Stanové pohoří
| Stanové pohoří Становой хребет | |
|---|---|
 Jižní předhůří Stanového pohoří | |
| Nejvyšší bod | 2 412 m n. m. (bezejmenná kóta) |
| Délka | 725 km |
| Nadřazená jednotka | Jihosibiřské hory |
| Světadíl | Asie |
| Stát |  Rusko |
 Lokalizace pohoří na mapě severovýchodní Asie | |
 | |
| Horniny | břidlice, rula, žula |
| Povodí | Lena, Amur |
| Souřadnice | 55°30′ s. š., 127°30′ v. d. |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Stanové pohoří (rusky Становой хребет) je pohoří v jižní části ruského dálného východu. Je tvořeno několika hřebeny a má délku 700 km. Na západě přechází ve Stanovou vysočinu, od které ho odděluje řeka Oljokma; na východě se táhne téměř k Ochotskému moři. Vytváří rozvodí mezi Severním ledovým a Tichým oceánem.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Jako nejvyšší bod je často nesprávně uváděn Skalistyj Golec, přičemž vrcholů s tímto názvem je více a nejznámější z nich leží ve Stanové vysočině. Důvodem je skutečnost, že Stanové pohoří nebylo dlouho jednoznačně definováno a někdy se k němu počítalo i Jablonové pohoří (rusky Яблоновый хребет). I důvěryhodné zdroje se v informaci o nejvyšším bodu liší, podle mapy[1] to je bezejmenná kóta 2 412 m v hřebeni Tokinskij stanovik v místě 55°56′23″ s. š., 130°29′48″ v. d.
Pohoří je charakteristické svými skalnatými plochými hřbety oddělenými podélnými údolími. Vrcholové partie jsou převážně ve výšce do 2 000 m. Jsou zde četné ledovce, ze kterých je napájena Lena.
Geologie
[editovat | editovat zdroj]Pohoří je tvořeno především břidlicemi, rulami a žulovými intruzemi. Jsou zde naleziště zlata, lehkých kovů, železné rudy a slídy.
Flora
[editovat | editovat zdroj]Na úbočích se rozprostírá tajga. Hranice lesa je v nadmořské výšce 1 200 m a nad ní rostou zakrslé borovice nebo tu je alpinská tundra.
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]Hřeben pohoří vymezoval mezi lety 1689 a 1859 hranici mezi Ruskem a Čínou.
Hřeben vytváří výrazný klimatický předěl mezi jihem a severem.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Маршруты (Maršruty) [online]. Маршруты.Ру, 2012 [cit. 2012-10-17]. Zobrazení topografické, meř. 10 km. Dostupné online. (rusky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Stanové pohoří na Wikimedia Commons - Топографические карты [online]. Moskva: Генеральный штаб, 1973, rev. 2004-08-24 [cit. 2014-02-27]. Výsek N-52-Б. Николаевский (исток р. Зея). Dostupné online. (rusky)
