Sumeček velký

Sumeček velký
	Sumeček veliký: vzrostlý jedinec v akváriu v Tennessee
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Nadtřída	ryby (Osteichthyes);
Třída	paprskoploutví (Actinopterygii);
Řád	sumci (Siluriformes);
Čeleď	sumečkovití (Ictaluridae);
Rod	sumeček (Ictalurus);
Binomické jméno
	Ictalurus furcatus; Valenciennes, 1840
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sumeček velký (Ictalurus furcatus) je významný severoamerický až středoamerický zástupce řádu sumců, čeledi sumečkovitých. S délkou přes 1,5 m patří mezi největší sladkovodní ryby Severní Ameriky. Žije spíše skrytým životem při dně rozsáhlých toků (ohniskem jeho rozšíření je povodí řeky Mississippi), má sklon migrovat kvůli rozmnožování směrem k hornímu toku řek. Vzhledem k tomu, že jde o rybu s rekreačním (sportovní rybolov) i hospodářským významem, je uměle vysazován i v dalších oblastech. Místy se pak může stávat problematickým invazním druhem, zejména v důsledku predačního tlaku na menší druhy ryb.

Popis

Juvenilní, asi osmicentimetrový exemplář sumečka velkého

Sumeček velký je až přes 1,5 m dlouhá ryba, v dospělosti je na hřbetě a na bocích většinou šedě modravý, na břiše bělavý. Mladé ryby jsou mnohem světlejší, při velikosti do asi 10 cm mohou být bělavé, menší až takřka průsvitné. Tak jako řada dalších sumců má i sumeček velký relativně širokou hlavu s velkou tlamou, malýma očima a čtyřmi páry výrazných vousů. Na hřbetě má kromě hřbetní ploutve také tukovou ploutvičku. Jeho ocasní ploutev je zřetelně vykrojená. Řitní ploutev sumečka velkého se směrem vzad postupně snižuje a je vyztužena 30–35 paprsky.^[2]^[3]^[4]

Sumeček velký může být zaměněn s příbuzným s. tečkovaným (I. punctatus), který se především v mládí liší temným tečkováním na hřbetě a bocích a má nižší počet paprsků v řitní ploutvi.

Velikost

Navzdory zdrobnělému rodovému jménu „sumeček“ jde o největšího severoamerického sumce a o jednu z největších severoamerických sladkovodních ryb vůbec (větší je v této oblasti jen kostlín obrovský a dva druhy jeseterů). Rekordně velké exempláře sumečka velkého dosahují délky až 165 cm a hmotnosti přes 50, výjimečně až přes 60 kg.^[2]^[4]^[5]

Potrava

Potrava sumečka se mění s jeho věkem. Mladé ryby jsou spíše všežravé, kromě bezobratlých, které loví na dně, požírají také vodní rostliny. Starší ryby se pak živí především jako predátoři. Loví ryby (např. dorosomy z čeledi sleďovitých) a větší bezobratlé (mlže, raky, sladkovodní kraby apod.).^[2]^[6] Někdy požírají ryby poraněné jinými predátory nebo turbínami v přehradách umělých nádrží.^[2]^[5]

Ekologie a rozmnožování

Sumeček velký preferuje hlubší kanály s proudící vodou a velké toky a průtočná jezera s bahnitým až štěrkovitým substrátem. Velcí jedinci se mohou vyskytovat i pod jezy a hrázemi na místech s vířící vodou. Jsou schopni tolerovat i zvýšenou salinitu vody.^[2]

V závislosti na teplotě migrují zjara proti proudu do míst, kde se vytírají. Na podzim se vracejí do nižších poloh. Mohou tak během sezóny překonat i stovky kilometrů. Vytírají se na místech krytých většími balvany, kmeny, prohlubněmi, podemletými břehy apod.^[2]^[5] Samci pak jikry i mladý potěr chrání. Zejména po přechodu k predaci sumečci relativně rychle rostou. Hmotnosti kolem 40 kg ale dosahují jen starší kusy asi ve dvaceti letech.^[2]

Rozšíření

Areál sumečka velkého zahrnuje především povodí řeky Mississippi s jejími hlavními přítoky (Missouri, Ohio), zahrnuje ale i menší toky ústící do Mexického zálivu od Alabamy přes východ Mexika až do Guatemaly a Belize. Uměle vysazován je ale i v dalších oblastech Severní Ameriky.^[2] Na některých místech atlantského pobřeží Spojených států vytvořil stabilní a početné populace.^[6] Zejména na okrajích jeho přirozeného areálu naopak došlo ke snížení početnosti některých populací.^[2]

Význam

Sumeček velký patří vzhledem ke své velikosti a chutnému masu mezi významné objekty jak sportovního rybářství, tak komerčního chovu. Vykazuje též vyšší odolnost vůči některým nemocem nežli další druhy sumců.^[2] Za účelem zvýšení výnosů může být i cíleně křížen s příbuzným sumečkem tečkovaným.^[7] V některých oblastech mimo jeho přirozený výskyt, např. v Chesapeakské zátoce a v dalších tocích při atlantském pobřeží, je považován za invazní druh ohrožující místní druhy ryb i bezobratlých predací, respektive (v případě dalších druhů sumců) kompetičním tlakem.^[4]^[6]^[8]

Odkazy

Reference

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j GRAHAM, Kim. A Review of the Biology and Management of Blue Catfish. American Fisheries Society Symposium. 1999, roč. 24, s. 37–49. Dostupné online.
↑ HANEL, Lubomír. Ryby. (1), Lalokoploutví, dvojdyšní, chrupavčití, kostnatí. 1. vyd. Praha: Albatros, 1998. 150 s. (Svět zvířat; sv. VIII). ISBN 80-00-00599-9, ISBN 978-80-00-00599-7. OCLC 40090835 S. 78–80.
↑ ^a ^b ^c NIRANJAN SIRIWARDENA, Sunil. Ictalurus furcatus (blue catfish). CABI Compendium. 2022-01-07, roč. CABI Compendium, s. 79120. Dostupné online [cit. 2023-01-14]. ISSN 2958-3969. DOI 10.1079/cabicompendium.79120. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c Ictalurus furcatus, Blue catfish. FishBase [online]. [cit. 2023-01-14]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c SCHMITT, Joseph D.; PEOPLES, Brandon K.; BUNCH, Aaron J. Modeling the predation dynamics of invasive blue catfish (Ictalurus furcatus) in Chesapeake Bay. Fishery Bulletin. 2019-09-19, roč. 117, čís. 4, s. 277–290. Dostupné online [cit. 2023-01-13]. DOI 10.7755/FB.117.4.1.
↑ ARGUE, Brad J; LIU, Zhanjiang; DUNHAM, Rex A. Dress-out and fillet yields of channel catfish, Ictalurus punctatus, blue catfish, Ictalurus furcatus, and their F1, F2 and backcross hybrids. Aquaculture. 2003-12, roč. 228, čís. 1–4, s. 81–90. Dostupné online [cit. 2023-01-13]. DOI 10.1016/S0044-8486(03)00245-X. (anglicky)
↑ SCHMITT, Joseph D.; PEOPLES, Brandon K.; CASTELLO, Leandro. Feeding ecology of generalist consumers: a case study of invasive blue catfish Ictalurus furcatus in Chesapeake Bay, Virginia, USA. Environmental Biology of Fishes. 2019-03, roč. 102, čís. 3, s. 443–465. Dostupné online [cit. 2023-01-14]. ISSN 0378-1909. DOI 10.1007/s10641-018-0783-6. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Sumeček velký na Wikimedia Commons
Taxon Ictalurus furcatus ve Wikidruzích

[b8c074ce8220f2be84f6897766566f083b0ed49f-1] The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].

[:11-2] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j GRAHAM, Kim. A Review of the Biology and Management of Blue Catfish. American Fisheries Society Symposium. 1999, roč. 24, s. 37–49. Dostupné online.

[:1-3] HANEL, Lubomír. Ryby. (1), Lalokoploutví, dvojdyšní, chrupavčití, kostnatí. 1. vyd. Praha: Albatros, 1998. 150 s. (Svět zvířat; sv. VIII). ISBN 80-00-00599-9, ISBN 978-80-00-00599-7. OCLC 40090835 S. 78–80.

[:0-4] NIRANJAN SIRIWARDENA, Sunil. Ictalurus furcatus (blue catfish). CABI Compendium. 2022-01-07, roč. CABI Compendium, s. 79120. Dostupné online [cit. 2023-01-14]. ISSN 2958-3969. DOI 10.1079/cabicompendium.79120. (anglicky)

[:2-5] Ictalurus furcatus, Blue catfish. FishBase [online]. [cit. 2023-01-14]. Dostupné online.

[:12-6] SCHMITT, Joseph D.; PEOPLES, Brandon K.; BUNCH, Aaron J. Modeling the predation dynamics of invasive blue catfish (Ictalurus furcatus) in Chesapeake Bay. Fishery Bulletin. 2019-09-19, roč. 117, čís. 4, s. 277–290. Dostupné online [cit. 2023-01-13]. DOI 10.7755/FB.117.4.1.

[7] ARGUE, Brad J; LIU, Zhanjiang; DUNHAM, Rex A. Dress-out and fillet yields of channel catfish, Ictalurus punctatus, blue catfish, Ictalurus furcatus, and their F1, F2 and backcross hybrids. Aquaculture. 2003-12, roč. 228, čís. 1–4, s. 81–90. Dostupné online [cit. 2023-01-13]. DOI 10.1016/S0044-8486(03)00245-X. (anglicky)

[8] SCHMITT, Joseph D.; PEOPLES, Brandon K.; CASTELLO, Leandro. Feeding ecology of generalist consumers: a case study of invasive blue catfish Ictalurus furcatus in Chesapeake Bay, Virginia, USA. Environmental Biology of Fishes. 2019-03, roč. 102, čís. 3, s. 443–465. Dostupné online [cit. 2023-01-14]. ISSN 0378-1909. DOI 10.1007/s10641-018-0783-6. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]