Stygimoloch

Stygimoloch; Stratigrafický výskyt: Svrchní křída, před 67 až 66 miliony let
	Lebka stygimolocha v berlínském muzeu
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Třída	plazi (Sauropsida);
Nadřád	dinosauři (Dinosauria);
Řád	ptakopánví (Ornithischia);
Infrařád	Pachycephalosauria;
Čeleď	Pachycephalosauridae;
Rod	Stygimoloch;
Binomické jméno
	Stygimoloch spinifer; Galton a Sues, 1983
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stygimoloch („rohatý ďábel od řeky Styx“) byl rod pachycefalosauridního ptakopánvého dinosaura, žijícího v Severní Americe na konci období křídy, asi před 67 až 66 miliony let.^[1]

Popis

Jednalo se o poměrně mohutně stavěného pachycefalosaurida, druhý největší rod po blízce příbuzném rodu Pachycephalosaurus. S ním patřil Stygimoloch mezi vývojově vyspělejší pachycefalosaury. Tuto skutečnost naznačuje to, že spánkové jámy stygimolocha jsou zúžené a celá lebka, která měří téměř 50 cm, byla robustnější. Celý dinosaurus mohl dosahovat délky kolem 3 metrů.^[2]

Typickým anatomickým znakem byla ornamentace ztluštělé lebky, která byla výraznější, než u jiných zástupců této čeledi. Bylo objeveno pouze několik fragmentů lebky a drobných fosilních úlomků kostry těla. Je možné, že pachycefalosaurid rodu Dracorex je pouze jedinec s méně vyvinutou ornamentací, patřící ve skutečnosti také do tohoto rodu. Mohlo se jednat o nedospělého jedince nebo samici. Všechny fragmenty fosilií stygimolocha byly objeveny na nalezištích geologického souvrství Hell Creek, ke kterému se vztahuje i jeho jméno, a také v horninách souvrství Ferris na území Wyomingu.^[3]

V populární kultuře

Pro svůj neobvyklý vzhled je Stygimoloch často zobrazován v paleoartu. V literatuře se objevuje málokdy, výjimkou je například kniha Poslední dny dinosaurů, kde je označen za pravděpodobného nedospělého jedince rodu Pachycephalosaurus. Objevil se také ve filmu Jurský svět: zánik říše.

Odkazy

Reference

↑ Socha, V. (2019). Legenda jménem Tyrannosaurus rex. Pavel Mervart, ISBN 978-80-7465-369-8. (str. 276-277)
↑ Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek, str. 49). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
↑ Wroblewski, A. F.-J. (2025). Southernmost record of the pachycephalosaurine Stygimoloch spinifer and palaeobiogeography of latest Cretaceous North American dinosaurs. Lethaia. 57 (4). doi: https://doi.org/10.18261/let.57.4.

Literatura

Carpenter, K. (1997). Agonistic behavior in pachycephalosaurs (Ornithischia: Dinosauria): a new look at head-butting behavior. Contributions to Geology. 32 (1): 19–25.
Erik Stokstad,"SOCIETY OF VERTEBRATE PALEONTOLOGY MEETING: Did Horny Young Dinosaurs Cause Illusion of Separate Species?", Science Vol. 18, 23 Nov. 2007, p. 1236.
BROCHU, Christopher A.; LONG, John; MCHENRY, Colin; SCANLON, John D.; WILLIS, Paul. Encyklopedie Dinosauři. 1. vyd. Praha 3: Svojtka & Co., 2004. 256 s. ISBN 80-7237-953-4.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Stygimoloch na Wikimedia Commons
SOCHA, Vladimír. Moloch od řeky Styx. OSEL.cz [online]. 18. září 2017. Dostupné online. (česky)

[1] Socha, V. (2019). Legenda jménem Tyrannosaurus rex. Pavel Mervart, ISBN 978-80-7465-369-8. (str. 276-277)

[2] Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek, str. 49). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.

[3] Wroblewski, A. F.-J. (2025). Southernmost record of the pachycephalosaurine Stygimoloch spinifer and palaeobiogeography of latest Cretaceous North American dinosaurs. Lethaia. 57 (4). doi: https://doi.org/10.18261/let.57.4.

[1]

[2]

[3]