Stará bydliště
Stará bydliště | |
---|---|
Autor | Ivan Blatný |
Původní název | Být s matkou |
Jazyk | čeština |
Literární forma | poezie |
Literární druh | lyrika |
Žánr | sbírka básní |
Vydavatel | ’68 Publishers |
Datum vydání | 1979 |
Český vydavatel | Petrov |
Česky vydáno | 1992 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Stará bydliště je básnická sbírka, sepsaná Ivanem Blatným v exilu v Anglii mezi lety 1969 a 1977.[1] Jednotlivé básně sesbírala Blatného pečovatelka Frances Meachamová, která je zaslala Josefu Škvoreckému[1]. Sestavením byl pověřen Antonín Brousek, díky němuž vyšla sbírka roku 1979 v ’68 Publishers. Po vydání sbírky se zvedla vlna popularity Ivana Blatného nejen ve světě, ale i v tehdejším Československu,[2] kde byl považován za již zesnulého. Druhé vydání, obohacené o dvě básně (Podzim III. a Sonety), vydalo nakladatelství Petrov v Brně.
Obsah
[editovat | editovat zdroj]Sbírka obsahuje celkem 77 básní, které jsou rozděleny do čtyř částí – „Ohrady“, „Odkud jsme přišli“, „Jména“ a „Azurové prádlo“. Básně v první části („Ohrady“) Blatný umisťuje do Anglie a prostředí léčebny, kde básně psal. Druhá část se přesouvá do rodné země, třetí část („Jména“) se ve vzpomínkách vrací k pobytu ve Francii. V této části Blatný vzpomíná na přátele, zážitky a své mládí. V poslední části se na rozdíl od prvních tří propojuje současná a minulá časová rovina, stejně tak prostorová.
Témata a motivy
[editovat | editovat zdroj]Blatný ve sbírce tematizuje vzpomínky na domov a přátele. Leitmotivem je tedy vzpomínání a minulost. Dále zpracovává motivy samoty, opuštění, smrti, stesku a nostalgie. Ačkoli se na základě těchto témat zdá, že je sbírka pochmurná, není tomu tak. Lyrický subjekt láskyplně vzpomíná na domov a zážitky, přesto je stesk znatelný. Dále se vyskytují prvky nostalgie, optimismu, nadpřirozena i magického realismu.[3]
Významnou roli hraje v této Blatného sbírce čas. V básních autor reflektuje jak minulost, tak současnost svého života, a často v nich lze pozorovat prvky nostalgie a optimismu.[3] Čas se však stává absolutním, což je patrné například v titulní básni Stará bydliště, kde lyrický subjekt oslovuje svého kocoura. Připouští si, že kocour už nemusí být živý, přesto k němu hovoří, jako by byl.
„ |
„Maqui, kocourku můj, co dělíš, ještě žiješ? |
“ |
— Ivan Blatný, Stará bydliště[4] |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b NOVÁK, Radomil. Průniky do poezie Ivana Blatného [online]. Ústav pro Českou literaturu AV ČR [u.a.] [cit. 2024-04-16]. S. 144–145. Dostupné online.
- ↑ RAMBOUSEK, Jiří. Tak jdete pomalu po městě dětství.... duha.mzk.cz [online]. 2010-05-31 [cit. 2024-03-27]. Dostupné online.
- ↑ a b NOVOTNÝ, Vladimír. Ivan Blatná. Čtenář - měsíčník pro práci s knihou. 1991, roč. 43, čís. 12, s. 43. Dostupné online.
- ↑ BLATNÝ, Ivan. Stará bydliště. 4., v Petrově 3. vyd. Brno: Nakl. Petrov 106 s. ISBN 978-80-7227-128-3.