupné online.
  4. ↑ Např. za prvních devět let trvání, jak uvádějí Květy z 1. 6. 1871, bylo na studijní cestu do zahraničí vysláno 15 mladých spisovatelů. Dostupné online.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Národní listy, 9. 4. 1862, s. 1, Ohlášení Svatoboru. Dostupné online.
  2. ↑ a b c MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. [s.l.]: Academia, 2008. 
  3. ↑ a b Národní politika, 18. 5. 1923, s. 5. Dostupné online.
  4. ↑ Národní politika, 2. 12. 1926, s. 5, Neznámá dáma - Eliška Krásnohorská - Svatoboru. Dostupné online.
  5. ↑ Pestrý týden, 10. 11. 1928, s. 2. Dostupné online. Archivováno 9. 10. 2015 na Wayback Machine.
  6. ↑ Národní listy, 17. 10. 1936, s. 2, Pamětní deska mecenáši prof. A. Balšánkovi. Dostupné online.
  7. ↑ Nadace Quido Schwanka – Troja, město v zeleni: Svatopluk Čech a Troja Archivováno 8. 10. 2015 na Wayback Machine.
  8. ↑ Ottův slovník naučný nové doby, svazek 6/1. Praha: Novina, 1940. 
  9. ↑ Národní listy, 17. 6. 1912, s. 2, Pomník Karla Hynka Máchy na Petříně. Dostupné online.
  10. ↑ ZIKMUND, Jaroslav. 30. poznámka k dopisu J. Zeyera Klementině Kalašové z 5. 5. 1885. In: ZIKMUND, Jaroslav. Ve stínu Orfea : Julius Zeyer a rodina Kalašových ve vzájemných dopisech 1879 - 1900. Praha: Bohuslav Rupp, 1949. Kapitola Poznámky, s. 245.
  11. ↑ Literární archiv Památníku nár. písemnictví: Archiv Svatoboru[nedostupný zdroj]
  12. ↑ Rudé právo, 2. 3. 1983, s. 3, O pražském slavínu potřetí. Dostupné online.
  13. ↑ Informace o Nadaci Slavín[nedostupný zdroj]
  14. ↑ Web Svatobor - historie. www.slavin.cz [online]. [cit. 2015-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24. 
  15. ↑ Přehled publikací současného Svatoboru. www.slavin.cz [online]. [cit. 2015-10-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-19. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • LUBOŠ MERHAUT A KOL. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha: Akademia, 2008. ISBN 978-80-200-1572-3. S. 436–439. 
  • Ottův slovník naučný, díl 24. 1906. Praha: J. Otto, 1906. S. 413–414. 
  • Ottův slovník naučný nové doby : dodatky k velkému Ottovu slovníku naučnému. Svazek 6.1. Praha: Novina, 1936. 
  • ERETOVÁ, Monika. Sochařský náhrobek na Olšanských hřbitovech éry J. V. Myslbeka [online]. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav pro dějiny umění, 2010. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Svatobor_(spolek)&oldid=22908997“