Přeskočit na obsah

Sulfid železnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Na tento článek je přesměrováno heslo FeS. Možná hledáte: FeS protein nebo FeS klastr, významné chemické sloučeniny přítomné ve všech buňkách.
Sulfid železnatý
Obecné
Systematický názevSulfid železnatý
Anglický názevIron(II) sulfide
Německý názevEisen(II)-sulfid
Sumární vzorecFeS
VzhledČerná pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS1317-37-9
Vlastnosti
Molární hmotnost87,913 g/mol
Teplota tání1 193 °C
Hustota4,739 g/cm³
Tvrdost4,5
Rozpustnost ve vodě0,000 62 g/100 g (18 °C) (prakticky nerozpustný)
Součin rozpustnosti6,3×10−18
Součinitel tepelné vodivosti7,12 W·m−1.K−1
Struktura
Krystalová strukturaŠesterečná
Hrana krystalové mřížkya= 344,6 pm
c= 587,7 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−100 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt238 J/g
Standardní molární entropie S°60,29 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−100,4 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp0,575 JK−1g−1
Bezpečnost
R-větyžádné nejsou
S-větyžádné nejsou
Teplota vznícenínehořlavý
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sulfid železnatý (chemický vzorec FeS) je černá krystalická látka ze skupiny sulfidů (sirníků), která se používá k přípravě sulfanu (sirovodíku).[1] V přírodě se vyskytuje jako přírodní minerál troilit a pyrhotin, který ale nemá přesně stechiometrický poměr prvků. Může také vzniknout při vaření vajec natvrdo jako šedý povlak na povrchu žloutku. Ve vodě je prakticky nerozpustný, ale za vyšší teploty dochází při kontaktu se vzdušným kyslíkem k oxidaci na trihydrát oxidu železitého a síru.

Příprava

[editovat | editovat zdroj]

Sulfid železnatý vzniká reakcí práškového železa a síry:[2][3]

Fe + S → FeS

Nebo srážením vodných roztoků železnatých solí sulfidem:[3]

FeCl2 + H2S → FeS + 2 HCl

Sulfid železnatý reaguje se zředěnými kyselinami za uvolnění sulfanu:[3]

FeS + 2 HCl → FeCl2 + H2S
FeS + H2SO4 → FeSO4 + H2S

Na vlhkém vzduchu se oxiduje za vzniku oxidu železitého a síry.[3]

Má strukturu NiAs, železnaté ionty jsou oktaedricky koordinovány šesti sulfidovými anionty. Je diamagnetický, z čehož lze odvodit, že železnatý ion má nízkospinovou elektronovou konfiguraci.[3]

  1. HOUSECROFT, Catherine E.; SHARPE, Alan G. Anorganická chemie. 1. vyd. Praha: VŠCHT, 2014. 1152 s. ISBN 978-0-273-74275-3. S. 736. 
  2. H. Lux "Iron (II) Sulfide" in Handbook of Preparative Inorganic Chemistry, 2nd Ed. Edited by G. Brauer, Academic Press, 1963, NY. Vol. 1. p. 1502.
  3. a b c d e GREENWOOD, Norman Neill. Chemie prvků. Sv. 2.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 1635 s. Dostupné online. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. OCLC 320245801 S. 1335. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]