Přeskočit na obsah

Světelná studna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
V popředí světelná studna pasivního domu

Světelná studna (světelný komín či světelný tubus) je v architektuře typ světlovodu, který má za úkol vést sluneční světlo (přímé, ale i difúzní) z vnějšího prostředí (nejčastěji střecha domu) do vnitřního.

Jedná se o krátké kruhové potrubí, ústící nad střechou, vyložené po obvodu speciálním vysocereflexním (zrcadlícím) materiálem. Využívá fyzikálního jevu odrazu světla.


Světelnou studnu tvoří tři hlavní části:

  • střešní kopule – vně budovy
  • světlovodné potrubí – uvnitř
  • difuzér světla (rozptylovač světla) – uvnitř


Studna je schopna odrazit 95–99 % slunečního záření (maximum udáváno výrobcem Solatube).


S výhodou se ji využívá např. u nízkoenergetických staveb ke snížení nákladů na elektrickou energii nutnou pro osvětlení prostor. Užívá se jí tam, kde konstrukce neumožňuje užití klasických oken či jejich zvětšení a kde cílem je přivádět světlo Vytváří iluzi okna a výhledu.

Používání světelné studny bylo známo již starověkým civilizacím, zejména Egypťanům[1], ale zmínky poukazují i užívání v mínojském paláci Knossosu na Krétě[2]. Římané rovněž znali světlovody na způsob světelné studny[3].

  • v pokojích bez oken (např. sociální prostory) s nižšími požadavky na osvětlení

+ tepelná izolace (menší úniky tepla než v případě světlíků)

+ bezpečnost (vzhledem k malému průměru studny cca 250 mm - 500 mm není možný vstup do objektu)

− nevhodný pro obytné místnosti (frustrace z nepřítomnosti okna, nedostatečné prosvícení prostoru)

− nároky na finance a nainstalování studny

Po nainstalování musí být splněny požadavky dle ČSN 73 05 80 (Denní osvětlení obytných budov) a ČSN 36 00 11 (Měření osvětlení vnitřních prostorů).

  1. BAGNALL, Roger S, Frier, Bruce W. The demography of Roman Egypt. Cambridge, New York: Cambridge University Press, 2006. ISBN 9780521461238. OCLC 28927049 
  2. HOGAN, C Michael. Knossos [online]. 2008-04-14 [cit. 2008-05-24]. (The Modern Antiquarian). Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-28. 
  3. HIGGINBOTHAM, James Arnold. Piscinae: Artificial Fishponds in Roman Italy. Chapel Hill, NC: University of North Carolina Press, 1997. ISBN 9780807823293. OCLC 35172558 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]