Přeskočit na obsah

Sto tajných dvířek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sto tajných dvířek
AutorN. D. Wilson
Původní název100 Cupboards
PřekladatelDana Stuchlá
ZeměSpojené státy americké
Jazykangličtina
Literární druhepika, próza
Žánr fantasy, dětská literatura
VydavatelKnižní klub
Datum vydání2007
Počet stran267
ISBN978-80-242-2400-8
Předchozí a následující dílo
Dandelion Fire
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sto tajných dvířek je dětská fantasy kniha, kterou napsal spisovatel N. D. Wilson. Poprvé vyšla v roce 2007 v angličtině s názvem 100 Cupboards v nakladatelství Random House.[1] V češtině ji vydal v roce 2009 Knižní klub. Kniha vypráví o chlapci jménem Henry York, který stovkou tajemných dvířek proniká do jiných světů.

Děj[editovat | editovat zdroj]

Dvanáctiletý Henry York se přestěhuje do města Henry v Kansasu, aby žil se svým strýcem Frankem, tetou Dotty a sestřenicemi Penelope, Henriettou a Anastasií poté, co byli jeho rodiče uneseni při výletě v Jižní Americe.

Henry je ubytován v podkrovním pokoji. Během první noci v novém domově je Henry svědkem toho, jak z koupelny vychází cizí muž a vstupuje do dědečkovy ložnice, místnosti, která byla od dědečkovy smrti před dvěma lety zamčená a nikdo se do ní nemohl dostat.

Další noc začne nad Henryho postelí padat omítka a Henry za ní objeví sto dvířek, které vedou do jiných světů a dimenzí, a dva knoflíky, pomocí nichž se dvířka otevírají. Mezitím, co se Henry snaží přijít na kloub tajemným dvířkům, Frank se neúspěšně pokouší dostat do pokoje zesnulého dědečka.

Když jsou Henry s Henriettou jednoho dne sami doma, objeví za jedněmi dvířky klíč, který pasuje do zámku k dědečkově pokoji. Henry a Henrietta v něm objeví deníky, které si dědeček psal. V nich je podrobně popsán systém dvířek i jak se světy, do kterých vedou, jmenují. Henry zjistí, že hrůzostrašná černá dvířka, u kterých jednou našel Henriettu v bezvědomí, vedou do Endoru.

Jednoho dne se Henrietta dostane dvířky do jiného světa a zůstane tam uvězněná a Henry se okamžitě vydává ji hledat. U Willisových doma zjistí, že se obě děti ztratily a Frank se je snaží najít. Dotty zatím řekne Penelopě a Anastázii, že tajná dvířka vyrobil jejich prapradědeček a že Frank pochází z jednoho ze světů za dvířky.

Frankovy snahy najít Henryho a Henriettu jsou zmařeny čarodějnicí Nimianou, která vystoupí z Endoru a jeho a Dotty omráčí. Mezitím se Henrymu a Henriettě podaří dostat domů a za pomoci jejich souseda Zeka přemůžou Nimianu a v bezvědomí ji prostrčí dvířky do neznámého světa. Dotty a Frank jsou převezeni do nemocnice, kde se zotaví.

Henrietta potom objeví za jedněmi dvířky raganta, malého okřídleného nosorožce, který svým boucháním na začátku příběhu způsobil, že omítka spadla a dvířka byla odhalena.[2]

Postavy[editovat | editovat zdroj]

  • Henry York – Dvanáctiletý Henry žil se svými adoptivními rodiči, Philem a Ursulou, kteří byli krátce před začátkem knihy uneseni. Když se musí přestěhovat ke své tetě a strýci, Henry zjistí, že pochází ze světa za dvířky.
  • Frank Willis – Henryho strýc, který jako teenager prošel portálem do Kansasu, kde se oženil s Dorothy („Dotty“) a měl tři dcery, Penelope, Henriettu a Anastázii.
  • Henrietta Willisová – Prostřední dcera Franka a Dorothy, Henrietta je popisována jako tvrdohlavá a zvědavá, s tmavými kudrnatými vlasy a zelenýma očima.
  • Penelope Willisová – Nejstarší dcera z rodiny Willisových, někdy nazývaná „Penny“, hlavně Anastázií. Má černé vlasy a často se chová, jako by byla příliš stará na hraní na fantazii.
  • Anastázie Willisová – Nejmladší dcera z rodiny Willisových je malá, štíhlá, pihatá dívka s hnědými vlasy. Někdy je drzá a strká nos do záležitostí ostatních.
  • Dorothy Willisová – Je sestrou Ursuly, Henryho adoptivní matky. Manžel ji říká „Dots“ a ostatní ji oslovují „Dotty“.

Přijetí a interpretace[editovat | editovat zdroj]

Sám autor se přihlásil k inspiračním zdrojům v podobě Spenserova básnického eposu Královna víl, skotské mytologie Roberta Kirka a historických románů Waltera Scotta. Kritik Jeremy Larson uvedl, že lze uvažovat i o dalších očividných vazbách – přechod z kansaského městečka do tajemného světa připomíná Čaroděje ze země Oz, využití skříní či skříněk jako tajemných portálů zase Lewisův román Lev, čarodějnice a skříň či texty Lynne Reid Banksové.[3]

O knize vyšla v roce 2010 recenze v magazínu TopZine.cz. Na román nahlíží spíše negativně, přičemž za silné místo označuje pouze závěr, kde podle recenze kniha konečně získává spád.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Databáze knih: Sto tajných dvířek [online]. [cit. 2024-06-09]. Dostupné online. 
  2. WILSON, Nathan D. Sto tajných dvířek. V Praze: Knižní klub, 2009. ISBN 978-80-242-2400-8.
  3. LARSON, Jeremy. Embracing Popular Culture’s Fascination with Mythology. Pro Rege. Březen 2013, roč. 41, čís. 3, s. 27–28. Dostupné online. (anglicky) 
  4. TOPZINE.CZ: Sto tajných dvířek jako Narnie po sto padesáté [online]. [cit. 2024-06-09]. Dostupné online.