Stargardský rejdič

Stargardský rejdič
Stargardský rejdič celobarevně žlutý
Základní informace
Země původu	Německo Německo
Využití	okrasné plemeno
Stupeň prošlechtění	ušlechtilé plemeno
Tělesná charakteristika
Tělesný rámec	malý
Klasifikace a standard
Plemenná skupina	Dlouhozobí rejdiči
multimediální obsah v kategorii na Commons

Stargardský rejdič, též stargardský rejdič třasokrčka, je plemeno holuba domácího nápadné dlouhým labutím krkem s potřesem. Je to vyloženě okrasné plemeno. V seznamu plemen EE a v českém vzorníku plemen náleží mezi rejdiče a to pod číslem 0818.

Pochází z Pomořan, z okolí dnešního polského města Stargard. Na jeho vzniku se podílela různá plemena dlouhozobých rejdičů a také holub plemene mookee. Hlava stargardského rejdiče je malá, jemná a poněkud hranatá, zobák je dlouhý a slabý. Oční duhovka je perlová, obočnice jen úzké a světlé. Může být chocholatý i hladkohlavý. Nejcharakterističtějším znakem tohoto plemene je dlouhý, tenký, esovitě zahnutý krk. Při vzrušení jím holub nápadně potřásá dopředu a dozadu. Na těle zřetelně vystupuje osvalení, hřbet se svažuje dozadu a křídla jsou nesena na ocase. Většina stargadských rejdičů je bezrousá.

Barevných a kresebných rázů třasokrčky existuje jen málo, existují holubi bílí, celobarevní v červené, žluté a černé barvě, modří černopruzí a kapratí, šedohnědě kapratí a tygři.

Stargardský rejdič není příliš rozšířené plemeno, občas je však používán jako chůvka pro krátkozobé rejdiče.

Odkazy

Literatura

• PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. 
• TUREČEK, Václav, a kolektiv. Holubářství. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1958. 156 s. 
• HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Stargardský rejdič na Wikimedia Commons