Studijský klášter

Studijský klášter
Základní informace
Sloh	byzantská architektura
Výstavba	5. století
Poloha
Adresa	Istanbul, Turecko
Souřadnice	40°59′46″ s. š., 28°55′43″ v. d.
Další informace
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hagios Ioannes Prodromos en tois Studiou (Svatý Jan Křtitel ve Studiu), často zkracováno na Studijský klášter či Studion byl jedním z nejvýznamnějších klášterů Konstantinopole, hlavního města byzantské říše, pocházející z 5. století.

Historie

Počátky jeho existence spadají do poloviny 5. století, kdy ho založil konzul Studios. Jejich zásady a způsoby se staly vzorem následovaným mnichy mnoha byzantských klášterů, včetně těch na hoře Athos. V mnohém ohledu se ale od převážné části byzantských klášterů lišil, zejména zde existovala rozsáhlá knihovna a dílna na opisování rukopisů, což v běžných byzantských klášterech obvyklé nebylo.^[1]^{[pozn. 1]} tato dílna v pozdějších letech dosáhla velkého věhlasu.^[2] Zdejší mniši opakovaně osvědčili svoji oddanost ortodoxii a to zvláště během ikonoklasmu, kdy v čele se svým tehdejším opatem Theodorem Studijským vystupovali jako rozhodní zastánci uctívání ikon. Ke konci existence byzantské říše, v 15. století, byl klášter jedním z posledních center byzantské vzdělanosti. Působili zde například Josef Bryennios a bratři Jan a Marek Eugenikové.^[3] Dochované zbytky kláštera se nacházejí nedaleko Marmarského moře v jedné z městských částí dnešního Istanbulu zvané Samatya.

Odkazy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Studijský klášter na Wikimedia Commons

Poznámky

↑ Na rozdíl od západní Evropy, kde se kláštery staly středisky vzdělanosti, se udržovala v byzanci bez přerušení původní světská vzdělanost a její tradice. Z tohoto důvodu existovalo pouze omezené množství klášterů, jež by mělo kulturní zaměření.^[1]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Monastery of Stoudios na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b DOSTÁLOVÁ, Růžena. Byzantská vzdělanost. Vyšehrad: Praha, 2003. ISBN 80-7021-409-0. S. 50. Dále jen Byzantská vzdělanost.
↑ Byzantská vzdělanost, s. 94
↑ Byzantská vzdělanost, s 313

Literatura

DOSTÁLOVÁ, Růžena. Byzantská vzdělanost. Vyšehrad: Praha, 2003. 416 s. ISBN 80-7021-409-0.

Související články

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[2] Na rozdíl od západní Evropy, kde se kláštery staly středisky vzdělanosti, se udržovala v byzanci bez přerušení původní světská vzdělanost a její tradice. Z tohoto důvodu existovalo pouze omezené množství klášterů, jež by mělo kulturní zaměření.^[1]

[BV50-1] DOSTÁLOVÁ, Růžena. Byzantská vzdělanost. Vyšehrad: Praha, 2003. ISBN 80-7021-409-0. S. 50. Dále jen Byzantská vzdělanost.

[BV94-3] Byzantská vzdělanost, s. 94

[BV313-4] Byzantská vzdělanost, s 313

[1]

[pozn. 1]

[2]

[3]